Ve sněmovně by se v průběhu této schůze měl konečně po letech dostat na stůl pirátský návrh legalizující domácí pěstování marihuany. I když stranu nikdo dnes nemůže obviňovat, že by toto bylo to jediné, o co jí jde, zůstává tato iniciativa pro Piráty symbolická a důležitá. Mimo jiné tím, že žádná jiná strana nic takového v programu nemá, a Pirátům tak obstarává jednu voličskou skupinu navíc. Pro tyto voliče je pirátský legalizační návrh takříkajíc vstupní drogou do politiky.

Možná mají pravdu Piráti, že návrh jen legalizuje současný stav. Možná mají pravdu kritici nacházející se na spektru legalizátorů jinde – například ti, kteří návrhu vytýkají, že fakticky legalizuje nejen pěstování pro vlastní potřebu, ale i dealerství (pěstitel by totiž podle návrhu mohl „bezúplatně předat“ jiné osobě 30 gramů sušeného konopí; je pravděpodobné, že některá předání by byla bezúplatná jen naoko).

Návrh je taky možné brát jako příklad toho, že některé věci jsou v naší dnešní civilizaci nevyhnutelné, přestože mají negativní důsledky. Protože naše dnešní civilizace ztratila schopnost ne snad se jim bránit, ale prostě je vůbec brát v potaz a zařadit do našeho uvažování. Když se někde sejde hédonismus – dostatečné množství lidí něco chce, protože mu to dělá dobře – s logikou individuálních práv, výsledek je jediný možný.

Konopí včetně té účinné psychotropní látky THC má legitimní léčebné užití. Ale s režimy, jež legalizují drogu jen pro léčebné užití, jsou stále nějaké problémy. Není certifikovaného konopí dostatek? Je drahé? Vydělávají na něm kapitalisté? Nevedlo k zániku černého trhu, jakkoli to bylo slibováno? Viníkem je vždy přílišná regulace a řešením je vždy nějaký krok, který není přímo legalizací, ale nachází se na trajektorii, která k ní směřuje. Skoro jako by zde inteligentní člověk byl popostrkován k uvědomění si, že by bylo nejlepší to handrkování o postupné kroky přeskočit a rovnou otevřít hulení bránu dokořán.

Jaký je s tím problém? Že marihuana má své negativní účinky, a ty jsou jednak bagatelizovány a jednak nerovnoměrně rozložené mezi lidmi.

Je samozřejmě naprostá pravda, že spousta lidí dokáže marihuanu užívat s mírou a bez vážných následků. Jenže někteří lidé ne. Hodně záleží na tom, kdy začnou kouřit, a na vrozených dispozicích. K tomu věku – prosazovatelé legalizace poukážou na to, že jejich návrhy nikdy nelegalizují drogu pro nezletilé, a nechtějí vidět, že režim, který prosazují, bude zákonitě znamenat snazší přístup k droze i pro nezletilé – právním režimem, faktickým fungováním i kulturním posunem, který způsobí.

A k těm nerovným rizikům – v liberální logice zpravidla dostane přednost individuální právo nad jakýmikoliv kumulativními negativními dopady.

Začněme od efektů dočasných, nicméně hmatatelných. Otevřete si nějaký zpravodajský server a projděte si zprávy o divočejších dopravních nehodách – honil se z policií rychlostí 180 km/h v obci, jel po dálnici kilometry v protisměru a podobně. Nedočtete se tam náhodou, že řidič byl pod vlivem drog? Spíš bude výjimkou, pokud se to tam nedočtete. V některých lokalitách a některých společenských vrstvách se být neustále pod vlivem stalo normálním.

Prosazovatelé legalizace nikoho nepovzbuzují, aby sedal za volant pod vlivem, že. Ale lidé sedají, ne? A souvisí to trochu s tím, že člověk pod vlivem drogy ztrácí sebekontrolu, ne? Takže člověk, který normálně ví, že by pod vlivem za volant sedat neměl, si právě pod vlivem drogy za ten volant spíš sedne, ne?

To ovšem není problém legalizátorů, to se přece musí řešit jinak.

A jak tedy?

(Jistě, u nás jde teď hlavně o pervitin. V USA mimochodem došlo ve státech, kde legalizovali marihuanu pro rekreační účely, k nárůstu počtu smrtelných dopravních nehod.)

