Nastupující vládě Petra Fialy se daří držet komunikační zdrženlivost a minimalismus. Žádné zbytečné vypovídávání a odhalování myšlenkových pochodů na veřejnosti. Žádné úniky dohod a personálií, které by nebyly záměrné. Dodržel to včera i Jan Lipavský, kandidát na ministra zahraničí, když odjížděl ze schůzky s prezidentem Zemanem.

Neodhalil nic z obsahu schůzky. Jeho věty byly velmi obecné. Nebyl v nich téměř náznak toho, že právě on je tím, koho prezident Miloš Zeman odmítne do nové vlády jmenovat. Žádný komentář prezidentova názoru. Jen obecný odkaz na ústavu a jednání premiéra s prezidentem. V náznacích se dala jen číst témata, která Miloš Zeman ze svého covidária proti Janu Lipavskému vytasil. Jedním z těch klíčových byl vztah k Izraeli. Konkrétně přesun českého velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Sen Miloše Zemana, který mu Andrej Babiš přes slib rukou dáním nesplnil.

Prezident nedostal, co chtěl. A protože po odjezdu z Lán k obsahu hovoru mlčel Jan Lipavský i designovaný premiér Petr Fiala, Hrad převzal aktivitu a Petru Fialovi rozbořil zdrženlivou komunikaci. Do spřáteleného rádia Frekvence 1 (to je ta stanice, které dal první desetiminutový rozhovor z Ústřední vojenské nemocnice při své dlouhé hospitalizaci) vypustil zprávu, že prezident doporučil Lipavskému, aby se vládní nominace sám vzdal.

Pak už se rozjela smršť do té doby zdrženlivých koaličních politiků. Bylo to unisono a nemohlo to být jinak. Na Lipavském musí premiér trvat. Jestli to prezident neudělá, chce dát koalice kompetenční žalobu.

Je to past, ze které vede jen jediná dobrá cesta. Petr Fiala se musí s Milošem Zemanem a Janem Lipavským dohodnout na kompromisu. Podmínkách, za nichž Jana Lipavského ministrem zahraničí jmenuje. A to hodně rychle.

Jmenování vlády nesnese odklad. Dosluhující kabinet Andreje Babiše za sebou nemá většinu ve sněmovně a uprostřed covidové pandemie, tvrdé energetické krize a vysoké inflace takhle země nemůže fungovat už ani týdny. O měsících nemluvě. Škody z tohoto mezičasu jsou a budou obrovské.

Kompetenční žaloba, kterou chrastí na Zemana Petr Fiala a další koaliční politici, by nikam nevedla. I kdyby Ústavní soud rozhodl, že Zeman Lipavského jmenovat musí, prezident to je schopen neudělat. Na následnou ústavní žalobu pro porušení pravomocí je pak potřeba dvoutřetinová většina sněmovny, kterou vláda nemá.

Pragmaticky nejjednodušší řešení, pověřit výkonem funkce ministra zahraničí dočasně někoho jiného, než se situace kolem Lipavského vyřeší, je neschůdné politicky. Rozjela by se mediální palba, jak se slabý Petr Fiala Zemanovi podvolil. A novému premiérovi by se začala sypat koalice. Antizemanovští Starostové by takové řešení razantně odmítli. O Pirátech nemluvě. Bez nich se ale vládnout dá. Bez STAN ne.

Petr Fiala a Jan Lipavský musí předvést, jak zvládají umění diplomacie. Dřív než vůbec usednou do vlády.