Preferujeme celoevropské řešení. To národní ho jenom doplní, rozšíří a prohloubí. Opakovali v minulých týdnech členové české vlády, která toho času předsedá Evropské unii. To znamená, že ji vede. V pondělí večer schválil kabinet Petra Fialy strop na cenu elektřiny pro domácnosti, veřejný sektor a živnostníky na úrovni 240 eur za megawatthodinu včetně daně z přidané hodnoty. Sama vláda to přepočítává na české koruny za kilowatthodinu, strop dosahuje šesti korun.

Všichni čeští producenti by měli zákazníkům prodávat nejvýše za stropovanou částku. Vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury budí dojem, že jim stát nebude rozdíl mezi stropem a tržní cenou nijak kompenzovat.

Pro vládu není dobrou vizitkou ani jedna z odpovědí. Pokud jako předsedající ještě v pondělí večer návrh neznala a schvalovala bez něj národní řešení, ukazuje to, že nemá úplně přehled, co se v Bruselu děje. Pokud to naopak věděla, je zarážející, že navrhla výrazně vyšší strop na elektřinu než Brusel. Tedy 240 eur namísto unijních 180 eur.

Pokud to skutečně dopadne tak, že bude ten bruselský schválen, je ten český, výrazně vyšší, úplně zbytečný. Jeho životnost byla zhruba půl dne.

Jak to bude skutečně fungovat, zatím bohužel nevíme. Z materiálů uniklých z Komise není úplně jasné, jak bude strop nastaven. Jestli je to maximální částka, kterou může zákazník v Unii zaplatit za silovou elektřinu. Nebo zákazník naopak bude platit tržní cenu, která v této chvíli dosahuje 469 eur za megawatthodinu. A strop je určený pouze k tomu, že firmy odvedou vše nad něj do státních rozpočtů, z nichž budou vlády platit kompenzace. Pak by se lidem na účtech přímo nic nesnížilo a jen by čekali, co jim stát přerozdělí na dávkách.

Pro české výrobce elektřiny by naopak evropský strop znamenal výrazně nižší marže než ten český. Odpověď, která verze platí, bude jasná nejdřív poté, co předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu ráno zveřejní detaily celoevropského řešení.

Lidé ale už teď z povrchních mediálních zpráv můžou mít dojem, že Fialova vláda k nim byla při stanovení stropu méně velkorysá než Brusel. A mnohem vyšší marže naopak dopřávala výrobcům.

To, co jde naopak výrazně za unijní návrh, je zastropování ceny plynu na 120 eurech za megawatthodinu (ony tři koruny za kilowatthodinu). Žádný strop na plyn Evropská komise nechystá. Takže tady národní řešení rozhodně doplňuje chybějící evropské.

Fialův kabinet si dobře uvědomuje, že balanc mezi cenami plynu a elektřiny musí být zachován proto, aby při stropování pouze u elektřiny nezačal masový únik lidí, kteří topí dražším plynem, k elektrickým kotlům a přímotopům. To by už přímo hrozilo přetížením sítě, která na to na mnoha místech nemusí být stavěná.

Až detaily ukážou, jestli je pro české zákazníky výhodnější bruselský, nebo vládní strop na cenu elektřiny. Pro to srovnání je potřeba přesně vědět, jak oba dva budou prakticky fungovat.

Vyjádření vlády:

Zastropování garantované českou vládou na 6 Kč/kWh včetně DPH je totiž úplně něco jiného, než částka 180 €/MWh, s nimiž má údajně pracovat Evropská komise. V běžné sazbě pro domácnosti odpovídá strop 6 Kč/kWh včetně DPH částce 140 €/MWh baseload bez DPH, tedy nižší než částka, kterou navrhuje EK. Zastropování EK navrhované na částce 180 €/MWh u výrobců, by znamenalo koncovou cenu bez distribuce na úrovni 7,20 Kč místo vládou navrhovaných 6 Kč.

Český strop cen energií navíc povede k tomu, že vybraní odběratelé – tedy domácnosti a malé a střední podniky - nebudou za energie platit víc, než jaká je výše tohoto stropu.

Strop, který navrhuje Evropská komise, nic nezmění na tržních cenách, ani na cenách pro odběratele. Státy ale budou moci na základě návrhu Komise vybrat tu část zisků z prodeje elektřiny, která bude nad tímto stropem a cíleně je využít k tomu, aby odběratelům poskytly pomoc s vysokými cenami.

Ten návrh komise je postavený na tom, že Putinova energetická válka tlačí nahoru ceny plynu, od kterého se odvíjí cena veškeré elektřiny. A díky tomu mají obrovské zisky výrobci elektřiny z jiných zdrojů než z plynu, což velmi poškozuje evropské domácnosti a evropské firmy. Výběr prostředků od těchto firem umožní tyto peníze využít na pomoc těm, které Putinova energetická válka poškozuje nejvíce.

Věřím, že nešlo o záměr, ale pouze o nepochopení situace.