Cesta na keltský Divoký západ začala na Connollyho nádraží v Dublinu. To se ale hned musím zastavit u Jamese Connollyho, po kterém stanici pojmenovali v roce 1966, když se v Irsku slavilo padesát let od vypuknutí tzv. velikonočního povstání, v jehož čele Connolly s několika svými odhodlanými spiklenci stál. To byla hrdinská a zároveň zákeřná akce irských rebelů, kteří vrazili kudlu do zad své na frontách evropských bojující vlasti, o niž nestáli. Po pár dnech bylo dublinské povstání potlačeno, spiklenci pochytáni a pak patnáct z nich popraveno, což pak vedlo k tomu, že Irsko bylo pro Londýn ztraceno: ještě to museli v krátké válce vybojovat a pak si to nakonec rozdat mezi sebou ve válce takzvané občanské. Ale Irsko bylo nakonec svobodné, i když bez Ulsteru čili Severního Irska, to bylo ochotno bojovat, aby mohlo zůstat v Británii, protože ne každý vždy touží po samostatnosti, navíc ve státě, do kterého se mu nechce.

Jiří Peňás