Senátní klání už v prvním kole opustily možná překvapivě některé známé tváře. Mezi nimi i současní senátoři vládních stran místopředseda horní komory Jan Horník (STAN) či předsedkyně lidovecké frakce Šárka Jelínková. Těm situaci vůči opozičním kandidátům zkomplikoval menší zádrhel, protikandidáti z vlastních řad.

Vládní strany stále hrají před druhým kolem senátních voleb o dvě desítky mandátů a v celku tak nemají špatné vyhlídky, za očekáváním byl výsledek v prvním kole zejména pro předsedu Starostů Víta Rakušana,

Právě plyn totiž nyní funguje jako nejdražší závěrný zdroj, od nějž se ceny elektrické energie odvíjejí.

V pátek se sejdou unijní ministři pro energetiku na další mimořádné schůzce svolané českým předsednictvím. Jednat mají o plánech na řešení krize již navržených Evropskou komisí. Mimo jiné se však stále diskutuje také o oddělení plynu a ostatních zdrojů.

Znamená to, že by se zvlášť určovala cena pro plynové elektrárny, kde elektřina vychází kvůli vysoké ceně plynu nejdráž, a zvlášť pro ostatní levnější zdroje. Cena by se počítala průměrem cen jednotlivých zdrojů a jejich objemem (podílem na celkové výrobě). Tím pádem by velmi pravděpodobně nastalo dramatické snížení cen. Existoval by tedy zvlášť trh pro energii z plynu a zvlášť pro jiné zdroje, například uhlí.

Podstata takzvaného „merit oderu“ tvořícího základ unijního burzovního obchodování s elektřinou tkví v tom, že se cena elektřiny odvíjí od ceny takzvaného závěrného zdroje. Tím jsou momentálně plynové elektrárny, protože plyn je hlavně kvůli omezení ruských dodávek do EU rekordně drahý. Jak cenotvorba na trhu s elektřinou funguje, popsal v nedávném rozhovoru pro Týdeník Echo hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.

„Každý den na trh přicházejí obchodníci a oznamují, jakou dávají nabídku. Hodinu od hodiny. Na trhu se nabídky seřadí podle ceny od nejnižší po nejvyšší. Podle velikosti nabízené kapacity vznikne jakési nepravidelné schodiště, říká se mu nákladová křivka. Proti ní se postaví poptávka od odběratelů. V nějakém bodě se nabídka protne s poptávkou. V tom bodě se nachází takzvaná marginální neboli závěrná elektrárna. Její cenová nabídka určuje tržní cenu pro všechny elektrárny. Večer je poptávka, tedy i cena vyšší, ve tři hodiny ráno nižší. Elektrárny mohou nabízet v principu, za co chtějí. Jejich riziko je v tom, že pokud by byly hamižné a chtěly prodat za vyšší cenu, než je ta, která se ustálila, mají smůlu a nesmějí dodávat do sítě (...) Tento systém dlouhodobě dodával velmi levnou elektřinu,“ popsal Řežábek.

„Elektřiny máme dost, drahá je kvůli plynu“

Nejlevněji v celém systému vycházejí obnovitelné zdroje, které vyrábějí za nejnižší náklady. Druhé nejlevnější jsou jaderné bloky, třetí hnědé uhlí, které se těží relativně levně, ale k chodu elektrárny se musí připočítat cena emisní povolenky. Na čtvrtém místě je černé uhlí, které má významné náklady na těžbu a rovněž je nutné počítat s povolenkou. Na posledním místě jsou pak paroplynové a plynové elektrárny.

„Pokud je poptávka nízká – například o víkendech –, cenu stanovují nízkonákladové elektrárny. Pokud je vysoká, což většinou je, stanovuje ji plyn. Když je plynu nedostatek a je drahý, šplhají logicky ceny elektřiny vzhůru. Hlavní důvod, proč letos ceny plynu a následně elektřiny vyletěly, byl ten, že dodávky plynu z Ruska se postupně snižovaly a snižovaly, až nakonec plyn z Ruska víceméně přestal přitékat. Elektřiny je dost, jen je ve chvíli, kdy ji musejí vyrábět i plynovky, drahá,“ uvedl Řežábek.

Plynu se dotklo také opatření, které v rámci snahy snížit ceny elektřiny zvolily už v létě Španělsko a Portugalsko, a které dostalo označení „iberijská výjimka“. Státy si výjimku u EK vyjednaly v červnu a uplatňovat ji začaly od poloviny července. Opatření vede k zastropování cen plynu využívaného při výrobě elektřiny na 40 eur (asi 980 Kč) za MWh. Cenový strop po šesti měsících začne stoupat o pět eur za MWh měsíčně až na 70 eur za MWh. Eventuální rozdíl mezi stropem a skutečnou cenou na trhu dorovnává elektrárnám stát. Jedná se tedy ovšem také o jistou formu kompenzace a ne systémové řešení, které by mohlo vést k významnému poklesu cen elektřiny.

Evropská komise už před týdnem představila mimo jiné návrh, který počítá s využitím nadměrných zisků elektráren využívajících levnější zdroje než plyn. Výrobci energií z černého uhlí by pak odváděli solidární příspěvek. Podle Bruselu by členské státy měly díky tomu získat přes 140 miliard eur.

Řešení tedy spočívá v tom, že by se pro nízkonákladové elektrárny zastropovaly marže zřejmě na 180 eur. Jaderným, hnědouhelným a obnovitelným zdrojům by tedy zůstalo 180 eur za každou MWh dodanou na spotový trh. Vše přesahující tento strop by jim bylo vzato a použito na snížení cen pro koncové spotřebitele. Znamená to tedy, že ořezání zisků výrobců by samotnou cenu elektřinu nesrazilo. Nutné je také myslet na to, že výrobci neprodávají elektřinu na krátkodobém trhu, ale mají ji prodanou dopředu za nižší ceny.