Andreje Babiše napadlo přispět rodičům každého školou povinného dítěte dvěma a půl tisíci korunami na školu v přírodě. Tímto nápadem – podle vzoru Slovenska, kde vláda bude vyplácet stoeurovku (kurzem eura ke koruně se dostaneme k Babišovým 2500 Kč) – se náš premiér pochlubil na sociálních sítích.

Stalo se tak symbolicky dva dny před tím, než vstoupí v platnost složitý, fakticky jen částečný návrat do českých škol, při němž ale smí být ve třídě pouze patnáct žáků. Teoreticky by rodiče mohli trvat na tom, aby škola zajistila vyučování ve třídě i pro zbytek dětí, třeba odpoledne. Ale ve skutečnosti to u 99 procent českých škol bude pro zbytek žáků znamenat až do prázdnin ještě chabější výuku než od poloviny března dosud.

Že se Babiš místo kvality vyučování, která tu dostává na frak v přímém přenosu, soustředí na příspěvek do škol v přírodě, je pro něj a jeho vládu smutně charakteristické. Před dvěma týdny na popud ministerstva školství sněmovna zrušila plán na zavedení povinné maturity z matematiky. Nikoliv že by je znovu odložila, až na další byly zrušeny, třeba definitivně.

Takže se místo námahy, s dobrým vzděláním spojené, prosazuje pohodička, místo řádné docházky, která je ze zákona stále povinná, vláda dělá socialistická gesta, jež maskuje jako starost o českou mládež. Téměř půl roku vzdělávání dětem postiženým karanténou nikdo nevrátí. Skoro bez protestu prochází tento alibismus nejen u veřejnosti (ta ho částečně chtěla), ale i politickou scénou a samotnou vládou. Ministryně práce Jana Maláčová v rozhovoru pro Echo dala najevo, že s tímto hybridem nesouhlasí. Nicméně prosadit na schůzi vlády v uplynulých týdnech obnovení povinné školní docházky od 25. května nikomu nestálo za to. Prý by to bylo vměšování se do hájemství ministerstva školství. Robert Plaga není zrovna ten typ resortního ministra, který by svoje hájemství žárlivě střežil. Na jedné straně je poslušný premiéra, na straně druhé se obává konfliktu s tou částí veřejnosti, která před měsícem proti otevření škol sepisovala petice.

Měsíc je v koronavirové „epidemii“ dlouhá doba, náměstek Roman Prymula za tu dobu stihl poopravit svůj názor na nemoc a vlastní předpovědi dvakrát. V otázce, jestli vrátit děti do škol, se za ten měsíc množí mezinárodní hlasy, které nejenže potvrzují, že děti covidem prakticky nejsou ohrožené, ale že patrně infekci ani nepřenášejí. Dánsko vrátilo děti do školy před více než měsícem – a koronavirus je v zemi neustále na ústupu. Švýcarský státní zdravotní úřad vydal doporučení, aby se vnoučata mladší deseti let znovu objímala se svými prarodiči (fakt). Královská pediatrická kolej v Londýně koncem dubna zveřejnila předběžnou studii, v jejímž závěru se píše: „Role dětí v přenosu je nejasná, pravděpodobně ale děti v přenosu infekce významnější roli nehrají.“

Nic z toho českou vládu nezajímá, příjem zahraničních zkušeností jako by skončil apokalyptickými záběry ze severní Itálie z března.

Takže zatímco se od pondělí povolují veřejné akce do 500 osob, ve třídě nesmí být víc než patnáct dětí. Dalo by se namítnou, že na rozdíl od veřejných akcí, většinou pod širým nebem, sdílejí žáci několik hodin vzduch v uzavřené třídě. Avšak už několik týdnů jsou v České republice povoleny tréninky ve sportovních klubech včetně těch dětských – což by možná bylo lépe nepřipomínat, aby Babiš ještě dětské sportovce, tedy jejich rodiče, neobdaroval plošným příspěvkem. To, co dnes dělá česká vláda, není vzdělávací politika pro děti, ale jen sociální politika pro rodiče.