Samozřejmě jde o inaugurační projev pana prezidenta Zemana ze čtvrtka tohoto týdne. Myslím, že je třeba ho zasadit do kontextu naších „soudobých dějin“. Pan prezident navazuje na to, co při stejné příležitosti a na stejném místě pronesl před pěti lety. Zároveň dobře věděl, že musí, to, co řekl, ještě trumfnout.

Před pěti lety hovořil pan prezident o třech ostrůvcích negativní deviace, které ohrožují Českou republiku, a vyzval přítomné, aby se k němu připojili v boji proti nim. Jmenoval „kmotrovské mafie“, „neonacistické bojůvky“ a „podstatnou část českých médií“, totiž „tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním“. (Je smutné, že se tenkrát při tom nestydatém útoku na tisk nikdo z politiků, tehdy ještě ve významných ústavních funkcích, nezvedl a neodešel. Když jsme se jich pak s pár přáteli v otevřeném dopise ptali, proč, odpověděli buď vyhýbavě, nebo vůbec ne).

Dnes, po pěti letech, se Miloš Zeman k ostrůvkům negativní deviace vrací, a to jmenovitě. Za kmotrovské mafie (dnes už prý oslabené) uvádí Zdeňka Bakalu, údajného nástupce Viktora Koženého, a kartáčuje své „podřízené“ ministra Pelikána a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, že v této věci neprobíhá „žádné vyšetřování, padni komu padni“(!). Neonacistické bojůvky“ zastupuje dosti bezvýznamná Dělnická strana sociální spravedlnosti. A média manipulující českou veřejností jsou jednak Hospodářské noviny, Respekt a Aktuálně.cz, které tak činí za špinavé peníze Zdeňka Bakaly, a jednak veřejnoprávní Česká televize, která podléhá vlivu jedné politické strany, TOP09. Jde tedy o oznámení, zatím ještě nikoli přímo trestní.

V reakci na tuto část projevu pak několik poslanců a senátorů odešlo. Je to správná reakce, škoda jen, že to neudělali o pět let dříve.

To, s čím přišel pan prezident, je z nynějšího politického kontextu vlastně legrační: pan prezident vyhlašuje tažení proti DSSS ve chvíli, kdy v parlamentu jako součást virtuální koalice, která teď ovládá PS, sedí extremisté a komunisté. Vyhlašuje neúprosný boj Zdeňku Bakalovi v době, kdy nejmocnější český oligarcha se svou „rodinnou firmou“, kumulující obrovskou hospodářskou, politickou a mediální moc, shodou okolností zároveň trestně stíhaný, privatizuje do vlastní kapsy Českou republiku. A útočí na Hospodářské noviny, Respekt a Aktuálně.cz, kterým se jistě dá vytknout leccos, jenom ne to, že žijí z peněz pana Babiše.

K čemu tedy byla doba, kdy nám pan Zeman formálně vzato vládl? Funguje teď svým inauguračním projevem jako barometr současného politického počasí: to, před čím nás prý chtěl hájit, se za jeho aktivního přičinění prosadilo v daleko horší podobě. V parlamentu řádí extremisté, exekutivu fakticky řídí trestně stíhaný oligarcha, který tím či oním způsobem ovládá nebo alespoň ovlivňuje většinu českých médií (a další mu buď z hlouposti nebo ze zbabělosti aspoň občas a aspoň trochu přisluhují – včetně těch, které pan Zeman kritizuje). A podstatná věc: nedémonizujme pana Zemana: on je v celé té hře sice významný aktér, ale zdaleka ne ten nejdůležitější: je ho jen díky jeho funkci nejvíc vidět a slyšet.

To, co právě zažíváme, je závěrečný skřípavý akord Velké protikorupční revoluce, kterou pan Zeman svým projevem v roce 2013 v politické rovině fakticky otevřel. A jako lék nám ordinuje: zrušit DSSS, zavřít Bakalu, zakázat (případně „obrodit“, to já znám z předlistopadového režimu) Hospodářské noviny, Respekt a Aktuálně.cz a neutralizovat Českou televizi.

To vše se děje za asistence bezbranné české veřejnosti a české demokratické politiky. Nás všech. Nejprve se v říjnových volbách nedokázaly prosadit demokratické politické strany (včetně ČSSD!). My voliči jsme z valné části uvěřili různým křiklounům, populistům a extremistům. A pak, pět minut po dvanácté, kdy bylo možné postavit proti Miloši Zemanovi aspoň trochu důstojného politického protikandidáta, jsme nakonec byli schopni vygenerovat jen bezbarvou politickou nulu.

A na závěr poznámka jen zdánlivě osobní a okrajová. Jak je vůbec možné, že hlava státu a nevyšší šéf exekutivy vyhlašuje křížové tažení proti jednomu občanovi (Zdeňku Bakalovi), přiznává se, že nepřímo tlačil na své nejspíš (podle jeho názoru) podřízené, ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce a diví se, že, že v té věci neprobíhá nějaké vyšetřování, „padni komu padni“(!). Přitom pan Bakala není, jako např. současný z milosti pana prezidenta český premiér, ani trestně stíhán! Jistě, o jeho problémech se psalo v médiích, nechci je bagatelizovat. Ale je něco jiného, když se o něčem píše v médiích, a když na někoho vyhlašuje hlava státu ve Vladislavském sále celonárodní štvanici a pokouší se touto cestou ovlivňovat orgány činné v trestním řízení a nepřímo i nezávislou soudní moc. Jistě, panu Bakalovi nic moc nehrozí: je za vodou, ve Švýcarsku, netře bídu s nouzí, má kromě našeho ještě taky americké občanství. Ale pokud se u nás zavedou takovéhle indiánské manýry (a mám dojem, že zavedeny jsou už víc než dost), dojde setrvačností precedentu co nevidět i na ty, co nežijeme ve Švýcarsku, ale „přihrbeni mezi české kopečky“, do kapsy máme hluboko a nikdo se nás tu, jak to vypadá, nezastane. To znamená i na nás všechny, na kohokoli z nás.

Z toho hlediska mi připadá, je mi to líto, dosti nedůstojné, že novináři z médií, které pan Bakala financuje a oni v důsledku toho nemusí psát jako ti z Lidových novin nebo z Mladé fronty dnes, dělají v této kampani alibisticky mrtvé brouky a nejsou schopni nic kváknout ne ve věci miliardáře, který je prý platí, ale ve věci občana, proti němuž vede nejvyšší představitel státu (a není v tom sám) cílenou štvavou kampaň: něco podobného totiž nemá hlava státu ani náhodou v náplni své funkce.