V první polovině května se produktovod, který zásobuje východní pobřeží USA benzinem, stal terčem kyberútoku, který ho na pět dní vyřadil z provozu a způsobil tak výpadek zásobování benzinem na pumpách. Jak vážný, o tom je těžké si udělat zvenčí představu, protože někteří kritici mají pocit, že americká média se snaží vytvářet dojem, že za prezidenta Joea Bidena se v USA žije lépe, a tudíž zprávy o nedostatku benzinu minimalizovala. Provoz byl obnoven poté, co operátor Colonial Pipeline zaplatil hackerům několikamilionové výkupné.

Bílý dům oznámil, že hackeři byli ruské provenience, ale není jisté, zda byli řízeni ruskou vládou. Situace vyvolala zvýšenou mediální poptávku po odbornících na kybernetickou válku. Experti v think-tancích, kteří léta produkují nikým nečtené zprávy o tom, jak zranitelná je americká kritická infrastruktura a jaká opatření je třeba ihned přijmout, vycítili, že nadešla jejich chvíle.

Jenže pak se dočtete, že podle zdroje ve firmě hackeři pronikli do systému metodou phishingu. Šlo o e-mail s lechtivou slovní hříčkou v předmětu, který „obsahoval obrázek ženy s velkým poprsím v bikinách v barvách fotbalového týmu Kansas City Chiefs a link slibující další obrázky“. A zapochybujete, zda to, co schází, jsou experti.

Soutěžící ve známém americkém televizním vědomostním kvízu Jeopardy byl nucen se omluvit za to, že po své třetí výhře učinil gesto – zvedl tři prsty – jež bylo interpretováno jako znak příslušnosti k extrémní pravici či hnutí bílé nadřazenosti. Přinutilo ho k tomu 595 dřívějších soutěžících v Jeopardy otevřeným dopisem. Sice v něm uznávají, že asi neměl nic zlého v úmyslu, ale stejně prý měl myslet na důsledky. Je to už několikátá podobná epizoda, dřív bylo nejostřeji sledovaným gestem spojení palce a ukazováku. Je to běžné gesto na znamení, že je něco O. K., a taky bylo součástí jedné komické hry, kterou zná každý divák seriálu Malcolm v nesnázích. Už i v New York Times se píše o tom, že je to absurdní. Ale byli kvůli tomu už vyhozeni lidé z práce (ten nejkřiklavější případ nebyla žádná celebrita, ale montér elektrické distribuční firmy v Kalifornii, který z roztržitosti spojil palec s ukazováčkem, když čekal v autě na křižovatce) a pán z Jeopardy jistě není poslední, kdo bude popotahován.

Nejhorší na tom je, že i sami novináři vědí, jak to vzniká. Že to nejsou (nebo aspoň ne primárně) gesta rozšířená mezi extrémní pravicí. Ale že hlavní hnací silou je trolling. Někde v temných močálech internetu si skupina trollů řekne: Nebyla by to sranda, kdybychom přesvědčili novináře, že udělat prsty „O. K.“ je znak alt-right? A začnou tu informaci trousit v mainstreamových fórech a pak sledují, jak je nějaký nešťastník pranýřován médii a polovinou národa. A druhá polovina si říká, že z médií se stala parodie a že už jim nebudou nic věřit.

Přesto se to dál stává. Protože v příslušných mediálních kruzích nikdo nechce být přistižen, že něco podcenil. Že nebyl dost bdělý. Protože co kdyby to tentokrát byl skutečný rasista, který proklouzl? Je to, jako by Jakubové Jandové, Petrové Ludwigové, čeští elfové apod. obsadili kritické množství pozic v americkém mediálním komplexu. Je pak proti trollingu bezbranný.

Všichni ti lidé coby experti na ruskou hybridní válku jistě znají jeden z pojmů oboru: reflexivní kontrola. Znamená to přinutit psychologickými opatřeními nepřítele, aby udělal to, co chcete, aniž by si uvědomoval, že dělá to, co chcete. Ale to je přesně to, co se tu děje – oslabování důvěry v instituce i mezi lidmi – jenže bez nepřítele. Kdyby byla taková společnost lidským tělem, řeklo by se, že trpí autoimunitním onemocněním.

Ale to se týká Ameriky, ne nás. U nás má trolling zase tu podobu, že Kancelář prezidenta republiky oznámila, že nebude poskytovat informace vybraným médiím – v rámci boje proti dezinformacím. To by se určitě v žádné vyspělé demokracii stát nemohlo. Ale může se tam stát to, co se stalo v Chicagu, kde starostka Lori Lightfootová oznámila, že bude poskytovat rozhovory jen „černým a hnědým“ novinářům. Různými metodami ke stejnému cíli.