ÚHEL POHLEDU: Úrokové sazby dlouhá léta nebyly zajímavým tématem. Buď se moc nepohybovaly, anebo přímo klesaly. Dokonce i otázka toho, zda úrokové sazby z hypoték fixovat, či nefixovat, byla dlouho víceméně nezajímavou, protože to vyšlo v zásadě šul nul. Teď se ovšem svět celkem zásadně mění.

Všichni víme, že Česká národní banka už nějaký ten čas úrokové sazby citelně zvyšuje. Dlouho se věřilo, že české úrokové sazby nepřesáhnou pět procent. Jenomže v té době se také věřilo, že inflace nepřesáhne nejprve deset, potom jedenáct, potom patnáct procent… A teď už některé rebelské odhady opatrně zmiňují pro jednotlivé měsíce i možnost dvacetiprocentní meziroční inflace.

Tento týden dal razítko na podezření ohledně dalšího výrazného zvyšování úrokových sazeb v české ekonomice člen bankovní rady České národní banky Tomáš Holub. Ten totiž prohlásil, že na květnovém zasedání bude prosazovat navýšení základní úrokové sazby ČNB alespoň o 50 bazických bodů, neboli o půl procentního bodu. Takže už možná brzy budeme hodně nad pěti procenty.

Jakýmsi leaderem ve zvyšování úrokových sazeb ve střední Evropě je maďarská centrální banka, která vždy zatím v poslední době zvýšila své signální úrokové sazby o chviličku dříve než Česká národní banka. A tato maďarská centrální banka v tomto týdnu opět podle očekávání svou základní úrokovou sazbu zvýšila o jeden procentní bod na 5,4 %. Že by to byl signál i pro českou ekonomiku?

Rozhodně bych tedy při plánování úvěrů nespoléhala na to, že úrokové sazby už nemají kam dál růst. Není to tak dlouho, co spojení „záporné úrokové sazby“ znělo jako oxymóron. A přesto na ně došlo. (Nechme stranou, že právě ony jsou viníkem značné části ekonomických problémů dneška. Státní úředník ovšem nevidí rozdíl mezi přírodními zákony a úředním výnosem.)

A pokud se limitem pro úrokové sazby nestala ani „přirozená“ nula, pak sotva lze spoléhat na to, že by se hranicí mohla stát výše, která už byla v historii nesčetněkrát překonána. Tím spíše, že signály z průmyslu naznačují, že inflace má ještě dost daleko do dosažení svého vrcholu. Potom se ovšem celkem logicky naskýtá otázka, zda si nevzít úvěr v jiné měně než v korunách.

Dolary jsou prvním podezřelým. Předpokládá se, že dolarové úrokové sazby by měly na konci roku dosáhnout asi 2,5 procenta, několikrát porostou o 50 bazických bodů. To jsou jistě „lepší“ čísla než u korunových úrokových sazeb. Jenomže vůči dolaru hrozí značné kurzové riziko. Koruna umí k dolaru citelně oslabit – výrazněji než k euru.

Druhým podezřelým se pak stává euro. Euro má „výhodu“ stále ještě prakticky nulových úrokových sazeb, ale z pohledu kurzu také ještě druhou výhodu, totiž že by mohlo ke koruně v dlouhodobém horizontu trochu oslabovat. Zahraniční banky sice na projekt v Česku českému subjektu nepůjčí, ale pořád je možný úvěr od české banky v eurech. Je to určité riziko, zejména kurzové, to rozhodně; ale cenou za něj mohou být až o pět i více procentních bodů lepší úrokové podmínky plus nějaký bonus v podobě posílení devizového kurzu.