Nemůžeme je vyloučit z Evropské unie hned, budeme muset postupovat „krok za krokem“, řekl o Maďarsku předseda nizozemské vlády Mark Rutte. A dodal: „Můj cíl je dostat Maďarsko do kolen.“ Výrazná většina z 27 hlav států EU se připojila k deklaraci, která konkrétně nejmenované Maďarsko pranýřuje za jeden nový zákon, který podle nich „ohrožuje základní práva, zejména princip nediskriminace na základě sexuální orientace“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová o maďarském zákonu říká, že je to „ostuda“ a že „je v rozporu se základními hodnotami EU“. Komise zahájila proti Maďarsku další řízení.

Dost úspěšně se tu daří vzbudit zdání, že Viktor Orbán právě zakázal homosexualitu a změnu pohlaví. Pokud to například von der Leyenová tak myslela, lže, pokud ne, má potíže s psaným textem. V maďarském zákoně se totiž zakazuje propagace homo- a transsexuality ve školách, ve školkách a v televizi, ale vztahuje se to jen na obsah určený dětem a mládeži do osmnácti let.

Vláda v Budapešti tvrdí, že jen naplňuje Listinu základních práv EU, jejíž článek 14 stanoví právo rodičů vychovávat děti „v souladu s jejich náboženským, filozofickým a pedagogickým přesvědčením“. Evropská garnitura naopak dělá dojem, že nejzákladnější evropskou hodnotou současnosti je vystavit nezletilé LGBTI indoktrinaci.

Nejnovější střet Brusel–Orbán připadá leckomu nepodstatný. Transsexuálů ve společnosti nejsou víc než dvě tři promile, teenagerovská móda cítit se sexuálně či genderově nebinární minoritou zatím masovějších rozměrů nabrala „jen“ v anglosaském světě. Čtenář, kterému to jako maličkost nepřijde, ale najde na dnešním Západě docela dost případů s potenciálem vás zneklidnit. Například v Kanadě si právě jistý Rob Hoogland odpykává šestiměsíční vězení za to, že svou dceru odmítal oslovovat jako chlapce. Příběh začal ve škole, kde se dvanáctiletá dívka po zhlédnutí instruktážního videa rozhodla, že je ve špatném těle, a škola ji bez vyrozumění rodičů začala evidovat mezi chlapci, následně ji poslala k psychologovi a ten k endokrinologovi. Tam už byl přítomen i otec. Odmítl souhlasit s tím, aby jeho dítě napíchali testosteronem. Když dívka dosáhla čtrnácti let, lékaři otci sdělili, že odteď mohou dceru medikovat i bez jeho souhlasu. Do vězení se Hoogland dostal za „násilí v rodině“, přičemž to násilí spočívalo v tom, že na ni mluvil, jak byl zvyklý od jejího narození. Ano, třeba tento fanatismus diverzity až do střední Evropy nepronikne, ale proč by se Viktor Orbán nebo kdokoli jiný nemohli proti němu preventivně připravit? Těžko si představit intimnější narušení státní suverenity než zásahy do školství, dokonce do sexuální výchovy.

Několik dní po přijetí zákona vystoupil premiér Orbán doma na konferenci o Evropě. Označil sebe a Fidesz, patrně při tom myslel i na Visegrád, za poslední „freedom fightery“ v evropské politice. Není to úplně od věci; jen tři premiéři z celkem 27 premiérů a prezidentů EU mají osobní zkušenost z boje proti diktatuře – a shodou okolností jsou dnes všichni tři označkovaní jako populisté a krajní pravice: Orbán, Polák Mateusz Morawiecki, Slovinec Janez Janša. Když hluboko v 90. letech jiný protikomunistický disident Ján Čarnogurský navrhoval křesťanským demokraciím západní Evropy, aby v EU (do níž se Slovensko teprve hlásilo) společně prosadili princip svrchovanosti členských států v kulturně-etických otázkách, nikomu na západní „pravici“ to nestálo za vážnější úvahu, byla to samozřejmost.

Dnes je z konzervativních názorů na unijní rovině disent, a není zadarmo. Orbán si musel nechat nadávat do zbabělých diktátorů (místopředsedkyní Evropského parlamentu), maďarské velvyslanectví v Haagu bylo zvenčí hodinu nasvíceno v barvách duhy, fotbaloví fanoušci Maďarska, a to nejen fašos a rowdies, ale i tatíci se svými synátory v Mnichově trpěli zvýšeným zájmem policie a nezřídka se ocitali na služebně. Americký konzervativec Rod Dreher po bouřlivém vývoji posledních dnů přirovnal Orbána k onomu slavnému Havlovu zelináři, který skoncuje se životem ve lži a jednoho dne přestane umísťovat ve výloze režimní hesla.