Sto dní je trochu náhodný, ale tradiční časový interval, kdy se politikům vystavuje první hodnocení. V pátek to bude právě sto dní od doby, co Joe Biden nastoupil do úřadu amerického prezidenta. Máme tak už celkem dostatek dat, abychom mohli usoudit, jak bude jeho administrativa pokračovat. Možná překvapivě v mnoha ohledech se jedná o kontinuaci Trumpovy politiky, jen s progresivním nádechem.

V zahraniční politice, s jednou výjimkou, Biden pokračuje na základech, které vybudoval Trump. Demokraté přistoupili na Trumpovu tezi, že hlavním geopolitickým protivníkem USA je Čína, a pokračují v tvrdé linii. Symbolickým se stalo setkání vrcholných čínských a amerických představitelů na Aljašce, kde se zhádali před objektivy kamer. Je tak jisté, že tvrdý postup proti Pekingu bude pokračovat.

Stažení z Afghánistánu byl také původně Trumpův nápad, který nebyl schopen dotáhnout do konce.

Co se týče Evropy – Biden rozhodně mluví vlídněji než Trump. Cla z jeho období ale z velké části ponechává v platnosti.

Největším rozdílem je tak přístup k Íránu. Zde zahájil nové vyjednávání o znovupřistoupení USA k takzvané „íránské jaderné dohodě“. Tu Trump považoval pro Ameriku za nevýhodnou, tak od ní odstoupil. Jedná se však o dítě Obamovy administrativy, ve které byl Biden viceprezidentem. Obamovi lidé, nyní z velké části znovu ve vládě, to považovali za svůj největší zahraničněpolitický úspěch. Není tak překvapením, že chtějí dohodu znovu vzkřísit.

V zahraniční politice tak Biden zatím do velké míry následuje Trumpův příklad.

V domácí politice Biden dokonce plánuje splnit jeden dávný Trumpův slib. Na konci března představil plán v hodnotě dvou bilionů dolarů na rekonstrukci americké infrastruktury. Právě obří finanční balíček sliboval i Trump, nikdy se však nestal realitou, i kvůli neochotě republikánů schválit obří státní výdaje. Demokraté tyto skrupule nemají. Navíc Biden plánuje zvýšit některé daně, například firemní daň z 21 % na 28 %. Něco takového by u republikánů nikdy neprošlo, ti za Trumpa daně snížili. K opravdovým radikálním krokům, jakých se dožaduje pokrokářská levice, jako je třeba zvýšení minimální mzdy na 15 dolarů za hodinu, se však Biden neodhodlal.

V protipandemické politice Biden staví na úspěchu Trumpovy administrativy, které se podařilo stlačit vývoj vakcín na méně než rok.

Svým způsobem Trumpa následuje i v otázkách takzvaných „kulturních válek“, jen s opačným znaménkem. V praktické rovině se to například projevilo v imigrační politice, kde zrušení postupů z Trumpovy éry vedlo k migrační krizi. Přitom jediný důvod, proč k tomu administrativa přistoupila, byla víra, že imigrační kontroly jsou špatné.

Ale i v jiných ohledech se Biden snaží zalíbit progresivistům. Například když o novém volebním zákoně ve státu Georgie prohlásil, že se jedná o návrat do „éry Jima Crowa“, tedy segregace. Taktéž zmínil, že by bylo vhodné, aby baseballová liga přesunula svou „All-Star Game“ z hlavního města Georgie Atlanty někam jinam. Což se stalo.

Také Trump se snažil přikazovat sportu, co má dělat. Setrvale útočil na ligu amerického fotbalu NFL kvůli poklekávání hráčů při hymně a trval na tom, aby se to zakázalo.

Biden zrušil Trumpův zákaz služby transgenderových lidí v armádě. Také exekutivním příkazem nakázal, že školy musí do ženských sportů připouštět všechny, kteří se tak identifikují.

Rozhodně to vypadá, že ti, kteří doufali, že s nástupem Bidena kulturní války utichnou, tak se mýlili. Biden je ochoten do nich vstupovat se stejnou vervou jako Trump.

Po prvních sto dnech se zdá, že Bidenova politika se v mnoha konkrétních krocích nebude příliš lišit od té Trumpovy. V sociálních otázkách se však konzervativci musí připravit na nový nápor.