Klíčová jsou témata, na kterých se shodneme, věci důležité pro voliče kvůli kompromisům neztrácíme, říká v rozhovoru s deníkem Echo24 předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Ten vzbudil v posledních dnech rozruch výroky o stejnopohlavních sňatcích, které vzápětí mírnil. Spojení do koalice Spolu podle něj však nic na základních hodnotových otázkách nemění. Výsledek koalice pak do voleb považuje za podstatnější, než kolik voličů osloví samotní lidovci. Těm některé průzkumy připisují výsledky pod pětiprocentní hranicí.

Trend v průzkumech vám před volbami poměrně přeje, poohlížíte se už po resortu zemědělství? Nebo pro vás přichází v úvahu i jiné možnosti?

Zajíci se počítají až po honu, jsme před volbami, myslím, že máme mít nějakou míru sebereflexe a pokory, neřešíme resorty. Neřešili jsme je za celou dobu naší koalice Spolu. Pro nás je teď nejdůležitější výsledek 101 a více mandátů v součtu těch dvou koalic, pak se o tom pojďme bavit. Když to řeknu za lidovce, ve dvou klíčových programových oblastech, to znamená oblast rodiny a sociální politiky a oblast péče o životní prostředí, bychom byli rádi, kdybychom měli možnost se profilovat i v některém z resortů. To se bavíme zhruba o pěti možných resortech, ministerstvu školství, životního prostředí, zemědělství, průmyslu a obchodu či práce a sociálních věcí.

Zemědělství je pro vás blízký resort, máte představy, jak by měl v příštích letech fungovat?

Je mi profesně i lidsky nejbližší, to nezastírám. Máme tady výzvy, které se týkají změny klimatu, je třeba řešit lepší péči o půdu, zadržování vody v krajině, to znamená mít krajinu pestřejší, více péče o aleje, remízky, malé vodní plochy. Pak to souvisí i s věcmi, které se týkají úspory pesticidů. Dneska nám jde obrovským způsobem dopředu technologický pokrok, jsme to schopni řešit díky družicím a satelitním systémům, snížit dávky pesticidů, neaplikovat je úplně plošně, ale bodově. Dával bych důraz na precizní zemědělství. I pro spotřebitele to přinese benefit v tom, že bude mít potravinu ještě s nižší zátěží pesticidů. Pokrok vám to už umožňuje, ministerstvo na to dostatečně rychle nereaguje.

V minulém roce jste se připojil k návrhu na povinné kvóty na potraviny, který řada odborníků poměrně ostře odsoudila. Je to něco, o čem jste mluvil už před lety, vrátil by se s vámi po volbách tento návrh?

Já bych byl rád, abychom tu cestu k cíli hledali jinou formou. Povinné kvóty ve finále nejsou cesta, která by k tomu vedla, není to legislativně a ústavně u nás ani v Evropě obhajitelné. Za mě je třeba jít cestou tam, kde je stát veřejným zadavatelem nebo zřizovatelem, to znamená nemocnice, domovy s pečovatelskou službou, školy, školky. Můžeme jim říct, aby vařili z českých kvalitních surovin, biopotravin, regionálních potravin. Ten trh je velký, přes osm miliard korun, které se jen v tomto protočí. Já jsem ještě jako ministr vyzýval hejtmany, starosty, aby tento důraz kladli, ale báze dobrovolnosti tady evidentně nefunguje, je třeba podíl nastavit legislativně. To je cesta k tomu, jak nastartovat větší podporu domácích producentů.

Netratil by na tom stát?

Ne, pokud mám odbyt, je to nejlepší podpora zemědělců. Je to lepší, než jim dávat různé typy dotací, které jsou administrativně složité. Netratil by na tom, je za tím pestřejší krajina, nižší uhlíková stopa, nižší opotřebení dopravní infrastruktury, nevozím ty potraviny přes půl Evropy nebo přes půlku světa. Suma sumarum jsem si jistý, že by na tom stát netratil. Podpora místních zaměstnavatelů, sociální aspekt zaměstnanosti, máte tam spoustu benefitů, které když začnete dopočítávat, zjistíte, že ne.

Volební preference naopak příliš nepřejí KDU-ČSL, v posledních letech vám voliči spíše ubývají, další propad naznačují i průzkumy nyní. Čím to je?

Nebudu s vámi souhlasit, že nám ubývají. Když to vztáhnu třeba na senátní a krajské volby…

Teď se bavíme o sněmovních volbách.

Na celostátní úrovni, přiznám se, mě do 9. října fakt netrápí preference KDU-ČSL. Pro mě je klíčový výsledek Spolu. Ano, od 9. října mě začne znovu zajímat posilování značky a důvěry.

Nemusíme řešit výsledek voleb nyní, ten sestupný trend už tam v posledních volbách byl. Nemáte pocit, že je něco špatně?

