Vyšetřování ruského zasahování do amerických voleb skýtá přízračnou podívanou. Složitý americký systém úředních postupů a norem provázejí úniky informací a mediální masáže, jež nám mohou připadat zcela české – jen výdělky právníků jsou vyšší.

Ve Washingtonu probíhají přinejmenším tři paralelní vyšetřování: senátního výboru pro rozvědky, výboru pro rozvědky Sněmovny reprezentantů a zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera.

Z hlediska prezidenta Trumpa představuje největší potenciální ohrožení Mueller. Trump ho, dá se říci, stvořil, když 10. května 2017 zbavil funkce ředitele FBI Jamese Comeyho. Na to náměstek ministra spravedlnosti reagoval 17. května jmenováním zvláštního nezávislého vyšetřovatele Roberta Muellera, bývalého ředitele FBI, s pověřením vyšetřovat ruské zasahování a veškerou související trestnou činnost, na niž narazí.

Trump od té doby soukromě i veřejně soptí, ale k „jaderné variantě“ – odvolání Muellera – se zatím neodhodlal. Prý o ní uvažuje a hlavní právník Bílého domu Don McGahn kvůli tomu pohrozil rezignací. Ale to jsou nepotvrzené informace z médií – tak jako většina toho, co dnes víme.

Někteří republikáni se od začátku snaží přesměrovat vyšetřování opačným směrem – na kroky, které vůči Trumpově kampani podnikaly americké orgány ještě za Obamovy vlády. K tomu mělo směřovat memorandum, jež připravil předseda rozvědného výboru Sněmovny reprezentantů Devin Nunes. Ještě než bylo hotové, rozpoutala se kolem něj velká mediální bitva. Státní instituce (FBI, ministerstvo spravedlnosti) byly proti jeho zveřejnění s tím, že může demaskovat vyšetřovací postupy a zdroje. Demokraté a liberálové to označovali za bezprecedentní útok vládnoucí strany na instituce státu. Pravice, prý podporovaná ruskými boty na sociálních sítích, rozjela kampaň #ReleaseTheMemo, zveřejněte memorandum. Náruživější protrumpovští komentátoři oznamovali, že memorandum obsahuje zprávy o státním spiknutí „stokrát horším než Watergate“. Byly to pozoruhodně silné soudy o textu, který nikdo oficiálně nemohl znát.

Od pátku je memorandum oficiálně venku. Ale dál v něm spousta lidí čte jen to, co číst chce.

Jádrem memoranda je tvrzení, že trestní orgány získaly podvodně soudní povolení k odposlechu amerického občana. Když v říjnu 2016 ministerstvo spravedlnosti požádalo zvláštní soud FISC k povolení odposlechu bývalého člena Trumpovy kampaně Cartera Page, použilo jako zdůvodnění informace z tzv. Steeleovy složky. Materiálu, který vypracoval bývalý příslušník britské rozvědky Christopher Steele. Memorandum tvrdí, že činitelé ministerstva spravedlnosti už tehdy věděli, že jednak jsou informace ze složky neověřené, jednak že její vznik zaplatila kampaň Hillary Clintonové. Tuto skutečnost, jež by vrhla špatné světlo na věrohodnost žádosti, soudu zatajily.

To je zlé, je to pochybení, z něhož by měly být vyvozeny důsledky, a veřejnost má právo o něm vědět.

A to přesto, že tu jsou okolnosti, jež pádnost obvinění oslabují. Ministerstvo opřelo svou žádost nejen o Steeleovu složku, ale i o jiné informace. Speciální soud povolení třikrát prodloužil – znamená to, že už probíhající sledování shledal důvodným. A zájem FBI o Cartera Page byl srozumitelný – v minulosti se stýkal s ruským špionem. Co přesně v žádostech bylo, nevíme – zůstávají tajné. Republikánský kongresman Trey Gowdy, jeden z těch několika málo, kteří je viděli, tvrdí, že bez Steeleovy složky by soud na sledování nikdy nekývl.

Potud je vydání republikánského memoranda obhajitelné. A levicová varování, že ohrožuje tajné informace FBI, se ukázala být zcela mimo.

Jenže Gowdy i několik dalších republikánů také dodali, že odhalení z memoranda nijak nedopadají na zvláštního vyšetřovatele Muellera. Celé ruské vyšetřování nezačalo kvůli Pageovi, ale už dřív. A Muellerův tým byl ustaven až o rok později. „Ruské vyšetřování existuje a bude pokračovat i bez Steeleovy složky,“ uzavřel Gowdy. Takže prezidenta Trumpa nakonec nepotěšil.

Mezitím komentátoři a aktivisté stále melou svou. Pro levici je memorandum dál jen útokem na FBI, pro pravici je dál skandálem srovnatelným s Watergate. Dokonce obě strany používají přirovnání k mccarthismu, byť to každá myslí jinak.

Je to takové Čapí hnízdo po americku.