„Vy tomu říkáte Husinec, pro mě to je spíš obydlená zatáčka,“ popisuje v kostce jeden z místních starousedlíků malou obec v meandru Vltavy severně od Prahy. Obyčejné domky tady doplňuje pár reprezentativnějších staveb, které do venkovského prostředí na první pohled jakoby nezapadají. Dokládají, že Husinec lákal k bydlení mohovitější Pražany už před sto lety. Ne všechny objekty si ale dokázaly udržet svoji původní tvář. Některé z nich ustoupily novostavbám, jiné definitivně převálcovaly pozdější přestavby.

Najdou se tu ale také čestné výjimky, které majitelé svědomitě zrekonstruovali do původní podoby. Není to nejsnazší a rozhodně ani nejlevnější řešení, jak ale sebevědomě ukazuje jedna místní realizace, odměnou může být okouzlující výsledek, kde se nepřehlédnutelný půvab první republiky potkává s dnešním standardem pohodlného bydlení.

Architekt kamarád

Když se mladý pár rozhodl opustit svůj prostorný byt v secesním domě na Vinohradech, jeho první kroky vedly do vilových částí Prahy. Stavět na zelené louce neplánovali, namísto toho si chtěli raději opravit nějaký starší dům. Přes nabídku realitní kanceláře se nakonec dostali až do Husince, kde byla na prodej solidní prvorepubliková vila. S koupí nejdřív váhali, nakonec je ale přesvědčilo krásné přírodní okolí zalesněných kopců stoupajících nad líně plynoucí Vltavou i dobré dopravní spojení s centrem. Příměstský vlak je tu z centra Prahy za dvacet minut.

Na základě doporučení se investoři, kteří dlouhá léta žili na různých místech světa, obrátili na „mjölkáče“ – známé a respektované architekty z libereckého studia Mjölk, pověstné svým nadstandardně osobním přístupem k zakázkám i celkovou uvolněností a smyslem pro humor, který se nebojí přímo vepsat také do svých realizací. Vyplatilo se. Investoři si s architekty sedli a postupně navázali přátelský vztah, který výsledku vždy hodně pomůže. Může to znít banálně, ale i při zdánlivě snadné rekonstrukci domu nastávají obtížné chvilky, na kterých se může spolupráce zaseknout. Díky důvěře a respektu ale majitelé poznali, že se na architekty mohou spolehnout, a souhlasili také s několika jejich nápady, kterých se zprvu obávali.

Balvan nechceme

„Když jsme dům poprvé viděli, nevypadal jako dnes,“ říkají architekti lakonicky. Pod zasmušilou obálkou ale nebylo těžké odhalit svůdnou prvorepublikovou jiskru, kterou měla celková rekonstrukce znovu vykřesat. Architekti nehledali způsob, jak se v návrhu podepsat, ale jak co nejefektivněji a nejcitlivěji provést nutné stavební úpravy. A že jich nebylo málo. Po důkladné prověrce stavební kondice domu objevili několik problémů, ať už šlo o použité zdivo, nebo špatné základy. Rekonstrukci proto museli vzít opravdu z gruntu. Bylo zapotřebí udělat novou střechu, vyměnit okenní výplně (odpovídající původnímu členění oken) a vyřešit zateplení domu, které se ale podařilo vyřešit tak, aby se z domu nestal „polystyrenový balvan“, jak se prý architekti obávali.

Velký otazník se vznášel také nad neforemní přístavbou garáže. Architekti věděli, že pokud mají obnovit původní eleganci domu, musí tento apendix odříznout. Bolestivé na tomto zákroku nicméně bylo to, že majitelé přijdou o samostatný pokoj, který se v přístavbě nad garáží nacházel. Po dlouhém rozhodování investoři s plánem architektů souhlasili a zpětně nelitují. Místo garáže navíc získali nově přistavěný prostor hlavního vstupu se zádveřím.

Podobně tomu bylo i při řešení nových dispozic. Díky chytrým malým úpravám se především horní patro domu podařilo efektivně využít, takže zbylo místo i na prostornou koupelnu, pracovnu, ložnici s oddělenou šatnou i dětský pokoj s přímým vstupem na krásnou terasu. V případě potřeby lze navíc tento pokoj přepažit a vytvořit dva samostatné pokojíky. V přízemí pak byla zachována krásná zimní zahrada, do níž se odrážejí sluneční paprsky z hladiny původní fontány, dnes malého bazénu.

Neexistuje jediný správný přístup k rekonstrukci podobných objektů. Pokud ale jde o důslednou obnovu nepopiratelných kvalit, které mnoho prvorepublikových domů nabízí, může husinecká vila sloužit jako vzorový příklad.