Prezident Miloš Zeman před deseti dny poskytl rozhovor ruské státní televizi NTV. Řekl v něm důležitou větu, která zapadla ve spoustě dalšího citovaného balastu. Soudobých válečných cílů se podle něj dosahuje prostřednictvím ekonomiky, nikoliv zbraní. Zeman rád a často jezdí do Číny a tohle tam zjevně velmi dobře pochopil.

Na rozdíl od jiných. Čína i Rusko jsou nepochybně v lepším případě tvrdí soupeři Západu. Rozhodně to nejsou spojenci a je také přehnané tvrdit, že jsou to přímo nepřátelé. Jsou to soupeři. Ale soupeři úplně jiných váhových kategorií. Zatímco moc Ruska se v západní i české veřejné debatě dlouhodobě přeceňuje, moc Číny se naopak brutálně podceňuje. Právě proto, že válečných cílů a dominance se dnes dosahuje prostřednictvím ekonomiky.

Rusko je ekonomicky slabá a zaostalá země, fakticky neschopná cokoliv vymýšlet. Vrcholem jeho schopností bylo, že se dokázalo postarat o svou vlastní obživu, když ho v roce 2014 západní sankce odřízly od dovozu potravin. Pro řadu západních podnikatelů je to zajímavý trh, protože je stále ještě divoký a nerozvinutý a velmi snadno se na něm dosahuje zisků, o nichž se ve vyspělých západních ekonomikách těžko sní.

Čína je úplně jiný příběh. Její model autoritativně řízené společnosti a velmi výkonné ekonomiky se stal tvrdým konkurentem Západu. A Západu velmi dlouho trvalo, než pochopil, že Čína není žádnou levnou továrnou a zároveň obřím trhem pro jeho zboží, ale že ho vyzvala na souboj o světovou dominanci.

Zásadní zlom přišel v roce 2001, kdy Západ pustil Čínu do světové obchodní organizace (WTO). Pustil ji tím na volný trh, kde se snažil stále omezovat cla a bariéry, byť v tom nebyl vždycky úspěšný. Ten volný trh ale mohl fungovat jen ve chvíli, kdy se dodržovala pravidla. Mimo jiné o ochraně duševního vlastnictví a autorských právech. To jsou všechny ty patenty a licence, kolem nichž platí složitá soustava pravidel právě proto, aby se chránila a země se nebály pouštět si cizí firmy to strategických oborů v obavách, že jim budou krást a kopírovat nápady.

Čína si s tím vůbec nelámala hlavu. Pravidla od začátku brutálně porušovala. Kradla nápady, kopírovala jako divá. A zároveň se na tom kopírování učila vyvíjet vlastní špičkové technologie. Bylo to jasné už po dekádě ve WTO. Už v roce 2010 sepisuje Americko-čínská ekonomická a bezpečnostní komise zprávu, kde konstatuje, že s Číny se nestal „schůdný obchodní partner“, protože brutálně porušuje pravidla WTO. Doma chrání svůj trh, manipuluje měnu a krade a kopíruje nápady a technologie.

Zhruba v té době si řada západních zemí v čele se Spojenými státy, Velkou Británií, Austrálií nebo Německem začíná chránit své technologicky citlivé a strategické sektory. Čínské firmy do nich nepouští právě v obavách, že nejsou spolehlivým obchodním partnerem, který dodržuje pravidla.

Do svých datových a mobilních sítí proto nepouští Američané a Britové od roku 2012 mimo jiné čínské firmy Huawei a ZTE. Tyto firmy mezitím posilují své postavení v mobilních technologiích. Zatímco u sítí třetí generace dotahovaly západní konkurenty, u 4G už společnosti byly velmi důležitými hráči na trhu a u připravované 5G už jsou podle všeho na špičce branže.

Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost tento týden varoval, že čínské firmy mohou být využívané tamními zpravodajskými službami. To je při znalosti toho, jak se Čína chová, dost pravděpodobné. Bezpečnostní informační služba na to riziko upozorňuje od roku 2013. Nikdo si toho nevšímal. Řešila se ruská propaganda. Místo Huawei se veřejná debata topila ve spekulacích kolem obskurních ruských serverů jako Aeronet.

Čínskou infrastrukturu od Huawei a ZTE si mezitím pořídili všichni mobilní operátoři. Pracují s ní důležité instituce. Nebyli jsme prozíraví jako Američané nebo Britové.

Vyhazovat dnes mobily Huawei, jak demonstrativně předvedl Andrej Babiš, je zbytečné gesto. Ten, kdo má v kapse Huawei, není o nic zranitelnější než majitel telefonu Apple nebo Samsung, když všichni voláme přes vysílače a sítě od Číňanů.

Ten, kdo si prozíravě proti Číňanům své strategické branže chrání, přesně ví, proč to dělá. Jednak se bojí průmyslové špionáže, pro niž jsou právě mobilní technologie jako dělané. A pak se samozřejmě právem obává toho, aby se Číňanům nedostaly do rukou citlivé informace o fungování státu, které by mohli zneužít a vydírat jimi třeba ve chvíli, až na ně někdo bude chtít přitlačit ve WTO za to, že brutálně porušují pravidla volného obchodu.

Donald Trump rozjel obchodní válku s Čínou právě proto, že Peking porušuje pravidla světového obchodu. Tím bojuje i za zájmy Evropy, která na čínské obchodní praktiky doplácí úplně stejně jako Amerika.

Čína je ve válce o světovou dominanci nesmírně silný hráč. Do značné míry je to dáno její vlastní snahou a pílí. V některých technologických oborech už podle lidí, kteří jí opravdu rozumí, začíná Západ válcovat. A má našlápnuto na víc. Pohled na to, jak čínské patnáctileté děti v testech znalostí a schopností Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj PISA válcují děti ze všech západních zemí v matematice, schopnosti porozumět textu i v přehledu o světě, je hodně drsný. Mladí Číňané nevítězí o pár bodů, oni jsou stejně jako Singapurci napřed o celou ligu.

Když k tomu přidáme to, jak si Západ fakticky až do nástupu Donalda Trumpa nechal líbit to, jak Čína hrubě porušuje pravidla obchodu, je to nejlepší cesta k tomu, aby Čína v dohledné době Západ převálcovala. A stal se pro ni jakýmsi skanzenem s příjemnou životní úrovní, kam se bohatí Číňané jezdí rekreovat.

Pasivita Západu a nepochopení, co je Čína zač a co skutečně chce, k tomu přímo svádí.