Po brexitu se evropské elity začaly nervózně rozhlížet, kde si lidé nejvíce pohrávají s myšlenkou na odchod z Evropské unie. Zemí největších euroskeptiků se ukázala být Itálie. A proti často šířeným představám o mladých kosmopolitech a starých suverenistech tady platí úplný opak. Podle říjnového průzkumu agentury Benenson Strategy Group by v případném referendu pro odchod Itálie z Evropské unie hlasovalo 51 procent lidí do pětačtyřiceti let. V té generaci by pro setrvání v EU bylo jen 46 procent z nich. Úplně jiné skóre vychází v generaci pětačtyřicet plus. Tam by pro setrvání v Unii bylo 68 procent a pro odchod jen 26 procent lidí. Velmi úzce to souvisí s deziluzí mladých z toho, kam země směřuje. Ten směr považuje za špatný 71 procent lidí do pětačtyřiceti let. Mezi staršími je to jen polovina.

Mentální nastavení mladých Italů velmi výrazně ovlivnilo výsledek víkendových parlamentních voleb, v nichž zvítězily strany kritické k evropské integraci a migraci. Na severu země Liga severu, na jihu antiestablishmentové Hnutí pěti hvězd. Liga severu se stala nejsilnější stranou ve vítězné pravicové předvolební koalici, a přestože nemá v parlamentu většinu, velmi pravděpodobně z jejích řad vzejde nový italský premiér.

Na volebních výsledcích se podepsalo, že právě Italové jsou jednou z velkých obětí všech posledních evropských krizí. Krize eurozóny po roce 2010 i migrační krize po roce 2015. Země přeplněná jako první nárazníkový bod migranty se už roky nemůže dostat z ekonomické stagnace. Nezaměstnanost mladých tam dosahuje 31,5 procenta. Na jihu, kde právě nejmladší generace velmi výrazně přispěla k vítězství Hnutí pěti hvězd, se pohybuje kolem 46 procent. Při pohledu na ta čísla je zřejmé, proč jsou mladí Italové k současné podobě evropské integrace tak skeptičtí.

V symbióze francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a německé kancléřky Angely Merkelové se v posledních měsících začínaly rýsovat plány na prohlubování evropské integrace, jak v hospodářské, tak v azylové a bezpečnostní oblasti. Po italských volbách je zřejmé, že se žádné utužování tvrdého jádra v dohledné době konat nebude. Itálie se svými bankami přeplněnými špatnými úvěry je samozřejmě velmi zranitelná a Brusel ji může dostat pod tlak. V syrové formě už to předvedl v roce 2011, kdy evropské elity donutily pod výhrůžkou zastavení pomoci Evropské centrální banky k rezignaci tehdejšího premiéra Silvia Berlusconiho. Teď si samozřejmě Paříž a Berlín uvědomují, že na euroskeptického ministerského předsedu nemohou moc tlačit, nebo by příští volby dopadly ještě větší radikalizací Italů.

Nová italská vláda může výrazně ovlivnit i pro nás velmi důležitá vyjednávání o společném azylu a přerozdělování migrantů známé jako Dublin IV. Italové jako první nárazníková země samozřejmě i s euroskeptiky zůstanou zastánci kvót. V Dublinu IV se ale nehraje jen o kvóty, ale i o to, jak přísný nebo benevolentní bude společný evropský azyl. Liga severu slibuje masové deportace odmítnutých azylantů, takže se dá čekat, že její vláda bude tlačit co nejpřísnější pravidla pro azyl. Což by se zase nemuselo líbit některým vůči migraci benevolentnějším zemím a mohlo by to smést nebo alespoň zbrzdit celý Dublin IV.