Když mluvím s lidmi, vnímají v posledním roce a půl to, že jsme dokázali i z opozičních řad vybojovat spoustu důležitých témat, věřím, že na to budou reagovat. Teď je to těžko měřitelné, ale na podzim dalšího roku budou komunální a senátní volby. My jsme dokázali z opozičních lavic vybojovat milostivé léto, nižší daně pro pracující rodiče, vyšší slevy na děti, pětistovku maminkám, myslím si, že je to safra hodně a ti lidé to ocení. To, co teď říkáte, je neměřitelné a není možné potvrdit, že je to trend. Pokud koalice Spolu uspěje, je to i podíl úspěchu KDU-ČSL.

Kandidát SPD Josef Nerušil, bývalý dlouholetý pracovník pražského arcibiskupství, přišel s tezí, že je to nyní hnutí Tomia Okamury, kdo zastává křesťanské hodnoty, lidé ho vyhledávají jako alternativu k lidovcům. Cítíte se stále jako hlavní strana pro věřící?

Řekl bych, že zastupujeme opravdu tradiční křesťansko-židovské hodnoty, umíme velmi dobře reprezentovat pohledy na život věřících a myslících lidí. To bych použil to, co kdysi velmi pěkně říkal Pavel Bělobrádek: Není důležité, jestli věřící, nebo nevěřící, ale hlavně myslící. Ti, kteří sdílejí tyto hodnoty a používají mozek, pro ty jsme nejbližší strana. Potvrzujeme to tím, co v té sněmovně děláme, ne tím, co někdo říká ve svých projevech. A rozhodně si nemyslím, že můžeme za nějakou stranu, která hájí křesťanské hodnoty, považovat takovou, která ústy svých lídrů lže, zastrašuje, využívá strachu k tomu, aby získávala své voliče. To KDU-ČSL rozhodně nikdy nedělala a dělat nebude.

Koalice Spolu se skládá ze tří stran s výrazným a v řadě ohledů rozdílným ideologickým pohledem, nenutí vás to k ústupkům, které vaši voliči neocení? Rozruch způsobil váš výrok o manželství pro všechny, který jste nakonec nějakým způsobem otočil, nejsou tohle kompromisy, kterými ztrácíte pro vaše voliče důležité věci?

Jsem přesvědčen, že neztrácíme. Náš postoj k těmto základním hodnotovým otázkám, jako je třeba otázka manželství, které stále považujeme za svazek muže a ženy, se vůbec nezměnil. Pokud to někdo vytrhává z kontextu do titulku, tak to není změna postoje KDU-ČSL. Respektuji, a to nebylo ideálně formulováno, že platí, má platit a musí platit, že poslanci mají hlasovat vždy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak to říká ústava. Pokud jde o koalici jako takovou, v situaci, ve které je tato země, reálně hrozí, že tady bude vláda Andreje Babiše s ministrem zahraničí Vojtěchem Filipem a ministrem vnitra Tomiem Okamurou, v situaci, kdy vidíme, jakým způsobem se tady mění mediální svět, šíření dezinformací i třeba z pozic vysokých politiků této vlády, myslím si, že je klíčové se umět shodnout na tom, co nás spojuje. Klíčové základní hodnoty z pohledu fungování státu máme stejné, stejný pohled na to, jak má fungovat svoboda slova, demokracie, komu se nebudeme klanět a kam patříme v rámci EU a NATO.

Pro příští vládu tu zůstává pár dlouho neřešených problémů, jako je rostoucí nedostupnost bydlení. V ČR potřebujete zdaleka nejvíce ročních platů na pořízení bydlení z celé EU. Jak to chcete změnit?

Je to pro nás jedna z prioritních oblastí. Mladým lidem u nás na venkově nebo v Praze jenom DPH bere mezi půl až jedním milionem korun. Ti se musí o to více zadlužit. Jedna z prvních věcí, které budeme chtít udělat, je sazbu snížit. Strukturálně je pak třeba řešit dostupné pozemky. Stát má v mnoha městech a obcích svoje pozemky, chtěl bych, aby to stát obcím, pokud to bude opravdu se závazkem bydlení, převedl zdarma. Snížíte tím zase třetinu nákladů, hlavně třeba pro družstevní výstavbu. Pak upravit podmínky, které se týkají bývalého Státního fondu rozvoje bydlení, dneska investičního fondu, změnit parametry, které nám stát nabízí pro půjčku na bydlení.

Dalším nedořešeným problémem je udržitelnost důchodového systému. Jak si představujete důchodovou reformu v nejbližších letech?

Nastavit parametricky důchodový systém tak, aby se tam odrážela mezigenerační solidarita. Pokud budeme mít průměrnou porodnost kolem dvou dětí, tak je systém dlouhodobě udržitelný i ufinancovatelný, samozřejmě za předpokladu nízké nezaměstnanosti a nějakého přiměřeného růstu ekonomiky.

