Často se píše o hlasovací koalici ANO–KSČM–SPD a členství v ní není považováno za nic lichotivého. Včera jsme ji viděli zafungovat hned dvakrát. Za prvé při zamítnutí veta Senátu, jemuž se nelíbil další, menší krok v prolamování (už tak nalomeného) bankovního tajemství. Tady se ke koalici temných sil přidali ještě Piráti, asi abychom nezapomněli, že k ní mají v některých ohledech mentálně blíž než k tradičním, trapně starodemokratickým stranám. 

Druhý případ byl neúspěšný pokus opozice zablokovat novelu služebního zákona, jíž si Babišova vláda chce rozvázat ruce vůči státním úředníkům, zrychluje výběrové řízení ve státní správě a v některých případech otevírá státní správu lidem zvenčí. Věcně tu má pravdu Andrej Babiš, který byl už od přijetí zákona 2014 jeho koalicí s ČSSD z rigidní normy nešťastný.

Každý zákon se přijímá v nějakém kontextu, dnes je bohužel tím kontextem, před nímž nelze uniknout, plošné ovládnutí státu Babišem. Autonomní postavení úředníků by teď mělo větší hodnotu než v normálních dobách, které byly před Babišem a zase snad budou po něm. Z politického hlediska je potřeba zaznamenat, že rozvázat ruce této vládě v demisi pomohla opět nesystémová „opozice“, tedy ANO a KSČM. Sociální demokraté byli v čele obránců služebního zákona, ale jejich nastávající premiér se s nimi nebavil.

A zatímco ve středu by se fungování temné koalice ještě dalo vysvětlit růzností názorů a pozoruhodný je jen nedostatek taktu, v úterý, kdy ANO, SPD a KSČM zamítly sněmovní rozpravu k prezidentu Zemanovi a novičoku, si žádá vysvětlení hlubší. Téma novičok a reakce na Zemana jsou sice ukázkou naprostého zaplevelení politiky náhražkovými hloupostmi a demokratické strany by udělaly líp, kdyby prezidenta grilovaly na něčem důležitějším.

Ale je to jejich nešťastně použité právo. 

Tady projevili iniciativu Miroslav Kalousek a sociální demokrat Lubomír Zaorálek, který předtím kvůli novičoku a Zemanovi aktivoval zahraniční výbor sněmovny. O zařazení bodu „novičok“ na program pléna sněmovny se rozhodlo v organizačním výboru. Pak ANO ze zpráv zjistilo, že komunisté mají výhrady, a svou klíčovou podporu během úterý stáhlo – aniž by svým nastávajícím z ČSSD dalo jakkoliv vědět.

Jsou to detaily případů, jejichž podstatu si bude pamatovat málokdo za týden, za měsíc už asi nikdo. Důležitá tady a teď je až okázalá bezohlednost silnějšího ženicha vůči slabší nevěstě. V ČSSD, byť spíše v nižších než v  těch úplně nejvyšších patrech, je přitom nechuť složit vládu s ANO už dnes nezanedbatelná. Začíná vnitrostranické referendum, které poběží minimálně tři týdny. Proč premiér dává najevo, že mu je celkem jedno, jak to referendum dopadne, že vládne už teď a stejným stylem bude vládnout za asistence ČSSD, anebo bez ní? Je to předobraz věcí příštích. Asi aby sociální demokraté jednou nemohli tvrdit, že nebyli varováni.