To, co se odehrává v Praze kolem obvinění ze zločinného spolčení a korupce, jehož ústřední figurou je dnes už bývalý náměstek primátora a člen vládní STAN Petr Hlubuček, není komunální příběh, ale první vážný personální problém vlády Petra Fialy. Nejde o Hlubučka, který skončil ve vazbě kvůli riziku útěku a ovlivňování svědků. Ani o předsedu STAN, prvního vicepremiéra a ministra vnitra Víta Rakušana, kterého kvůli odpovědnosti za Hlubučka vyzývá k rezignaci opozice v čele s Andrejem Babišem, mužem obžalovaným z dotačního podvodu velkého rozsahu, jehož v září čeká soud.

Zkušenost posledních let přinejmenším od případu Vlasty Parkanové a zásahu na Úřadu vlády v roce 2013 nás učí, že k policejním tažením v korupčních kauzách je potřeba přistupovat velmi zdrženlivě. To, co vypadá podle úniků spisů a odposlechů do médií bombasticky, často končilo jako blamáž, která před soudem neměla šanci.

Zkušenost posledních let ale zároveň ukazuje, že lidé jsou na korupci politiků mimořádně citliví, když je těžká doba. Když se jim propadá životní úroveň. V prosperitě je citlivost výrazně nižší. Lidé jsou spokojeni a nehledají viníka svých problémů ve zkorumpovaných politicích.

Velká antikorupční vlna, která ovládla veřejný prostor po roce 2010 a vyvrcholila vítězstvím antikorupčního bijce Andreje Babiše s heslem „všeci kradnú“ ve volbách 2013, dosáhla takové intenzity, protože země zažívala těžkou dvojitou recesi po finanční krizi roku 2008. Babišovi pak u voličů všechno včetně obžaloby z dotačního podvodu procházelo, protože vládl v čase prosperity a rychlého růstu ekonomiky.

Politicko-ekonomicko-korupční cyklus má své zákonitosti. Když je zle, lidé každý poklesek politiků vnímají výrazně ostřeji.

Teď zažíváme rekordní zdražování a největší pád životní úrovně v historii České republiky. Takže se dá očekávat mimořádná citlivost. Voliči vládních stran jsou navíc náročnější. Svým politikům neodpouští to, co Andreji Babišovi u jeho stoupenců prochází.

Šéf STAN Vít Rakušan si vyhrocenou situaci zjevně dobře uvědomuje. Proto v sobotu vydal na sociálních sítích prohlášení, kde slibuje očistu a restart STAN. Včetně své rezignace, pokud se mu ta očista nepodaří. Včerejší rychlá rezignace ministra školství Petra Gazdíka byla víc než namístě.

Místopředseda STA N nebyl z ničeho obviněn ani není z ničeho podezírán. Ale to, že udržoval kontakt s obskurní postavou „podnikatele“ Michala Redla, někdejšího kumpána Radovana Krejčíře a dnes ústřední figurou zločinného spolčení v kauze Hlubuček, si nic jiného než okamžitou rezignaci nezasloužilo. Gazdík i sám přiznal naivitu. Že mu nedocházelo, co je vlastně Redl zač. Ať to byla naivita nebo tolerance netolerovatelně toxické figury ve své blízkosti, obojí bylo na okamžitý odchod z vlády. Jinak by se stal neudržitelnou zátěží a poškozoval by celý Fialův kabinet.

Teď je otázka, jak by měl reagovat samotný Vít Rakušan. Jestli je rozumnější poroučet se za Gazdíkem k demisi, nebo se pokusit situaci ustát. Tady odpověď není tak jednoznačná. Rakušan zjevně selhal jako šéf STAN. Zatím ale nic nenasvědčuje, že selhal i v roli ministra vnitra. Naopak nechal policii fungovat tak nezávisle, že si k prvnímu velkému zátahu vybrala jeho vlastní stranu.

Když to takhle Rakušan dokáže voličům vysvětlit, udělá tím celému kabinetu Petra Fialy i STAN dobrou službu ke zvýšení důvěry v mimořádně složité době.