Prezident Miloš Zeman podepsal zákon o dani z mimořádných zisků a povinných odvodech firem z vysokých cen elektřiny. Je to komplexní domino za stovky miliard korun, jehož ambicí je masivní přerozdělování v energetické krizi. Základním smyslem je dostat stovky miliard korun z kapes velkých energetických firem k lidem a firmám, kterým ty peníze vytáhly vysoké ceny elektřiny. Jen se to všechno na celé cestě prožene přes účet státu.

První, co nad složitým propletencem stropů, odvodů, daní a kompenzací každého napadne, je: proč tak složitě? Druhá otázka nutně vychází z té první: jak celý ten složitý propletenec s kompenzacemi bude fungovat? Kdo to celé bude řídit a kontrolovat, protože pokušení k tomu, žádat po státu na kompenzacích stovky miliard korun, je obrovské. Nebude to další příběh jako solární dotace po roce 2006? Nebo story lehkých topných olejů? Na začátku vždy byla vládní snaha něco zvýhodnit a podpořit. A velmi složitě kontrolovaný systém, ve kterém se točily desítky miliard korun.

Mezi oběma hráči je obrovská asymetrie. Na jedné straně mimořádná motivace energetiků, kterým chce stát brát rekordní zisky. To jsou lidé, kteří do detailu znají, co se děje, a mají mimořádný zájem, aby jim nakonec zůstalo co nejvíce peněz. Je to přirozený instinkt.

Na druhé straně bude stát Energetický regulační úřad. Instituce, která dnes nemá ani jasného lídra, na něhož by padala odpovědnost za rozhodnutí. Má kolektivní vedení lidí, které na rozdíl třeba od centrálních bankéřů ani nikdo nezná. Nikdy nebyli vystaveni žádnému veřejnému tlaku. Když není jasná zodpovědnost, dá se čekat kolektivní alibismus a nezodpovědnost.

Kromě motivace a jasné odpovědnosti bohužel chybí Energetickému regulačnímu úřadu i jasná čísla. Nemá přehled, za kolik kdo v jakém čase elektřinu prodává a kdo ji od něj nakupuje. Energetici mu ani neměli povinnost data dodávat. Teď to budou muset dělat, když budou chtít kompenzovat ceny nad vládní stropy. Jenže úředníci budou odkázáni na data, která jim obchodníci nabídnou.

Sledujeme klasický příběh o rychlých šelmách a velmi pomalých, těžkopádných, špatně motivovaných lovcích. Energetický regulační úřad se dokonce ohradil, že výběr odvodů z vysokých cen energií nechce mít na starost.

Bude to ruleta za stovky miliard korun, po které stát může být v minusu až několik stovek miliard korun. Pokud si nepohlídá díry ve složitém dominu, které si vláda sama poskládala.

Stále chybí odpověď na otázku, proč – když padlo rozhodnutí, že se ceny elektřiny musí zastropovat – nepřišla jednodušší a průhledná regulace, kdy se strop na cenu, za niž je možné prodávat, nastaví přímo na začátku řetězce. U výrobce.

Teď je rozhodnuto, prezidentem podepsáno, že systém bude velmi složitý. Takže už se dají jen omezit rizika rulety. Především změnit fungování Energetického regulačního úřadu a ukázat, kdo bude za ta miliardová rozhodnutí jasně zodpovědný. Z této instituce se stává mocenské centrum s vlivem srovnatelným s Českou národní bankou. V současné Evropě, kde bude elektřina vzácným zbožím, se bohužel přerozdělování a regulace stávají novým normálem. Je to pozoruhodný výsledek snahy o otevřený, jednotný trh s elektřinou.