Americký prezident Donald Trump razantně mění geopolitické poměry. Do jednoho balíčku začal spojovat tři zásadní strategická témata, o nichž bylo dosud v Americe i Evropě zvykem nejen vyjednávat, ale také přemýšlet odděleně. Obranyschopnost, obchod a energetiku. Naplno se to projevilo minulý týden na summitu Severoatlantické aliance. Trump jej odstartovat rétorickým útokem na Německo, které obvinil z toho, že se stalo kvůli závislosti v energetice „zajatcem Ruska“. Tři dny po skončení summitu řekl v rozhovoru pro televizi CBS, že Evropskou unii považuje kvůli tomu, jak se chová v obchodě, za nepřítele Ameriky. Trumpův geopolitický balík přišli do Salonu Týdeníku Echo vysvětlit náměstek ministra obrany Jakub Landovský (ČSSD), který se zúčastnil summitu NATO, exministr obrany a zahraničí Alexandr Vondra (ODS) a Kryštof Kruliš z Asociace pro mezinárodní otázky.

Kolem závěrů summitu panoval dost velký chaos. Jak to vidí přímý účastník?

Landovský: Zásadní byla otázka výdajů na obranu. Tady se skutečně členové Aliance dohodli, že zvýší výdaje na dvě procenta. Shoda není na tom, jak rychle se k tomuto cíli bude postupovat. Nikdo ale nezpochybnil, že je s tím potřeba pohnout rychle. Média to dost zavádějícím stylem interpretují tak, že Donald Trump nutí Německo, aby zvyšovalo výdaje na obranu. Je to jinak. Německo se stejně jako všichni ostatní zavázalo, že do roku 2024 bude na obranu platit částku ve výši dvou procent HDP. To je závěr summitu. Na tom panuje shoda všech spojenců v Alianci. Donald Trump na summitu jen zopakoval, že to navýšení nesnese odkladu. Ale není to tak, že by tam Amerika někomu něco diktovala. Tentokrát se stalo něco, co se na podobných summitech tak často nestává. Zásadně se změnil program. Výdaje na obranu, které se probíraly už první den, Trump znovu nastolil i ten druhý. A v té chvíli je spojil do jednoho balíku s energetickou bezpečností. Donald Trump si potřeboval odvézt domů z Bruselu konkrétní výsledek.

Dostal ho?

Landovský: Myslím, že ano. Druhý den summitu se jednalo ve formátu jedna plus jedna. Byl tam český premiér i vicepremiér. A v tomto formátu udělalo NATO závazek, že všichni ty výdaje zvýší. Za druhý výsledek považuji to, že se podařilo Donalda Trumpa přesvědčit, že se ty výdaje nedají zvýšit okamžitě, jak původně žádal. Aliance se ale dohodla, že z roku na rok dojde ke konkrétnímu zvýšení výdajů o 33 miliard dolarů. To je strašně důležité pro to, aby Donald Trump mohl domů přivézt něco, s čím budou spokojeni jeho voliči. Ten výsledek hodně potřeboval, protože za jeho současného prezidentského mandátu už další summit NATO nebude. Je plánován až na rok 2021. NATO tuto vážnou debatu přežilo. Evropa i Spojené státy z ní vycházejí posíleny. Není přijatelné, aby některá z členských zemí, a všichni soustředí pozornost hlavně na Německo, té úrovně dvou procent HDP do roku 2024 nedosáhla.

To je výrazný posun. Německo v poslední době zpochybňovalo, že je výdaje na ta dvě procenta ochotné navýšit. Žádalo, aby se do toho limitu počítaly výdaje na migraci nebo rozvojovou pomoc.

Landovský: S Německem to bude ještě složitější. Několik státníků na summitu vystoupilo s tím, že rychlé navýšení výdajů na obranu by mohlo vést k tomu, že v Evropě poroste odpor občanů vůči Severoatlantické alianci, protože lidé budou mít pocit, že ty peníze budou jinde chybět. Donald Trump si to vyslechl a dost smířlivě řekl, že chápe, proč není možné ty investice do obrany zvednout ze dne na den. Díky generálnímu tajemníkovi NATO Stoltenbergovi se do závěrů summitu dostalo, že k závazku zvýšit do roku 2024 výdaje na dvě procenta došlo pod tlakem Spojených států. To si Trump veze domů pro své voliče jako konkrétní výsledek.