Za nás je velmi důležité, aby se tento princip nastavil. Chceme, aby rodič věděl, že pokud investoval kus života do výchovy dvou, tří dětí, je to dostatečný krok k tomu, aby se zajistil na důchod, protože přece vychoval budoucí daňové poplatníky. To se musí samozřejmě promítnout do toho, že ti dva rodiče mohou sdílet svůj vyměřovací základ, když je manželka doma, manžel chodí do práce, nebude za to jednou potrestaná. Zároveň chceme, aby lidé mohli část svého odvodu poukázat na důchodový účet svého rodiče. Mluvíme minimálně o jednom procentním bodu, ale když to budou dvě, tři děti, může to být částka, která třeba převýší tisíc korun.

Není to už společenský trend, s kterým něco takového nepohne?

Pamatuji si debaty v tomto duchu z let 2010, 2011. A podívejte se, co se stalo od roku 2012 do teď. Dostali jsme se v průměrné porodnosti na 1,7. Přišly nějaké pobídky, které říkaly – když máte děti, my vám dáme slevy, vykompenzujeme náklady. Pak ale musí přijít ta druhá část, každý není v životě tak nastaven nebo nemůže vychovávat děti, pak má stát říct: ano, neinvestuješ do dítěte, tak ty peníze musíš investovat v nějaké formě do svého zabezpečení a my tě v tom jako stát podpoříme – buď do penzijních fondů, nebo pokud se člověk rozhodne, formou investice do majetku, do bydlení.

Green Deal vnímá koalice Spolu jako příležitost. Jak si to vyložit konkrétně, jste pro Green Deal tak, jak byl schválen EU, nebo budete prosazovat nějaké změny?

Pro mě to není dogmatický dokument. Je to vytyčení cíle, kterého bychom měli všichni, pokud jsme rozumní, chtít dosáhnout. Nechci, aby tu na konci století bylo dalších plus čtyři stupně průměrné teploty, moje vnoučata měla problém, kde vzít pitnou vodu. Beru to tak, že máme jako politici i společnost udělat maximum pro to, abychom umožnili podporu vědy a výzkumu v té oblasti, aby oni přinesli nejlepší řešení. To, jestli budou ta auta jezdit víc na elektro nebo na vodík, to už nechám na nich. Je to příležitost v tom, že to může přinést rozvoj ekonomiky a vyšší růst HDP, nová pracovní místa v oborech, která nejsme ani schopni vyhodnotit, že mohou za deset, patnáct let mít.

Taky to může mít značný dopad na život lidí.

Pokud se to udělá chytře a s rozumem, může jim to přinést i život, který bude méně nákladný a více komfortní. Když se budeme bavit o čistých zdrojích a mobilitě, ideální případ, mám rodinný dům, máme na střeše fotovoltaiku, máme k tomu baterku a máme auto, které na to jezdí. Když jsem o tom vedl debatu (s ministrem průmyslu za ANO) Karlem Havlíčkem, on teď vymýšlí vouchery, aby vykompenzoval lidem náklady na energie, proč nedali peníze těm lidem, aby si zdroj energie pořídili? Budeme jim dávat ryby, nebo je naučíme chytat?

Také to asi není řešení všude, je to něco, co jde využít spíše na venkově než ve městech.

My na venkově máme často velké, bývalé stodoly, hospodářské usedlosti, které nemají využití, proč by to nemohlo být všechno osazeno fotovoltaikou? Proč by mi člověk nemohl, díky tomu, že by měl liberalizovaný trh, přeprodávat energii, když budu bydlet v Praze? Tady se svéřepě sedí na tom a říká se ne, tohle do energetického zákona dávat nechceme, protože o to lobbují velcí hráči. To je to praktické naplňování Green Dealu s rozumem.

Jak dál s covidem? V jednom z rozhovorů jste zmiňoval, že jsou problémem i nedostatečné kontroly bezinfekčností. Je podle vás cesta v nějaké větší represi? Nebo je v době, kdy dochází jen k mírným nárůstům, na čase naopak zmírnit?

Z mého pohledu ve stavu, v jakém dneska společnost je, jak navnímala za poslední rok a půl různá opatření, která nedávala logiku, byla šikanózní, tahle cesta větší a větší represe nikam nevede. Podle nás to má být především na straně motivační, to znamená: já sám se zajímám o to, jestli je to v tenhle okamžik pro mě bezpečné, jestli bych tady měl mít respirátor, jestli se mohu jít očkovat, nemohu jít očkovat, mám protilátky, nemám protilátky. Pokud stát nebude mít lidi na své straně, může se stavět na hlavu, můžete vymyslet milion represí a opatření a už nebudou fungovat, lidé jsou tím unavení.

Já jsem přesvědčen, že se musíme naučit s covidem žít. Představa, že tady do roka covid nebude a my budeme mít proočkovanost na 95 % je věc, která se nezrealizuje. Pro mě je to otázka kvalitní informační kampaně, otázka protilátek, funkční chytré karantény – testování, trasování, které nefunguje. Mám řadu reakcí od lidí, kteří říkali, že jejich dítě bylo ve třídě, kde zjistili covid a v sobotu se najednou nedovoláte na hygienu. A to jsme skoro rok a půl po začátku pandemie a borci to furt nebyli schopní nastavit. To jsou tři základní pilíře, které by tu měly fungovat.