Větší část internetového diskurzu se v uplynulých dnech točila kolem možné invaze ruské armády na Ukrajinu, při takových příležitostech jsou legrácky spíše nemístné. Jedna se ale našla a ujala se docela široce. Screenshot neexistující zprávy z Novinek, podle níž chce známá komunistická funkcionářka zastavit Českem projíždějící americký vojenský konvoj tím, že si před něj vysvlečená stoupne. Ne úplně málo uživatelů na ten hoax skočilo, já na pár vteřin taky. Pak mi hlas rozumu začal našeptávat, že je zpráva typu „příliš dobrá na to, aby byla pravdivá“. A já ho nevolky uposlechl.

Někdy ten hlas rozumu vysloveně nesnáším. Protože bych rád žil ve světě, v němž vysvlečená Marta Semelová zastavuje americké vojenské konvoje. Naši současnost vnímám shovívavě (aspoň někdy), ale tohle v ní prostě chybí. Tím se dostávám ke své historce s Martou Semelovou. Ze služebních důvodů jsem šel do multiplexu v jednom pražském obchodním centru na projekci asi dvouapůlhodinové rádoby umělecké sci-fi. Stálo mě velké úsilí, abych v kině neusnul, o to entuziastičtěji jsem ze sálu vystřelil pryč, když to svěží dílo skončilo. Vyběhnu před obchodní centrum a zrovna tam probíhá volební kampaň KSČM. Akce se projevovala hudbou, obstarával ji syntezátor samohrajkového typu, automatický bubeník k tomu dělal umcaca umcaca. A v tom rytmu tančili do velmi svůdných šatů oděná Marta Semelová a tehdejší poslanec Jiří Dolejš, rád bych napsal, že přitom v zubech držel růži, ale to bych lhal. Prošel jsem kolem té dvojice na zastávku tramvaje, koukl na jízdní řád a s hrůzou si uvědomil, že krátký pohled na tančící Martu Semelovou mi z hlavy vymazal veškeré vzpomínky na ten dvouapůlhodinový film, o němž jsem měl ještě téhož odpoledne napsat článek. Tehdy jsem to přikládal nudnosti a namistrované hlouposti toho filmu, teď ovšem vím, že za tím byla síla kouzla Marty Semelové.

Jinak ten rusko-ukrajinský diskurz zvýraznil pravdivost jednoho poučení. Existují takové, řekněme, červené vlajky. Slovní spojení, která když někdo použije v internetové debatě, jsou jasným signálem, že s jeho názory nemá význam se blíž seznamovat, protože na nich nic zajímavého ani pronikavého není a pouštět se do debaty s jejich nositelem by byla zbytečná ztráta času, protože jediným cílem jeho internetové prezentace je udržování dojmu vlastní veledůležitosti. Jako podobný signál často slouží značně opotřebované metafory předkládané čtenářstvu s důrazem objevitele Ameriky. S definitivní platností mezi ně zařazuji sousloví „vrtění psem“ či „vrtět psem“, odvozené od jména amerického satirického filmu o tom, jak Spojené státy začnou válku s Albánií, aby odvedly pozornost od toho, že prezident pohlavně zneužil nezletilou skautku. Vrtění psem v debatách proto velmi rádi používají lidé, kteří chtějí vyvolat dojem, že vidí hlouběji, propagandisté a média zaměřená na prosťáčky si na ně nepřijdou a tak dále a tak podobně. Jejich příspěvky do debat ale bývají podobně prázdné a nudné jako jejich výrazivo. Ano! Kdysi dávno třeba viděli film! Nebo aspoň slyšeli, o čem je! Naslouchej jim proto, světe! Člověk si hned vzpomene na slova spisovatele, autora, jehož jméno je taky důkladně protažené mlýnem internetových debat – George Orwella: „Kdo špatně píše, špatně myslí.“

Jazyk se poslední dobou vyvíjí dost rychle a místy taky nebezpečně, zvlášť pokud se člověk pohybuje v určitých sférách určitých zemí. To, co bylo ještě přednedávnem naprosto běžné, se může přes noc změnit v necitlivost hraničící s urážkou hodnou trestu. Opatrným pisatelům přichází na pomoc umělá inteligence, například aplikace pro kontrolu pravopisu Gramarly kontroluje i vhodnost použitých termínů a je schopna navrhnout korektnější náhradu. Tedy, jak se to vezme. Jedna americká spisovatelka (zřejmě jde o autorku poněkud lehčích žánrů) na Twitteru pobaveně konstatovala, že jí ta aplikace navrhla, aby v charakteristice hrdinovy erekce nahradila adjektiva „velká a tvrdá“ slovy „rozlehlá a komplexní“. Legrační. Ale třeba ta aplikace ví, co my ještě nevíme.