Palackého náměstí v Praze se v neděli stalo dějištěm menší demonstrace proti koronavirovým opatřením. Palackého náměstí se pro takový účel hodí ze dvou důvodů: jednak klame tělem: je menší, než by záběry z něj například v televizi naznačovaly. Ne náhodou tam skupina kolem Václava Havla chystala na 10. prosince 1989 setkání signatářů Několika vět (nebyla si jista, kolik signatářů skutečně dorazí; akce se nakonec neuskutečnila, neboť mezitím se konal 17. listopad). Druhý důvod je prvoplánovější: na náměstí sídlí ministerstvo zdravotnictví a v něm od minulého týdne zasedá hlavní terč protestu, Roman Prymula.

Byla to už druhá demonstrace v řadě pořádaná Hnutím občanské nespokojenosti, tentokrát se jí při zhruba stejné účasti do 500 lidí ale dostalo větší publicity. Postaralo se o to prostředí, označované jako zemanovský tábor. Mezi několika řečníky totiž upoutal pozornost muzikálový zpěvák Daniel Hůlka ostrým útokem právě na Prymulu. Hned v úvodu svého vystoupení zpěvák ministra překřtil na plukovníka Smrt a charakterizoval ho jako „nebezpečného, mocichtivého člověka“ s „velmi autoritářským“ vystupováním. Připomněl také podezření na zájmy ve farmaceutickém průmyslu, to ho ostatně stálo místo ředitele fakultní nemocnice v Hradci Králové a později i místo náměstka na ministerstvu, kam se teď vrátil.

Bulvární server Expres.cz se podivuje, jak se Hůlka, dosud známý jako věrný příznivec Miloše Zemana, mohl takto utrhnout. Vždyť přece prezident jak Prymulu, tak i další terče Hůlkova vystoupení – Andreje Babiše a Jana Hamáčka – podporuje. Redaktoři Hůlku nominovali na pokrytce týdne. Na představě, že člověk konkrétnímu politikovi vyjádří podporu a pak po zbytek jeho mandátu musí kopírovat politikovy názory, je něco až feudalistického. Ale že se uvnitř zemanovského tábora vyskytují různé názory na boj s covidem, je zajímavé a příznačné. Neboť protichůdné názory dnes štěpí lecjaké prostředí, na rozdíl od téměř univerzálního leknutí zjara, leknutí, které tehdy společnost sjednocovalo.

Zvýšenou publicitu nedělní demonstraci pak zajistil sám prezident. V rozhovoru pro Frekvenci 1 demonstrantům doporučil, aby si nechali přeměřit IQ. „Do rad, jak zvládnout epidemii, kecá skoro každý. Teď jsem zaregistroval dva zpěváky, kteří natočili videa zlehčující koronavirus se zoufalou neznalostí faktů, například situace ve Švédsku.“

Zpěváky Zeman myslí Báru Basikovou a Janka Ledeckého, ale co má na mysli jejich zoufalou neznalostí faktů ohledně Švédska, je záhada. Ledecký ve zmíněném klipu ukázal mapu Evropy z 10. září, na níž Švédsko patřilo k zemím zasaženým infekcí koronaviru aktuálně nejmíň. A dodal, že (na jaře) „nesáhlo k žádným drastickým opatřením“ , což je v porovnání se zbytkem Evropy nepochybně pravda.

Basiková napsala: „Proč jsme se ke covidové situaci nepostavili jako Švédsko, které už to má za sebou a dávno je dál?“ A zase: co je na tom zoufale neinformovaného? Zatímco například Česká republika, která na jaře sáhla k drastickým opatřením, ke včerejšku evidovala 181 pacientů s covidem ve vážném nebo kritickém stavu, stejně početní Švédové jich evidují patnáct. V kategorii rychlosti šíření vyjádřené propočtem, za jak dlouho se při dosavadním tempu zdvojnásobí počet případů, byla Česká republika včera na 18 dnech, tvrdými karanténisty chválené Německo na 116 – a Švédsko na 231 dnech.

Pravdu může mít i zpěvák popu, někdy, tak jako koncem 80. let, už je ta pravda očividná tak, že se nedá popřít ani odkazem na autority. A tady se Basiková s Ledeckým dopustili hypotézy, kterou zatím denní hlášení spíš podporují, než vyvracejí.

Nikdo z nás nemá u této infekce patent na rozum, což Miloš Zeman sám ztělesňuje svým vývojem od ležérního přístupu v únoru až k zavírači v září. Tímto pokusem vměstnat spor o to, zda virus zastavovat i za cenu zastavení našich životů, do svého oblíbeného schématu odborníci vs. pitomečci pomůže nakonec táboru antiprymulovců. Neboť prezident pro své vidění české společnosti ztratil tu mírnou většinu, kterou dlouho vládl. Naznačují to průzkumy z posledních měsíců.