Dnes se v Praze a patrně na dalších místech republiky budou konat demonstrace proti vládě, kterou ANO chystá postavit s ČSSD za pomoci komunistické strany. V očích demonstrantů se jedná o toxický mix. Organizátoři se vyjádřili docela jasně: „Cílem akce je říct jednou provždy ne jakékoliv vládě spojené s komunistickou minulostí – ať už v podobě StB, či přímo KSČM.“

Těžko říct, co je horší, jestli přiznaná podpora od KSČM, nebo naprosto lhostejný vztah vůči komunistické minulosti, který se v hnutí ANO usídlil. Ale to druhé se zdaleka tolik nepřetřásá, ačkoliv ukázky dostáváme téměř v každodenním tempu.

Jednou ze zpráv včerejšího dne bylo, že do politiky se chystá vrátit Radmila Kleslová. Nebyl by to návrat velkolepý, Kleslová chce za ANO kandidovat v obecních volbách v Praze 10. Co ale na comeback své bývalé pravé ruky říká Babiš? „Novináři vedli proti paní Kleslové úspěšnou kampaň. Anonymní trestní oznámení byla ale nesmyslná, ona se očistila a já s její kandidaturou nemám vůbec žádný problém.“ (iRozhlas.cz) Jedna věc je, že Kleslová svého času seděla v orgánech ČEZ, Čepra, pražského dopravního podniku a Českých drah a za tyto své politické nominace brala peníze. Babišovi už to nevadí, očištění znamená v jeho slovníku mediální zapomenutí. 

Důležitější je, že mu ani nepřijde na mysl druhá nečistota v jejím životopise, totiž práce pro komunistickou rozvědku. Mladá Kleslová byla na sklonku normalizace připravována Státní bezpečností k tzv. výjezdu do kapitalistické ciziny pod cizím jménem. Že by to Babiš nevěděl, není možné, na jednom z kradmo pořízených rozhovorů se svým novinářem Markem Přibilem (zn. Julius Šuman) sám mluví o tom, že Kleslová byla cvičená, „aby byla žena našeho špiona. V Londýně. Měli jsme tehdy nejlepší špiony.“ To byla ta nahrávka, kde se Babiš rozčiluje nad pokrytectvím pravdy a lásky, která prý si nechce přiznat, že poprvé byl Václav Havel zvolen prezidentem výměnou za to, že nebude zrušena komunistická strana. „Nech dou do pí..,“ ulevuje si na záznamu Babiš.

Na konci května sněmovna hlasovala o prezidentových návrzích na státní vyznamenání. Medaili Za zásluhy navrhuje pro normalizačního básníka Karla Sýse. Média z celého hlasování vyhmátla bizarní skutečnost, že pro Sýse hlasovaly i dvě třetiny poslaneckého klubu Pirátů včetně dredovatého předsedy. Ale mnohem podstatnější než zmatenost efemérní strany, která v příští sněmovně třeba už nebude, byla podpora od designovaného ministra kultury Antonína Staňka z ČSSD – a od drtivé většiny přítomných poslanců hnutí ANO. Těch pro Sýse zvedlo ruku 60, dodali tak tři pětiny všech 108 hlasů, z nichž se komunistický poeta mohl radovat. Hlasovali stejně pro navržené komunisty i antikomunisty.

Jedním z těch hlasů byl i ministr dopravy Dan Ťok. Ten měl nedávno pocit, že se mu nedostává podpory od premiéra Babiše s novou soutěží na dálniční mýto. Trefovali se do něj sociálnědemokratičtí hejtmani i předáci KSČM, pro Babiše přestal být přínosný. Tehdy ministr sám mluvil o tom, že už se mu v další vládě být nechce. Mimo jiné proto, že by stála na podpoře KSČM: „Já prostě začínám mít problém legitimizovat komunistickou stranu, která by se dostala k většímu vlivu,“ řekl Echu. Včera jsme se dočetli, že podpora od premiéra se našla a Ťok ve vládě možná zůstane. Problém s legitimizací komunistické strany byl opět odložen tam, odkud byl před pár týdny vytažen, tedy do přihrádky Nepodstatné.

V České republice už vládly strany, které měly ke komunistické éře vztah naprosto odmítavý (například ODS nebo KDU-ČSL), vlažně odmítavý (ČSSD), celou tu dobu ve sněmovně sedí KSČM se vztahem vlažně příznivým. Ale nulový vztah a indolence, jak je praktikuje ANO, to tady ještě nebylo.