Nejvyšší velitel německého loďstva, viceadmirál Kay-Achim Schönbach, byl v neděli nucen rezignovat poté, co vešel ve známost videozáznam jeho vystoupení na pátečním semináři v Indii. Viceadmirál tam, řečeno výrazem jednoho komentátora, který ocení lyžaři, „vyjel off-piste“. Zjevně si neuvědomil, že diskuse bude na YouTube, a uvolněně pohovořil o strategických problémech.

Ventiloval tam některé názory neslýchané v oficiální německé diplomacii, najmě o Číně a Rusku. Ale to jsou názory, z nichž jsou Němci notoricky podezíráni, jsou známé z nevládních kruhů. Možná pozoruhodnější byla naivita a nedomyšlenost jeho uvažování vůbec. Vysvětloval třeba, proč se Ukrajina nemůže stát členem NATO: kus jejího území je okupovaný. Dobře, to je v Alianci standardní argumentace. Žádná bezpečnostní organizace si nebude záměrně pořizovat nový bezpečnostní problém. Pak ale viceadmirál pokračuje o Gruzii: „Splňuje podmínky? Ano, splňuje. Je chytré ji mít za člena? Není.“ Prosím? Rusko po léta okupuje gruzínské území hned na dvou místech. To není žádná ezoterická znalost, žádný chyták, ale notoricky známý fakt pro kohokoli, kdo se trochu zajímal o evropské východní sousedství a NATO. Který ovšem admirál neví, což likviduje jeho argumentaci jak ohledně Gruzie, tak i Ukrajiny.

Viceadmirál taky dost neomaleně hrál na předpokládané resentimenty hostitelů vůči jejich bývalým koloniálním pánům. Například: „Nejsem starý, bílý, anglosaský protestant, žádný příslušník bílé rasy, který vám přijel říkat, co máte dělat.“ Umíte si představit britského důstojníka, který by u nás vystoupil se slovy „Nepřijíždím sem jako nějaký Obersturmbannführer“?

Jenže my jsme výroky, nad nimiž zůstává rozum stát, zažili z ještě vyšších míst. Jak to, že německá ministryně zahraničí nechápe, že když přijede za současné situace do Kyjeva s nabídkou, že bude Ukrajincům pomáhat s obnovitelnými zdroji energie, působí to jako z nějaké černé komedie? A jak může říct, že Německo nemůže dodat Ukrajině zbraně, ani obranné, protože má „dobře známou“ restriktivní politiku vývozu zbraní? Copak netuší, že si dnes úplně kdekdo může během minut najít na internetu, že Německo vyváží zbraně doleva doprava?

Tady jde zjevně o víc než jen o vlastní strategický pohled, vlastní preference. Ty má každý. A uvědomuje si, že ostatní mají jiné. Němečtí politici jako by žili v bublině hlubokého celonárodního konsenzu, v níž jejich názory nikdy nebyly vystaveny oponentuře a konfrontaci. Nikdo v nich nehledal logické nebo faktické chyby, a ty se tak ustavičným opakováním staly pro ně pravdou. Pronášejí je s pocitem automatické správnosti a morální nadřazenosti. Jakmile jsou pak postaveni někam, kde fouká, vypadají najednou zmateně a neohrabaně.

Přitom jejich bezpečnostní profesionálové i někteří politici jistě mezinárodní konfrontaci znají. Ale i oni dokážou náměsíčně opakovat své fráze jako spáč, kterého se někdo marně snaží vzbudit z jeho příjemného snu.

Přesuňme se nyní do sousedního Rakouska, kde ohlásili přestup roku. Bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz, o němž jsme zde v minulosti psali nepěkně, po odchodu z politiky překvapil zajímavým krokem. Bude pracovat jako globální stratég pro amerického investora Petera Thiela. Stane se z něho normální nájemná síla, která zpeněží svou politickou kariéru. A to v roli „otvírače dveří“ mnohem víc než kvůli nějaké strategické genialitě. Ale to není nic nového. Když si mohl Tony Blair vydělat od kazašského diktátora Nazarbajeva 30 milionů dolarů, když může francouzský expremiér Fillon pracovat pro ruskou ropnou společnost nebo bývalý britský vicepremiér Clegg pro Facebook, proč by se nemohl nechat zaplatit Kurz? Thiel aspoň není protizápadní diktátor ani nepodniká v čistě extraktivním průmyslu, ani nevede tak škodlivou společnost jako Facebook (byť mu v počátcích pomáhal). Je to člověk s mnohem bystřejším chápáním globálních problémů než typický „davoský člověk“. Pokud takto „zbrojí“, zřejmě chápe vážně své působení i v globálním měřítku. A to je vítané, přinejmenším jako vyrovnávací síla.