Je dobojováno. Pensylvánie Bidena přehoupla přes 270 hlasů volitelů nutných k vítězství. Po několikadenním sčítání hlasů demokraté mohou slavit. Joe Biden vyhrál prezidentské volby a dostal nenáviděného Donalda Trumpa z Bílého domu. Biden ke své politice získal obří mandát, obdržel historicky největší počet hlasů, a překonal tak rekord Baracka Obamy z roku 2008. Nyní tedy může zahájit celonárodní exorcismus a vyhnat Trumpova ducha z Ameriky. To je pohled na volby, kterému by demokraté rádi věřili, dobře však vědí, že nemohou. Biden se dostal do Oválné pracovny, ale při pohledu na povolební Ameriku je jasné, že je to vítězství Pyrrhovo.

O historicky na hlasy nejlepším výsledku nejspíš ještě hodně uslyšíme. Kdo však získal nejvíce hlasů po Bidenovi? Donald Trump v těch samých volbách. I on překonal Obamovo maximum 69,5 milionu hlasů. Tyto vysoká čísla jsou prostě dána tím, že narostl počet Američanů, a velkou volební účastí. V úterý se ale v USA nevolil jen prezident, nýbrž i třetina Senátu, celá Sněmovna reprezentantů, někteří guvernéři a státní shromáždění. V těchto volbách si republikáni vedli nad očekávání dobře. To se nemělo nikdy stát. Pravidlem bývá, že v prezidentských volbách se s vítězným kandidátem „svezou“ i jeho spolustraníci, a prezident tak může vládnout ve spolupráci s Kongresem.

Zaprvé republikáni nejspíš uhájí Senát. Výsledek závisí na dvou kláních ve státě Georgia, jež postoupila do druhého kola, to se ale uskuteční teprve v lednu. Republikáni jsou v nich favorizováni. Biden se tak nejspíše stane prvním prezidentem od roku 1884, který zahájí své funkční období bez kontroly Senátu, bez nějž nemůže efektivně vládnout. Lídr republikánské senátní většiny Mitch McConnell se tak stává jakýmsi spoluprezidentem, který může blokovat Bidenův program. I pokud by v senátních volbách v Georgii republikáni prohráli, rozdělení v senátu bude 50 na 50 a rozhodující hlas v takovém případě získá viceprezidentka Kamala Harrisová. V tomto rozložení je téměř vyloučeno, že Biden procpe Senátem jakoukoliv ambiciózní agendu, v niž doufalo progresivistické křídlo Demokratické strany. Mohou tak zapomenout třeba na rozšíření Nejvyššího soudu o nové soudce, ekologickou přestavbu ekonomiky známou jako Green New Deal a další.

Pak je tu Sněmovna reprezentantů. Tam republikáni senzačně snížili demokratickou většinu minimálně o šest křesel a v několika dalších, zatím nespočítaných, kláních průběžně vedli. To je dobré znamení pro takzvané mid-terms, tedy volby odehrávající se uprostřed prezidentského mandátu, kdy tradičně prezident oslabí, neboť Američané rádi vyvažují moc.

Na úrovni státních shromáždění a kongresů se demokratům nepodařilo získat kontrolu nad jedinou parlamentní komorou. Naopak republikáni uspěli v aljašské Sněmovně reprezentantů a v Senátu státu New Hampshire. Co se týče voleb guvernérů, došlo k jediné změně, a to znovu ve prospěch republikánů.

Republikáni tak mají slušný základ na comeback v roce 2024. K tomu je potřeba připočíst nástrahy, které na Bidena číhají. Biden slíbil, že vyřeší pandemii koronaviru. Co chce dělat jinak než Trump, kromě nasazení jiného tónu, není jasné. Většina opatření je na guvernérech, prezident tak může ovlivnit jen málo. Jedinou jeho nadějí je rychlá dostupnost vakcíny. Pokud k tomu dojde, bude to paradoxně díky projektu Trumpovy administrativy Operation Warspeed, který má za cíl vyrobit vakcínu co nejrychleji.

Ani nepokoje nezmizí. V posledních dnech jsme mohli hodně slyšet o demonstracích Trumpových fanoušků před sčítacími místnostmi. K jedněm z největších však došlo v Seattlu, kde vyhráli demokraté. Tamější radikální levice dává najevo, že nepřestane s nepokoji jen proto, že vyhrál Biden. Nelze zapomenout ani to, že první velká vlna rasových nepokojů začala v roce 2014 za Obamy. Odchodem Trumpa to opravdu neskončí.

Naopak „rasistický“ Trump získal víc hlasů menšin než jakýkoliv republikánský kandidát na prezidenta za posledních 60 let. Je to především díky Hispáncům, kteří Trumpovi pomohli vyhrát Floridu a pohodlně uhájit Texas. Ve státě Colorado Biden navýšil náskok Hillary Clintonové, ale kde si naopak pohoršil, jsou většinově hispánské okresy. V průměru si Trump u Hispánců polepšil o 11,5 % . Získal však i u černochů, i když jen o zhruba 2 %. V okrese Robeson v Severní Karolíně, který je většinově indiánský, Trump vyhrál poměrem zhruba 69 ku 30. V roce 2012 tady zvítězil Obama 59 ku 39. Počet lidí LGBT volící Trumpa se zdvojnásobil ze 14 na 28 %. To vše ukazuje na další těžkosti pro demokraty. Jejich volební taktika se dlouho opírala o předpoklad, že hlasy menšin mají zaručené. To se začíná drolit.

I když tedy Trump prohrál, republikáni mohou být celkem spokojení. Je nepravděpodobné, že Biden dokáže cokoliv velkého, a za čtyři roky se mohou do Bílého domu vrátit.

Trumpova relativně těsná prohra také zaručila, že jeho ideologie se zabydlela jako dominantní proud v Republikánské straně. Otázkou je tak, kdo v roce 2024 stranu do nového souboje povede. Jednou z možností je, že to bude sám Trump. O jeho opětovné kandidatuře se již spekuluje a on sám měl v soukromí prohlásit, že pokud prohraje, zkusí to v roce 2024 znovu.

Další možností je někdo, kdo má k Trumpovi ideologicky blízko, ale zároveň se nechová jak naprostý šílenec. Jedno hodně v tomto kontextu skloňované jméno je Josh Hawley, senátor za Missouri a ve svých 40 letech nejmladší člen horní komory Kongresu. Hawley podporuje tvrdou antiimigrační politiku a stavbu zdi na hranici s Mexikem, regulaci internetových gigantů, zavádění cel a ostrý postup proti Číně. V hlavních bodech se tak shoduje s Trumpem, ale zároveň působí jako někdo, koho mohou volit „matky z předměstí“, voličská skupina, u níž Trump hodně ztratil. Hodně zmiňovaný je také senátor za Arkansas Tom Cotton. Ten je protičínský, protiimigrační a vymezuje se proti hnutí Black Lives Matter.

Šance, že za čtyři roky bude ve volbách znovu kandidovat sám Trump či jeho ideologický nástupce, je tak poměrně velká.