Po Česku se stejně jako v jiných zemích objevují nová ohniska nákazy koronavirem. Přestávají však děsit jako dřív, protože bývají omezena na nějaký podnik, jakým je například OKD, navíc ve velké převaze jsou nakažení bez příznaků a nemusejí do nemocnice. Proto je namístě bilance, jak zhoubná byla nemoc covid-19 a jak úspěšně se jí Evropa dokázala bránit. Nejen tuzemská vláda audit svých aktivit nenabízí, proto se občané musejí zatím spokojit jen se zprávou, kolik lidí na covid zemřelo. Česko patří k zemím, kterých se epidemie v tomto ohledu takřka nedotkla.

Dnes už není pochyb, že nákaza koronavirem byla nebezpečnější než běžná chřipka, zvlášť z toho důvodu, že se v populaci bez imunity dokázala za určitých podmínek šířit rychlostí stepního požáru. Proto v některých zemích způsobila kolaps zdravotnictví včetně scénáře známého z čínského Wu-chanu, ve kterém se těžce nemocní nemohli dovolat lékařské pomoci. Takový popis nabízí například známý virolog Jonas Schmidt-Chanasit z Hamburku.

Desítky tisíc v Evropě, stovky v Česku

Spočítat oběti koronaviru není snadné, protože během koronakrize zemřely tisíce lidí na jinou nemoc a nákazu dostali až v jejím konečném stadiu, případně zemřeli, protože se jim během přechodného výpadku zdravotnických služeb nedostalo potřebné péče. Pro první hodnocení lze proto použít jenom celkový přehled zemřelých v krizových časech. Databáze EuroMOMO zachycuje každý týden počet zemřelých ve čtyřiadvaceti evropských zemích včetně všech, které byly nákazou nejvíc zasaženy. Česko se ovšem neúčastní. Nadprůměrný počet víc než 55 tisíc zemřelých úřady evidují v jedenácti týdnech od 24. února do 10. května. Nejvíc jich bylo v prvním a druhém dubnovém týdnu, ve kterých jejich počet vyrostl o třicet tisíc nad obvyklou týdenní úroveň. Podle této metody, kterou používá i Světová zdravotnická organizace, je možné připsat koronaviru 145 tisíc obětí, o 33 tisíc víc než mimořádně silná předloňská chřipka. Na otázku, kolik jich doplatilo skutečně na novou nákazu a kolik na zanedbání jiné péče, zatím odpověď neexistuje.

Dílčí vysvětlení nabízejí podrobná čísla, která průběžně publikuje Český statistický úřad. V tuzemsku překročil počet zemřelých průměrnou úroveň posledních deseti let v šesti týdnech mezi 9. březnem a 19. dubnem. Shodou okolností se to týkalo období, kdy v Česku zavládla nejtvrdší karanténa, včetně přísného zákazu vycházení a opuštění republiky.

Počet zemřelých tehdy překročil průměr celkem o 400 osob, vrcholem byly rovněž první dva dubnové týdny. Důležitá je přitom informace, podle níž během šesti kritických týdnů byla nákaza koronavirem prokázána jen u 150 zemřelých, u prvního z nich až 22. března. Tím vzniká podezření, že dalších 250 občanů nedostalo vinou hysterických poměrů během nouzového stavu potřebnou pomoc. Těžko mohlo jít jako v Itálii o případy, že k dispozici nebyly kapacity v nemocnicích, obvyklým důvodem zřejmě byla nechuť chodit do špitálu, kde hrozilo větší riziko nákazy než jinde. Všeobecně známý je tragický případ hudebníka Dušana Vančury, který doplatil na to, že odložil nutný stomatologický zákrok.

Cena za přísnost

Tvrzení, podle kterého strach a chaos zabil víc lidí než koronavirus, je zatím pracovní verzí, kterou musejí v Česku i jinde prověřit příslušní experti. Až ji prověří, bude mít veřejnost k dispozici jednu z důležitých informací, na jejichž základě lze hodnotit, jak byla opatření proti koronaviru efektivní.

Česko z hrozícího rizika vyklouzlo také díky opatřením vlády Andreje Babiše, to je zřejmé už dnes. Epizoda s koronavirem měla na zdraví obyvatelstva menší dopad než chřipkové epidemie v letech 2015, 2017 i 2018. Za nadprůměrně přísná opatření možná zaplatíme v rámci Evropy nadprůměrně vysokou ekonomickou cenu, proto se logicky objevuje otázka, jestli tato přísnost neohrožovala také zdravotní stav části populace. Přinejmenším to naznačují zprávy, že za nárůstem úmrtnosti především v březnu jsou spíš jiné důvody než koronavirus.