Účet za saúdské přátele už brzy na vaší benzínce
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Klišé o tom, jak v globalizaci obýváme jeden propojený svět, nemohlo být pravdivější, než když v neděli Saúdská Arábie oznámila útok na dvě své rafinerie a výpadek poloviny kapacity zpracování surové ropy. Cena ropy na světových trzích hned skočila o 20 procent. Uprostřed obav z hospodářského zpomalení a očekávání recese v Německu by se člověk bez takových zpráv obešel.
K útoku drony se přihlásili jemenští povstalci, kteří – jak se v agenturním zpravodajství vždycky dodá – před čtyřmi lety povstali proti své vládě. Od těch dob jemenské vládě proti povstalcům pomáhá mezinárodní koalice, tedy Saúdi a Spojené arabské emiráty za logistické podpory USA a Británie.
Ale v Jemenu se především odehrává hrozná humanitární tragédie. Nálety na saúdskou rafinerii jsou až pozdní plody jedné zapomenuté tragédie. Saúdy vedená koalice bombarduje povstalecká území v Jemenu zpátky až někam do středověku, několik let teď měla čas k systematickému ničení infrastruktury, zemědělských podniků, silnic, přístavů, dokonce rybářských lodí (rybolov v Jemenu není hospodářsky zanedbatelný). Ten čas podle vzácných svědků Saúdi pro své cíle dobře využili. V Jemenu za ty čtyři roky vinou války zemřely desetitisíce, možná statisíce civilistů, země je na pokraji hladomoru, stačí si vygooglovat nějakou fotografii hladovějícího jemenského dítěte, které se skládá z kostry, kůže a vypouklých očí. Povstalci se ke svým také chovají špatně, humanitární pomoc v některých částech země střídavě znemožňují oni a vláda. Výsledkem je katastrofa, která vcelku nikoho ve světě nezajímá a na které my, Západ, máme sice nepřímou, avšak aktivní účast.
Kdo za útokem na rafinerie stojí? Americký ministr zahraničí Mike Pompeo bez důkazů nařkl Írán a tím současně odmítl verzi, podle níž udeřili jemenští povstalci. Tím jistě potěšil Saúdy, pro které je Írán největší nepřítel. Čestné slovo Teheránu, že oni to nebyli, za moc nestojí, věřit se jim nedá, nota bene v situaci, kdy jsou zle tísněni americkým embargem. Ale jemenští povstalci se k útoku výslovně přihlásili a nedává smysl, aby jen tak, kvůli svým vlažným spojencům z Íránu, riskovali další saúdské nálety. Donald Trump ve chvíli, kdy už toto číslo Echa muselo do tiskárny, s definitivním úsudkem čekal, co mu řeknou Saúdi „o tom, koho považují za zdroj útoku a jak máme odpovědět“. Washington má s Riádem jen smlouvy o exportu zbraní a importu surovin, žádnou vojenskou smlouvu. Aby americký prezident veřejně oznamoval, že svou politiku podřídí Saúdům, to se jen tak nevidí. Ještě jiný problém je, že podle saúdských not referuje většina západního tisku.
I na Západě se odehrávají ostré konflikty, u nichž zpravodajství trvale selhává – namátkou v Polsku, ve Španělsku, nebo v USA mezi prezidentem a velkými médii. Selhává způsobem zpracování. Příběh se začne vyprávět zprostředka, zpravidla ve chvíli, kdy získala vrch nám nesympatická strana.
Takže Trump nechal odebrat akreditaci novináři z progresivní redakce, ale už si nepřečteme, kolikrát o něm předtím ta redakce lhala. Katalánští separatisté vyhlašují nezávislost a v Barceloně propuká chaos; ale nikdo nám nereportoval o nespravedlnostech, jichž se předtím na Katalánsku vytrvale dopouštěl Madrid. Vláda PiS ve Varšavě provádí čistky ve státní televizi a na ústavním soudě; ale čtenář se nedozví, že předtím byla státní televize systematicky očišťována od konzervativních živlů a že ústavní soud předchozí vláda doobsadila v rozporu se zákonem.
V případě Jemenu je metoda vyprávět od prostředka do očí bijící. Poprvé se jemenským povstalcům podařilo dostřelit do Saúdské Arábie v době, kdy saúdská letadla přeorávala Jemen už třetím rokem. A přesto americké ministerstvo odsoudilo terorismus „proíránských“ povstalců, což pak našlo patřičnou odezvu ve zpravodajství hlavního proudu. Protože kdo je proti Íránu, má vždycky pravdu. Írán je zlo, Saúdská Arábie, navzdory strašným poměrům doma a navzdory financování sunnitských extremistů od Indonésie po Anglii, náš spojenec. Tento primitivismus už nese své plody. Pokud se situace v Perském zálivu nezklidní, všimnou si toho brzy i ti Češi, kteří třeba vůbec nesledují zprávy, ale tankují benzin.