Vondra: Já jsem to zdaleka nevnímal tak optimisticky. Shodneme se na tom, že NATO i díky generálnímu tajemníkovi Stoltenbergovi udělalo obrovský kus práce. Když ho sledujete, je to velký kontrast proti předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi, kterého jsme viděli potácejícího se v přímém přenosu, ožralého pod obraz. Na druhé straně je tento pragmatický norský politik. Větší kontrast proti Junckerovi, který v tom svém deliriu jen odříkavá noty, co mu píšou v Berlíně, je těžké si představit. Stoltenberg se snaží nacházet průnik zájmů. Manévruje v té krizi docela úspěšně. Stalo se ale jen to, že Donald Trump dal NATO ještě jednu poslední šanci. Ze všech signálů, které z veřejných i neveřejných zdrojů dostávám, to vypadá, že Evropa to zatím ještě nepochopila. Je potřeba tady naplno říct, že problém není Donald Trump. Jasně, má tvrdou rétoriku a neotřelý styl. My jsme ale poslední, kdo ho za to má kádrovat, když si vzpomeneme, jaké vulgarity tady před pár dny předváděl český premiér Andrej Babiš při žádosti o důvěru vládě v Poslanecké sněmovně. V porovnání s ním je Donald Trump džentlmen v bílých rukavičkách. Nechme jako Češi formu stranou a soustřeďme se na ten obsah. Problém není Donald Trump a Washington, ale Berlín.

V čem konkrétně?

Vondra: NATO vznikalo v kontextu druhé světové války, kdy Německo byla poražená mocnost a zároveň tady byl brutální nástup bolševického Sovětského svazu. Aliance měla dva cíle. Bránit Západ před bolševiky a zároveň držet Německo v nějakém rámci. Dnes, sedmdesát let poté, je Německo vítězem jako nejsilnější ekonomický hráč v Evropě. Chce zaprvé organizovat hospodářskou podobu eurozóny, ale odmítá platit. Zadruhé, zaštiťuje se multilateralismem, ale v otázkách, které samo považuje za zásadní, ať už jde o energetiku, nebo migraci, koná svévolně bez jakýchkoli konzultací. Zatřetí, a to je úplně nejvážnější, začíná vysílat signály, že se obejdeme bez Američanů. Aniž by bylo schopné nabídnout nějakou jinou alternativu, kterou bude schopné v diskusi prosadit. Proč Trump napsal před summitem ty dost razantní dopisy některým členům NATO, kteří nedodržují své závazky o investicích do společné obrany? Mimochodem, je zajímavé, jak ty dopisy česká média ignorovala.

My jsme ho nedostali?

Landovský: Nedostali.

Vondra: Kdyby přišel, tak myslím, že se to tady neutají. Ty dopisy psal Trump kvůli Německu. V roce 2014 se uzavřela dohodla, že do deseti let se výdaje na obranu postupně zvýší na ta dvě procenta HDP. Za rok to jistě nejde, ale za deset let to jde. K tomu se přihlásili i Němci. Už se tady ale vůbec nepíše, že když se dávala v Německu dohromady koaliční dohoda o nové vládě Angely Merkelové, tak se tam dohodli, že na obranu do roku 2024 nedají víc než 1,5 procenta HDP. Pak je jasné, že když se Německo jako největší evropská ekonomika rozhodne nerespektovat to, k čemu se samo zavázalo, budou všichni další chodit a říkat: Proč máme dávat dvě procenta, když je silné a bohaté Německo nedává? Proto Trump poslal těm osmi zemím nedodržujícím závazky dost drsný dopis. Podle mě jsme ho měli dostat i my. I tady je spousta chytráků, kteří říkají, že ta dvě procenta nejsou potřeba. Naposledy to před pár dny tvrdil exministr zahraničí za sociální demokracii Lubomír Zaorálek, když jsme spolu byli v televizi. Mám obavu, že tohle ten summit nevyřešil. Američané dali poslední šanci. Ale už když jsem šel teď na debatu, četl jsem si, jak šéfová německé vládní SPD říká: 1,5 procenta HDP a ani o euro víc. Summit problém jen odložil a dal čas, aby se našlo řešení. Pokud se nenajde, máme vážný problém.