Pak je tu problém dlouhodobého užívání bez ohledu na to, jestli si uživatel sedne za volant, nebo ne. Na stránce https://regulacekonopi.cz/, kterou mají Piráti k prosazení svého návrhu, čteme k tomu jasnou odrážku: Nízká nebezpečnost konopí. V textu pod ní se ovšem dočteme, že nízkost je relativní – „Ve srovnání s legálním alkoholem a tabákem je zdravotní a společenská nebezpečnost konopí prokazatelně nižší a jeho ilegální status je z hlediska drogové problematiky neospravedlnitelný.“

Čili tu jde o spravedlnost. Ovšem vedle ní jde taky o to, že kouření marihuany vede v nezanedbatelném množství případů k psychóze. Když kouříte trávu denně, roste pravděpodobnost, že u vás dojde k psychotickým projevům, pětkrát. A mezi těmi lidmi, u nichž k těm projevům došlo, se jich prohulí k trvalé schizofrenii 34 procent.

Ta čísla pocházejí z metaanalýzy řady dalších studií, často dlouhodobých. Kdybyste přistupovali k tématu neutrálně, asi byste závěry její a řady dalších studií akceptovali. Třeba ne jako zjevenou pravdu, ale jako signál, že riziko existuje. Mimo jiné proto, že tvrdit opak by bylo absurdní. Ale když jste do neškodnosti marihuany zainvestováni, najednou přijdete na spoustu námitek: Nehrály náhodou roli sociální faktory? Není náhodou kauzalita opačná, neměli ti lidé sklon k duševní chorobě a nevyhledávali drogu jako úlevu? Nevztahují se ty poznatky jen na teenagery? Napadne vás spousta chytrých věcí a studii spokojeně odepíšete. A když nejde o studie behaviorální, ale takové, které zaznamenávají přímo změny v mozku? Však vy už něco vymyslíte.

Jeden z důvodů, proč je snadné si namluvit, že riziko je iluze, je ten, že lidé, kteří se prohulili ke schizofrenii, sejdou z očí a z mysli. Ztratí schopnost udržovat své sociální kontakty, vypadanou z party. Staří kamarádi by asi na přímou otázku nepopřeli, že si na ně pamatují. Ale taky je nevyhledávají. Ona s lidmi pod prášky na schizofrenii není velká zábava. A tak se nepočítají. Zůstávají jen ti, kteří mají spotřebu pod kontrolou. To jsou ti, kteří se ozvou. Ti, kteří spotřebu pod kontrolou neudrželi, se neozvou. Protože nejsou ve stavu se ozvat.

Není snad alkohol taky škodlivý? Je. Ale za ta tisíciletí, co lidé alkohol znají, je jeho užívání nějak zařazeno do sociálního kontextu, společnost se s ním nějak naučila zacházet. Pije se při určitých příležitostech, na oslavu něčeho a ve společnosti. Pití o samotě se neschvaluje. Součástí civilizace je rozvoj a tříbení rafinovaného vkusu pro chuťovou a estetickou složku alkoholických nápojů – lidé se stávají experty na francouzská vína a skotské whisky, přestože by do sebe teoreticky mohli lít čistý líh. Všechny tyto rituály spotřebu drogy ozvláštňují – a taky regulují.

U novějších drog tohle chybí. Jsou to invazivní druhy. I ony samozřejmě mají své rituály. Jsou tu různí guru typu Aldouse Huxleyho, Timothyho Learyho či Carlose Castanedy. Jsou tu privátní mytologie a rituály, které si vytvářejí jednotlivci sami (můj snad nejoblíbenější je z románu Trainspotting, kde skupina hrdinů – fandů místního fotbalového klubu a heroinu – má ve zvyku si píchat dávku s průpovídkou „Děláme to pro fanoušky“). Ale dílo těchto často i geniálních lidí i privátní folklor jsou prostě ve srovnání s tisíciletým kumulativním vývojem civilizace slabota a spotřebu většinou nedokážou účinně regulovat, pokud ji přímo nepovzbuzují.

Pochopitelně existuje i vrstva lidí, kteří jsou zvykově až primitivně konzervativní a novější drogy odmítají šmahem a předsudečně. Je to pro ně součást pohledu na společnost, drogy spojují se společenskými typy – dřív s máničkami, dnes s dredaři – a všechno to semelou dohromady. Často zároveň bagatelizují rizika alkoholu. Ale v zásadě je civilizace na jejich straně.

Legalizace je důležitá pro určitý typ lidí, často vysoce výkonných a inteligentních, lidí, kteří mají štěstí, že k závislosti nemají dispozice – ne náhodou softwarové firmy zřizují pobočky v Amsterodamu. A věci, které tento typ lidí chce, se v současné společnosti dřív nebo později prosadí. Vedlejší dopady se prostě nepočítají, anebo máme vysoce propracované způsoby, jak ty dopady logicky, a tím i morálně, oddělit.