Německo – ve větší míře než Česká republika – zažilo teď několik dní velmi silného deště a záplav. Do neděle napočítaných téměř 160 mrtvých působí masivně, byť když si to vydělíme osmi, abychom se dostali do českých měřítek, bylo by to u nás necelých dvacet mrtvých. Což jsme v roce 2002 měli se 17 mrtvými skoro taky. A předtím v roce 1997 jsme Němce v tomto smutném ohledu s 49 oběťmi předstihli v přepočtu na hlavu 2,5krát.

Ale tehdy se ještě nesvádělo všechno na člověkem zaviněnou klimatickou změnu, Václav Havel například povodně interpretoval jako připomínku pyšnému lidstvu, že není pánem přírody. Dnes se prosazuje paradigma právě opačné.

Věda žádné přibývání extrémních meteorologických událostí nepozoruje; pěkné shrnutí studií a odborných hodnocení od Austrálie přes Británii po Německo podává geolog Sebastian Lüning zde. Ale v politické realitě fakta nemají význam.

Podobně jako nás minulý pátek místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, chytřejší než čeští meteorologové, poučil, že tornádo na jižní Moravě souvisí s klimatickou změnou, jsou si teď ti, z nichž se v Německu skládá veřejný prostor, jisti, že bez klimatické změny by nebylo těchto povodní.

Je to ten druh lidí (často dokonce titíž), který nám nedávno přichystal a teď oznámil postupný zákaz klasických aut, dražší létání, dražší vytápění sídlišť atd.

Ti lidé jsou uvědomělí, motivovaní k prosazení svého cíle, připravení naroubovat na svou klimaideologii na vše, co se dá. Jsou to 24/7 oportunisté, což v tomto případě není nadávka, ale výraz obdivu. Dokážou využít situaci.

V Německu letos půjdou k volbám na konci září. Favorité voleb, strana Zelených, několik posledních týdnů ztráceli, především vinou osobní nedostatečnosti své předsedkyně Annaleny Baerbockové. I prozelená média musela chtě nechtě referovat o jejím plagiátorství, o úpravách v životopise a nepřiznaných vedlejších příjmech. Teď se otevřelo nebe a hlavní proud ses zase našel: Klima, klima, klima. Zelení jsou na koni podobně jako v roce 2011 po japonské Fukušimě, byť stejně jako tehdy také spíš pocitově než věcně.

Hlavní konkurent Baerbockové, předseda CDU Armin Laschet, připomíná Angelu Merkelovou v migrační krizi. Ta když v létě 2015 školačce z rodiny odmítnutých žadatelů o azyl před televizním štábem vysvětlila, že v Německu bohužel není místo pro každého, kdo by se do něj chtěl odstěhovat, snesl se na ni takový mediální kartáč, že ještě o měsíc později nebyla ve stavu reagovat na příchod statisíců azylantů.

Laschet zcela nedávno absolvoval svůj vlastní shitstorm poté, co se vyslovil proti rušení zákonem daného odstupu, který musejí zachovávat větrníky od lidského obydlí. Aktuální povodně zasáhly především Severní Porýní-Vestfálsko, spolkovou zemi, jíž je premiérem, a on už nemohl zaváhat. Takže teď hlásá do světa, že svět musí v boji s klimatickou změnou ještě přidat. Laschet se veze na zelené vlně a od jeho vítězství, jakkoliv by z českého pohledu byl lepší kancléř než dogmatická Baerbocková, bychom si neměli slibovat příliš. Ofenziva za záchranu planety řízená z kancléřství bude pokračovat a pravděpodobně eskalovat.