Jak se to s Německem může vyvíjet?

Vondra: Německo není tyranosaurus rex, který nás  sežere. Je ale jako slon v zahradě. Sice vegetarián, ale kam šlápne, tam deset let tráva neporoste. To je dneska hlavní problém Evropy.

Kruliš: Amerika ukazuje, že je schopná spojovat témata, která k sobě podle nás nepatří. Evropská unie na to ve své současné podobě není schopná reagovat. My jsme si vytvořili oddělené instituce pro obranu, obchod a energetiku. Česká republika, stejně jako ostatní země Evropské unie, proto není schopná reagovat na nový styl, který Trump nastoluje.

Trump to ale spojil a Evropa nějak reagovat musí.

Landovský: Evropa má skutečně vážný problém, protože je nejednotná. Juncker je jen ukázka, jaké politiky Evropa do této zásadní debaty vysílá. Evropská unie je v zajetí sebe sama a svých vlastních problémů. Místo aby byla schopná se podílet na řešení globálních problémů. Jedním ze symptomů je neochota Německa přijmout vůdčí roli. Oni mají ten slogan Řídit ze středu. Ze středu se ale vést nedá. To je stejný nesmysl, jako že nám vládne dělnická třída. Německo je teď přirozeným lídrem kontinentální Evropy, který by se měl umět postavit ke všem geopolitickým otázkám. Spojené státy jsou dnes jediná skutečná velmoc, která je schopná používat sílu. Buď sama za sebe, nebo v rámci nějakého společenství. Evropa do toho vždycky dodávala impulzy, které dělaly společnou obranu levnější, srozumitelnější a funkčnější. Pokud by ale došlo k nějakému velkému transatlantickému rozkolu, o čemž tento summit podle mě nesvědčí, tak bude mít Evropa velký problém. Americká strategie bude pořád funkční, byť bude pro Ameriku dražší. Ta naše evropská, holubičí, bude zcela bezzubá. A Evropa se může dostat do stavu závislosti.

Může spojení obranyschopnosti, obchodu a energetiky začít rozkládat Evropskou unii?

Vondra: Jsem přesvědčen, že Evropa jako supervelmoc nebude schopná nikdy fungovat. Ty rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou příliš velké. Vezměme si jako příklad Lisabonskou smlouvu. Evropská unie se chtěla víc integrovat a místo toho přišla o Velkou Británii, nejdůležitějšího člena. Panuje naivní představa, že Evropa je jakýsi ráj na zemi, kterého se netýká ta džungle okolo. To je cesta do hrobu. Jediná šance pro Evropu je držet se dosavadního konceptu Západu. To znamená mít úzkou vazbu s Amerikou. S tím souvisí základní otázka, jestli je Severoatlantická aliance společenstvím postaveným na hodnotách, nebo na zájmech. Jsem přesvědčen, že ty zájmy nemůžeme pominout. Na naše hodnoty jsme svým multikulturalismem rezignovali. V první řadě na svůj univerzalismus. Západní Evropa se stydí za svůj kolonialismus. Místo toho, aby na něj byla hrdá. Proto se to už nedá stavět čistě hodnotově. Pro Spojené státy není tím soupeřem Rusko, ale Čína. Rusko je malé. Ale přinejmenším pro východní polovinu Evropy je to Rusko velký problém. Proto si musíme sednout a začít se bavit o společných zájmech. A tady se od těch výdajů na obranu dostáváme k Trumpem tak často zmiňovaným obchodním deficitům. Ten německý, který ho tolik dráždí, přímo souvisí s konstrukcí eurozóny. Američané doplácejí na to, že má Německo kvůli euru podhodnocenou měnu, která mu dává obchodní výhody. Američané kvůli hodnotám investovali posledních pětasedmdesát let strašně moc. A teď mají právem pocit, že na tom prodělávají. Chceme-li udržet Západ pohromadě, měli bychom si sednout a začít o tom mluvit. Ve stylu má dáti – dal. Trump je byznysmen. Je to člověk transakční, nikoli hodnotový. Evropa při své různosti Ameriku stále potřebuje.

To znamená začít platit na obranu a srovnat obchodní schodky.

