Agentura Bloomberg publikuje a průběžně aktualizuje žebříček nejlepších a nejhorších míst světa, kde prožít epidemii čínského koronaviru, Covid Resilience Ranking. Srovnává v něm vybraných 53 zemí světa podle řady kritérií od počtu nákaz, počtu úmrtí, schopnosti očkovat a zajistit zdravotní péči po kvalitu života během pandemie. Do této kategorie patří tvrdost lockdownu a vládních restrikcí a také omezení mobility. V Česku cíl vládních poradců a tvůrců systému PES, matematiků Jana Kulveita nebo Jakuba Steinera. Z žebříčku jasně vychází trend, který téměř po roce vládních rétorických a mediálních masáží působí velmi kontraintuitivně. Rozhodně neplatí pravidlo, že kdo se víc uzavře, ten má méně obětí covidu.

Kdo má hodně obětí a nákaz, má i hodně restrikcí a omezení mobility. Takže apely na to, aby se lidé zavřeli doma a tím chránili životy ohrožených, míří mimo. To je až poslední zoufalá politika těch, kdo epidemii čínského koronaviru nedokázali organizací a logistikou testování, trasování a teď ve finále očkování udržet pod kontrolou. Jako vláda Andreje Babiše.

Její vizitkou je, že jsme nejhorší zemí, kde prožít covid, ze všech evropských, které byly do žebříčku zařazeny. Z celkových třiapadesáti států jsme na padesátém místě. Za námi už je jen Kolumbie, Jižní Afrika a Mexiko. Vyznačujeme se kombinací jednoho z největších počtů obětí na milion obyvatel (žebříček byl naposled aktualizován koncem ledna). To jsme jich měli 1426. Před námi byli jen Belgičané (1788) a Britové (1436). Překonali jsme Itálii, symbol jarní vlny epidemie, s 1409 mrtvými na milion obyvatel. I Spojené státy s 1261 obětí. I obrázky z New Yorku sloužily na jaře jako ilustrační materiál ke strašení, jak můžeme dopadnout. Dopadli jsme mnohem hůř než Amerika. Zdaleka ne jen v počtu obětí, ale i v počtu nákaz, zásahu ekonomiky.

Žebříček ukazuje souvislost, která je úplně opačná, než nám vláda vsugeruje a velká část médií to po ní otrocky papouškuje. Platí přímá souvislost: méně mrtvých, tím méně omezení mobility. Není to něco za něco. Utrpení izolace vykoupené záchranou životů. Nikoli. Funguje to naopak. Kromě žebříčku počtu obětí jsme na tom nejhůř i v tvrdosti lockdownů a omezení mobility. Ta se v Česku za celou dobu epidemie v průměru proti časům normálního života snížila o 49,4 procenta. Před námi je v restrikci života Rakousko s omezením o 56,5 procenta, Velká Británie s 55,3 a Němci s 52,7 procenta. To všechno jsou ale země z druhé, horší poloviny světa, kde prožít epidemii čínského koronaviru. Německu patří až 35. příčka z 53. zemí. Británie je na 32. a Rakousko na 38. místě. Všude tvrdé lockdowny, dost velké omezení mobility a ne úplně málo obětí. Němci jich mají 619 na milion obyvatel, Rakušané 820, Británie výše zmíněných 1436. V první desítce zemí, které to na světě zvládly nejlépe, jsou jen Skandinávci. Norové na šesté a Finové na sedmé příčce. První mají 100 obětí na milion obyvatel, druzí 116. To je čtrnáctkrát, respektive dvanáctkrát méně než u nás. V Norsku se přitom mobilita snížila o 35 a ve Finsku o 32 procent. Žebříčku vévodí Nový Zéland, Singapur, Austrálie, kde bylo omezení ještě menší.

Je to pořád stejný příběh o testování, který vláda bohužel za rok nepochopila. Proto jsme jedním z nejhorších míst v Evropě. A právě tady je odpověď, proč se nám tak šíří nákaza, když máme tvrdě zavřené školy, obchody, restaurace, hory, sportoviště. Data, která stát má a zveřejňuje, jsou mizerná. Je z nich ale jasně vidět, že nejvíc lidí se nakazí v práci. V kancelářích, kam chodí, přestože by měli být doma na home office, a v továrnách, kam chodit musejí. Stát tam ale dosud nezavedl žádnou povinnost testovat. Řada firem to dělá automaticky, protože chce své lidi chránit. Ty, které to nedělají, se ale přirozeně stávají epicentry epidemie. Bílými místy, na která nesvítí žádné kamery. Přitom už léto ukázalo, jak obrovskou roli sehrála jediná firma OKD při vypuknutí epidemie v Moravskoslezském kraji. Teď starosta zasaženého Chebu upozorňuje, že nákaza se nekontrolovaně šíří fabrikami.