Poslancům v tom už zřejmě nikdo nezabrání. V březnu jim vláda Andreje Babiše poslala návrh zákona, který umožní rekordní zvýšení důchodů. Velké diskuse se nevedly, jenom Senát návrh v jedné nevýznamné položce rozšířil. Už ve středu se proto ve sněmovně očekává definitivní verdikt, který zvýší základní výměru důchodů z devíti na deset procent průměrné mzdy. Jinými slovy: všechny důchody se tak z roku na rok zvýší o 300 korun měsíčně.

Vypadá to jako maličkost, důchody jsou však příliš vážné téma, při kterém není možné zanedbat žádný detail. A už vůbec by parlament neměl při hlasování o důchodech podléhat povrchnímu předvolebnímu populismu.

Před volbami se o penzích nemluví

Pro příklad, že se penze mají brát vážně, není třeba chodit daleko. Německý vicekancléř Olaf Scholz schytal v pondělí tvrdou kritiku od koaličních křesťanských demokratů (CDU) pouze za to, že vyzval k zahájení debaty o tom, jak udržet důchody ve srovnání se mzdami na úrovni 48 procent až do roku 2040. „Téma je před volbami příliš senzibilní,“ ohradil se expert CDU Karl-Josef Laumann a mluvčí kancléřky Angely Merkelové připomněl, že první seriózní návrhy, jak stabilizovat penze, budou dokončeny až počátkem roku 2020.

Věcně lze Scholzovi rozumět. Také Německo stárne a je třeba sehnat peníze, aby se úroveň důchodů nesnižovala. Jeho kritici ovšem mají pravdu v tom, že právě před důležitými zemskými volbami v Bavorsku a Hesensku mohou politici podlehnout pokušení slíbit vyšší důchody. Pak se jen těžko bude vysvětlovat, že systém na to nemá peníze.

Těžko může být od německého příkladu někdo dále než současná česká reprezentace v čele s Babišem. Premiér a jeho vykonavatelé o důchodech nediskutují, rovnou je zvyšují a o to, jak se bude zvýšení financovat, se nestarají vůbec. Zaplatíme si volební úspěch, tím to začíná i končí. Je sice pravda a stojí to i v dokumentaci k novému zákonu, že také rekordním zvýšením důchodů prohloubíme už v roce 2040 schodek penzijního systému na 2,5 procenta HDP, v dnešních cenách na 130 miliard korun ročně. Jak je uhradit, o to ať se postará ten, kdo bude v roce 2040 vládnout.

Češi a Němci používají velmi podobný, průběžný systém penzí. Teď se však ukazuje rozdíl v přístupu. Němci považují důchodový systém za určitý druh fondu, kde se ukládají peníze každého poplatníka. A i když jsou peníze virtuální, stát a politici v jeho čele ručí za to, že poplatník peníze dostane zpátky v důchodových dávkách. Současní tuzemští politici si peníze ze systému berou pro vlastní potřebu, aby za ně koupili přízeň voličů. Pokud poslanci cítí nějakou odpovědnost k těm, kdo půjdou do penze za dvacet let nebo později, musí takový zákon vrátit k vážné společenské diskusi. Důchody se mohou zvyšovat, musí se však řádně promyslet, jestli tato zábava stojí za nové výdaje, jak mají být tyto výdaje vysoké a kdo tyto výdaje uhradí.    

Vyšší než v Německu

Srovnávání s Německem se obvykle odmítá s tím, že bohatí Němci mají mnohem více peněz. I když tedy trochu spoří, pořád na tom budou mnohem lépe, než jsme my. Proto překvapí informace, že vzhledem ke mzdám mají Němci proti Čechům státní důchody nižší. Němci počítají tzv. „čistý důchod“, který dosahuje 48 procent průměrné mzdy, když se předtím od důchodu i od mzdy odečte sociální a zdravotní pojistné. V Česku se průměrný důchod srovnává s hrubou mzdou, letos dosahuje cca 40 procent a přes veškeré navyšování se v příštích dvou letech neudrží nad 39 procenty. Kdo by v této situaci nechtěl penzistům přidat, měl by asi srdce z kamene. Ovšem pokud se od mzdy odečte pojistné (důchodci pojistné neplatí), a tuzemské důchody se tedy se mzdou srovnají podle německých pravidel, dostanou se na 45 procent průměrné mzdy.

Ke všemu je německý průměrný důchod pouze statistickou veličinou, která se počítá pro ideálního důchodce, který 45 let odváděl průměrné pojistné. Samozřejmě, málokdo dosáhne tak skvělé bilance, statistika ale vypadá lépe. Podle těchto pravidel by se také v Česku došlo k vyššímu průměrnému důchodu ve výši 53 procent hrubé mzdy, když se od ní odečte sociální a zdravotní pojistné. Tento podíl se u nás v příštích letech nesníží.

Ve srovnání se mzdou platíme vyšší důchody. Je pravda, že Němcům to nemusí tolik vadit vzhledem k tomu, že jejich mzdy jsou dvojnásobné i po přepočtu na kupní sílu. Z tuzemského pohledu je ovšem podstatný fakt, že státní důchody fungují jako pojišťovací systém a ani v Česku z něho není možné vyplácet víc, než se do něho odvede na pojištění. Není divu, že český zaměstnavatel platí na důchody 21,5 procenta z hrubé mzdy, zaměstnanec 6,5 procenta. V Německu platí firma i pracovník po 9,3 procenta, tamní penze jsou tedy vzhledem ke mzdám skoro o deset procent levnější.

Přirozeně se nabízejí otázky, jestli tuzemský penzijní systém není příliš drahý, jestli je vzhledem k vybraným částkám dost efektivní, jestli ho není vhodné něčím doplnit. Bylo by dobré tyto otázky zodpovědět, než z něho budou politici dál rozhazovat.