Ve zpravodajství se opět objevují mapy světa, které červenými tečkami, případně vybarvením celých zemí ukazují, kde se už objevil nový koronavirus. Zatím nemá jméno jako svého času SARS, a tak se používá řadové označení 2019-nCoV. S nemocemi se nemá žertovat a zprávy o nich se nemají přehánět, přesto jsou mapy s tečkami oblíbenou kratochvílí novinářů, kteří tak mohou bez námahy děsit své čtenáře. Tečky se mohou každý den objevit blíže našim domovům. Zatím to není tak dramatické, protože počátkem týdne, kdy měl Týdeník Echo uzávěrku, ještě nebyly publikovány mapy, jak se koronavirus roztahuje přímo v Evropě.

Možná si ještě někdo vzpomene, že podobných map byly zpravodajské stránky novin plné počátkem roku 2006, kdy hrozila tzv. ptačí chřipka. Zobrazovaly země, kde byl virus H5N1 objeven v chovech drůbeže, které pak bylo následně nutno vybít, aby se nepřenesl na člověka. Nakonec ptačí chřipka Evropany nenapadla a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) na ni zemřelo 213 lidí především v Indonésii a Vietnamu. Zpravodajské fiasko s ptačí chřipkou zřejmě způsobilo, že se mapy nekreslily o čtyři roky později, když světem prošla pandemie prasečí chřipky způsobená virem H1N1. Na celém světě zabila 20 000 lidí, z toho přes 100 Čechů, kteří se tak vzhledem k počtu obyvatel zařadili mezi pět nejvíc zasažených evropských národů.

Dnešní hrozba koronavirem náleží do stejné řady pandemií 21. století, kam vedle H5N1 a H1N1 patří epidemie způsobené koronaviry SARS a MERS. Tyto „bacily“ mají společný nejen fakt, že postihují dýchací ústrojí, ale také původ, protože přešly na člověka ze zvířat. Přitom se dokážou více či méně efektivně přenášet také z člověka na člověka. Aktuálně hrozící koronavirus navíc podobně jako SARS a MERS pochází z netopýrů. Na člověka se tyto viry dostávají prostřednictvím dalších zvířecích druhů, konkrétně cibetkovitých šelem, velbloudů a tentokrát hadů prodávaných na tržišti v čínském Wu-chanu.

Oběti SARS a MERS se ve statistikách WHO počítají na stovky. V případě SARS zemřel každý desátý nakažený, u MERS každý třetí, přitom většina obětí byla v Číně, respektive v Saúdské Arábii, odkud se nemoci rozšířily. Také díky celosvětové prevenci se tažení virů podařilo zastavit do tří měsíců od chvíle, kdy byla hrozba zveřejněna. U nové epidemie hlásila Čína počátkem týdne 3000 nakažených a 80 obětí. Hlavním rizikem je tentokrát fakt, že virus může přenést člověk, u kterého se ještě neprojevily příznaky nemoci.

Jak zabrzdit WHO

Prozatím mysteriózní nemoc spíš strašila. Pokud občany v nějaké zemi něco zasáhlo, pak reakce příslušných úřadů. Vyprávět by mohli obyvatelé padesátimilionové provincie Chu-pej (v ní leží město Wu-chan), kteří byli uzavřeni v karanténě. Při současné kvalitě místního zdravotnictví možná neměl prezident Si Ťin-pching jinou možnost než jednu provincii obětovat, očividně mu však nešlo jen o obranu před zhoubnou nemocí. Jedině exemplárním opatřením mohl zastavit WHO, aby kvůli koronaviru nevyhlásila celosvětový stav nouze jako v případě prasečí chřipky. To by znamenalo označit Čínu za zdroj pandemie a tím vyzvat ostatní státy, ať s ní omezí kontakty včetně ekonomických. Už dnes experti předpovídají, že koronavirus sníží Číně růst HDP o procento, a zabránit horšímu vývoji už je dostatečný důvod, aby se neprodyšně uzavřel region o padesáti milionech obyvatel.

V Česku rok co rok zemře na chřipku 1500 až 2000 hlavně starších obyvatel. Pro veřejnost není tato informace příliš zajímavá, protože patří k obvyklému životu. Reagovat se na ni může, obvykle však člověk vystačí s tím, že si začne častěji mýt ruce. Děsit záhadnou nemocí, která se nezadržitelně blíží z východu a připomíná středověký mor nebo sto let starou španělskou chřipku, proti tomu přináší nezanedbatelnou přidanou hodnotu. Může to být větší prodej novin či větší sledovanost televize, příležitost rázným politikům, kteří proti neviditelné hrozbě odvážně zasáhnou, nakonec i větší obrat výrobců antivirotik.