Kruliš: Takhle by to šlo řešit. Dá se to rovnou spojit. Nakoupit americké F 16 a další zbraně a tím srovnat obchodní deficity.

Vondra: Nedávno jsem v Berlíně mluvil se svým kamarádem, donedávna německým ministrem obrany Christianem Schmidtem z CSU.  Říkal mi, že on sám se v koaličních rozhovorech o nové vládě snažil výrazně zvednout investice do obrany. Argumentoval tím, že by si Německo třeba mohlo pořídit letadlovou loď. Všichni se mu vysmáli. Bavme se o tom. Má mít Německo letadlovou loď, nebo nemá? Američané v tlaku na dodržování finančních závazků o investicích do obrany nepovolí. I když tam bude někdo jiný než Trump. Německo to buď zdvihne na ta dvě procenta HDP. To bude dobré. NATO jede dál. Co ale bude, když to nezdvihne? Pak mají osud Aliance v rukou ti ostatní. Německo to musí vynahradit jinde, v obchodě. Nemůže z toho vyjít jako vítěz, který dosahuje obrovských přebytků, a neplatí na obranu. To je neudržitelné.

Co se bude konkrétně dít?

Vondra: Američané nevystoupí z NATO. Pohrozí, že stáhnou své vojáky z Německa a přesunou je v Evropě jinam. Poláci už nabídli jako startovací investici dvě miliardy dolarů na nové permanentní základny. Rumuni udělají totéž. Poláci a Rumuni tak můžou na jistou dobu Alianci zachránit. Pak je otázka, co udělají ostatní. Španěly počínaje a námi konče.

Trump přihodil v Bruselu ještě energetiku.

Kruliš: Američané budou čím dál silnějšími vývozci plynu a ropy. V Evropě přirozeně vidí zákazníka, takže ten deficit se kromě zbraní dá srovnávat právě i nákupem amerického zkapalněného plynu. V Polsku se loni otevřel terminál. Pro Evropu by to mohla být velká výhoda v energetické bezpečnosti. To, že máte nabídku nového dodavatele, vás činí méně závislým na tom stávajícím, což je hlavně Rusko. Přesně proto Polsko ten terminál pro tankery s plynem stavělo.

Vondra: Trump narážel na německo-ruský plynovod Nord Stream 2, který jde pod mořem a vyhýbá se střední Evropě, čímž ji dělá výrazně zranitelnější. Předchozí polská vláda, ústy svého ministra zahraničí, velkého Evropana Radka Sikorského, tvrdila, že Nord Stream je nový pakt Molotov–Ribbentrop. V této souvislosti jsou zajímavé ty Trumpovy dopisy spojencům. Dostal ho i Londýn. Ten sice plní své závazky a dává na obranu víc než dvě procenta. Trump mu ale píše, že jako speciální spojenec Ameriky by měl dávat víc. Jasně to říká. Jestli tu roli speciálního partnera nebudete hrát, najdeme si ho jinde. To úplně mění vztahy s Evropou. Dvojice Trump–Merkelová vůbec nefunguje. Tam je hluboké oboustranné pohrdání. On jí pohrdá jako úřednicí. Ona jím pohrdá jako buranem. Vztah Trumpa s britskou premiérkou Theresou Mayovou je o trochu lepší, ale taky nic moc. Když ale sledujeme vyzařování Trumpa vůči Emmanuelu Macronovi, tak je to úplně o něčem jiném. Macron je v jeho očích úspěšný, tradiční imperiální vůdce. Dává mu to najevo a Macronovi to vůbec nevadí. Tady se ještě můžeme lecčeho dočkat.

Co to znamená pro nás?

Vondra: Silně rizikovou konstelaci. My jsme nejen ekonomicky závislí na Německu, ale jak předvádí třeba Luboš Zaorálek, jsme na jeho smýšlení o obraně i mentálně navázáni. Pro nás je naprosto klíčové, aby Poláci, Rumuni a Baltové zůstali pevní a NATO drželi. Jestli to nezvládnou, tak to Američané začnou hrát s Francouzi. Do toho se Německo začne spojovat s Rusy. Pro nás šílený scénář.

Landovský: Ten summit ukázal, jak se Poláci, Rumuni a Baltové sami nabízeli Americe jako spojenci.