Systém, jakým stát odškodňuje plátce daní v případě pochybení finanční správy, je nastavený v neprospěch poplatníků. Pouze minimální částky jsou v posledních letech vyplaceny bez nutnosti vyřešit věc u soudu. Uvedli to zástupci Komory daňových poradců na čtvrteční konferenci v sídle veřejné ochránkyně práv. Generální finanční ředitelství však uvádí, že podle jeho údajů o žádostech o náhradu škody jde k soudu méně než polovina případů. Vychází přitom ze statistik od začátku roku 2011.

„S kolegy jsme na ministerstvech zjišťovali, jak systém funguje. Jak často poplatníci uplatňují náhradu škody, v kolika případech je jim přiznána už v prvním stupni a jak často se o náhradu škody musí soudit. Bez soudu stát obecně uzná jen velmi malou částku,“ řekl Jiří Nesrovnal, člen Prezidia Komory daňových poradců, která se podílí na organizaci konference. Při vzniku analýzy vycházel s kolegy z údajů, které ministerstva poskytla za roky 2014, 2015 a 2016.

V současnosti je tak podle komory systém vychýlen ve prospěch státu. Pokud jednotlivec nebo firma udělá při placení daní chybu, stát má řadu možností, jak z poplatníka peníze dostat. Pokud ale naopak udělá chybu finanční úřad a uloží doplatek daně včetně sankce neprávem, poplatník může o své peníze bojovat u soudu i dlouhá léta. Postihy finanční správy přitom nemusí být nijak zanedbatelné.

Zajišťovací příkaz jako ekonomická smrt

„Zvlášť naléhavé je to u zajišťovacích příkazů, které mohou pro firmu znamenat i ekonomickou smrt. Naše teze je, že pokud existuje nástroj, který může vést k rychlé finanční likvidaci firmy, musí v případě jeho chybného použití existovat i nástroj, jak ji rychle obnovit,“ uvedl Nesrovnal.

Advokát Ondřej Lichnovský z Unie daňových poplatníků potvrzuje, že problém nastává hlavně u zásadních škod ve formě ekonomické likvidace podnikatele. „Současná právní úprava je velice přívětivá k malým přehmatům. Veškerá pochybení s finančním dopadem totiž daňový řád nahrazuje skrze úrok z neoprávněného jednání správce daně. Ten dnes činí téměř 16 % p. a. Problém nastává u zásadních škod, zpravidla ve formě ekonomické likvidace podnikatele. Tady jakýkoliv úrok nepostačuje, pročež se poškozený musí obrátit se svou žádostí na ministerstvo, potažmo soud. A zde naráží na neochotu na straně ministerstva, a posléze na povinnost uplatňovat u obecných soudů složité ekonomické nároky. Nelze se proto divit, že se tyto případy mění ve zdlouhavé bitvy, zpravidla za hojné účasti znalců,“ uvedl Lichnovský pro Echo24.

Žalobu je možné podat až po vyjádření ministerstva

Generální finanční ředitelství uvádí, že podle jeho údajů o žádostech o náhradu škody jde k soudu méně než polovina případů. Vychází přitom ze statistik od začátku roku 2011. „Z našich evidencí, kdy evidujeme na GFŘ počty žádostí o náhradu škody předložených GFŘ ke stanovisku a počet podaných žalob po projednání těchto žádostí uplatněných po 1.1.2011, vyplývá, že žaloba o náhradu škody byla podána ve 227 případech z 494 podaných žádostí,“ uvedla na konferenci ředitelka Sekce právní GFŘ Eva Kostolanská.

S Komorou daňových poradců se shodují lidé z úřadu veřejné ochránkyně práv. Problémy s odškodňováním ze strany státu nejsou podle vedoucího sekretariátu ombudsmanky Davida Slováčka pouze záležitostí daňové správy. „Tento problém řešili dosud všichni ombudsmani, a to zdaleka ne pouze v oblasti daňové správy. Za nás je problematický už první krok, kdy stát, tedy příslušné ministerstvo, má půl roku na to, aby se k nároku na náhradu škody vyjádřilo. Teprve potom je možné podat žalobu,“ popsal Slováček.

Přitom v případě, že se soudí o náhradu škody dva soukromé subjekty mezi sebou, má žalovaný pouze několik dní na to, aby se k nároku vyjádřil.

„Podle názoru ombudsmanky je příslušný zákon napsán poměrně nevstřícně k lidem. Je náročné splnit podmínky pro odškodnění, což ještě zhoršuje Nejvyšší soud se svou striktní judikaturou,“ dodal Slováček.

Z dnešní konference, které se zúčastnili i zástupci advokátů, soudů a ministerstev, nemá vzejít konkrétní řešení problému. Veřejná ochránkyně práv chce spolu s Komorou daňových poradců jejím uspořádáním vyvolat diskusi o možných změnách.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.