Přežít koaliční spolupráci s ANO je úkol hodný antického hrdiny Herakla. Neúspěšně se s ním potýkají strany v obcích i krajích, teď došlo na KDU-ČSL na nejvyšší, celostátní úrovni. Těžko se s takovým zadáním může vypořádat někdo jiný než lidovci, ti nezkušenější praktici v zacházení s mocí v republice.

Svědky první části složitého manévru se stali návštěvníci stranického sjezdu v Brně. Začal s ním odstupující předseda Pavel Bělobrádek, který se svým prvním místopředsedou Marianem Jurečkou stranu před pěti lety do koalice s ANO přivedl a teď před delegáty zpytoval svědomí. Spolupráce s Andrejem Babišem podle něho byla jednoznačnou chybou. „Byli jsme možná trochu naivní,“ vysvětloval straníkům bývalý vicepremiér a postěžoval si na politický styl slovenského miliardáře: „Netušili jsme, že je možné, aby podaná ruka nic neznamenala, že elementární slušnost se nenosí. Byli jsme překvapeni stylem, ale i obsahem jednání, nebyli jsme připraveni, co všechno je možné. Agresivita, lži, podrazy, to jsme zažili.“ Tím ovšem vrazil dýku do zad místopředsedovi Jurečkovi. Ten měl v plánu převzít vedení strany a naopak se chválil za to, co všechno jménem KDU-ČSL ve vládě s Babišem dokázal. Bělobrádkovu nahrávku pak využil ke smeči další kandidát na předsedu Marek Výborný. Do vysoké politiky vstoupil roku 2017, proto se mohl radikálně distancovat od spolupráce s člověkem, který podváděl s dotacemi, zasahoval do médií a ještě fixloval s dluhopisy. Argumenty zabraly, z nejvyšších funkcí vypadl Jurečka a všichni hodnostáři z období pochybné koalice s výjimkou Jana Bartoška. Sám Výborný se stal novým předsedou. Na dalším z Východočechů v čele partaje bude záležet, jestli se lidovci udrží jako parlamentní strana.

Bude to těžké, protože během koaličního vládnutí v letech 2013–2017 lidovci jako by ztratili identitu. Jak vysvětlit, že KDU-ČSL má svůj program, když Babiš dokázal převzít všechny její výraznější motivy? Teď nestačí jenom přesvědčit konzervativní voliče, že koalice s ANO byla omylem, ze kterého se strana poučila. Lidovci budou muset složitě vysvětlovat, že jejich boj za tradiční hodnoty a za klasickou rodinu, podpora malých a středních zemědělců či ochrana chudých domácností před exekutory nemají na politické scéně alternativu.

Nikdy se nepaktujte s oligarchou

Lidovci zažili něco, co před nimi mnozí další, tedy fungování pravidla, že Babiš každého použije a zahodí. Když se teď lidovci udrží nad hladinou, tedy nad pětiprocentní hranicí pro vstup do sněmovny, bude to mít zásadní význam pro celý příběh zdatného populisty. Všichni pamatují, jak skončili ti, jejichž tváře Babiš vystavil na plakátech při své první kampani. Každý ví, že se ve vládě neudržel žádný z Babišových ministrů, kteří někdy projevili vlastní názor, ať se jmenovali Robert Pelikán, Karla Šlechtová, nebo Tomáš Hüner. Přesto byli všichni zapomenuti, stejně jako pražská primátorka Adriana Krnáčová, svého času nepostradatelná Radmila Kleslová, dny se krátí Danu Ťokovi, a dokonce Jaroslavu Faltýnkovi. Připomíná to rotaci kádrů v diktátorských režimech východního typu, kdy je likvidace nejvěrnějších nástrojem na udržení kázně v řadách vládní strany. Sociální demokraté v Praze, Žít Brno nebo Zelení v moravské metropoli, lidovci v Českých Budějovicích a mnozí další neprošli volbami jenom z toho důvodu, že na ně padla vina za přehmaty, kterých se dopustili kolegové z ANO.

Postižení se dnes mohou snažit, jak chtějí. Ztratili význam, trpí pocitem ublíženosti, a nikdo už nevěnuje pozornost jejich vyprávění, jak to je s Babišem nepříjemné. Nikdo tedy není schopen věrohodně svědčit, že ve vládě ANO nemůže trvale vydržet žádný odborník nebo ten, kdo má vlastní hlavu, a že to může mít vážný dopad na perspektivu českého státu. KDU-ČSL je však jiný případ. Měla štěstí, že se udržela v parlamentu a že může třeba ústy Pavla Bělobrádka informovat, jaké to je s Babišem. Proto by bylo užitečné, kdyby lidovci přežili i nadále a kromě jiného mohli připomínat, že s oligarchou daleko nedojde jednotlivec, strana ani celá země.