Je to taková naše tradice. Pokaždé když si náš národní a demokratický projekt natluče nos, najde se generál po bitvě, který pohotově přispěchá s jednoduchým vysvětlením, kdo za to může. Je to pochopitelné či přinejmenším očekávatelné u těch, kdo proti svobodě a demokracii sami piklili a nyní potřebují alibi. Je to smutné a zvláště zavrženíhodné u těch, kteří to možná někdy se svobodou mysleli vážně.

Mezi ty druhé počítám i novináře, druhdy premiérského poradce a demokratického aktivistu Bohumila Doležala. Andrej Babiš ještě ani nepřevzal od Miloše Zemana premiérské jmenování, a už víme, čí je to vina

Odkazem na politické spiknutí a protikorupční kýč lze bagatelizovat stejně tak přenášení většího než malého finančního obnosu v krabici normálně určené k transportu vína jako instrukci subalterní státní úřednice šéfům Vojenského zpravodajství k zahájení zpravodajské operace. (Osobně do tohoto výčtu nezahrnuji kauzu tzv. poslaneckých trafik, tedy jevu, který je mezi politiky oblíbený již od dob římského Senátu. Toto obvinění ovšem zřejmě nebyl ani tak protikorupční kýč jako normální hloupost.)

Za hlavního viníka a původce protikorupčního kýče bývá často označován Andrej Babiš, který geniálně jednoduchou tézi “Všeci kradnú” přetavil do účinného nástroje předvolební rétoriky a tažení do Strakovy akademie, ať už jakýmkoli vchodem. To on údajně podněcoval nejrůznější neziskové organizace, vyhlížel si povolné státní zástupce a bratříčkoval se s policejními důstojníky, aby dostal do tepláků či přinejmenším z politiky dosud nedotknutelné volené představitele lidu.

Jak ohromující je tedy páteční zjištění, že Andrej Babiš nejen že není, alespoň dle svých vlastních slov, původcem protikorupčního kýče, ale ve skutečnosti jeho další obětí. „Žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a… dostat někoho do vězení,“ prohlásil před Poslaneckou sněmovnou premiér v důvodné předtuše svého vydání k trestnímu stíhání. Označil i viníka tohoto stavu, kterým je podle něj mafie.

Škoda. že mafie nemá IČO, obchodní adresu ani webové stránky. Očividně jde o nestrannou instituci sledující výhradně obchodní zájmy, u níž si lze objednat trestní stíhání kohokoli. Stačí vyplnit objednávku a složit zálohu. Někdo z mafie pak zavolá na státní zastupitelství, kontaktuje policii a pošle e-mail OLAFu do Bruselu.

Druhá možnost je, že právní stát přese všechny naše stížnosti na jeho pomalost a absurdity, přese všechny přešlapy, které musí později pracně napravovat, a přes skutečnost, že je nakonec složen jen z lidí, kteří jsou stejně jako my ostatní náchylní k omylům, chybám a v některých případech i k nepoctivostem, jakž takž funguje. Tomu mezi jiným nasvědčuje i to, že si oběti protikorupčního kýče nevybírá podle stranické příslušnosti, mediální prohnanosti či bankovního konta. Andrej Babiš měl prostě předpokládat, že heslem “všeci kradnú” přivede dříve či později orgány činné v trestním řízení na svou stopu. Raději bych věřil, že žiji v takové zemi.