Přestože český premiér Andrej Babiš v podstatě nemá žádnou zahraniční politiku, ocitl se v posledních dnech v jejím zajetí. Musí balancovat mezi skutečností, že tu ruská rozvědka nejspíš provedla sabotážní akci, při které přišli o život dva lidé, snahou udržet si přízeň proruského prezidenta Miloše Zemana, tlakem západních spojenců a snahou nenaštvat své voliče.

Andrej Babiš je sice bývalý člen KSČ a soudem uznaný agent StB, ale nikdy nebyl přirozeným ruským nebo čínským spojencem. Podnikání Agrofertu vždy mířilo směrem na Západ. Babiš se nechal slyšet, že v Číně již nikdy investovat nebude, poté co tam při zmařeném pokusu přišel o miliardu korun. Rusko taktéž nikdy nebylo cílem Babišových firem. Naopak Babiš podle všeho má rád pozornost západní společnosti a politiků. Na rozdíl od Zemana mu nestačí audience v Kremlu a Pekingu. To však neznamená, že by se tato lehká inklinace k Západu přehoupla do nějaké ucelené vize, jak by měla vypadat česká zahraniční politika.

Ať už Babiš vstupoval do politiky z jakýchkoli důvodů, při vzestupu ANO zahraniční politiku příliš neakcentoval, mluvil převážně o údajném korupčním prostředí, o „Palermu“ a „matrixu“. Martin Stropnický, jediný opravdový expert hnutí na zahraniční politiku, byl po vzniku druhé Babišovy vlády raději odstaven na druhou kolej a odeslán jako velvyslanec do Izraele.

Do zahraničněpolitických sporů se tak Babiš pouštěl zejména v případě, kdy mu to mohlo vynést politické body doma. To však hlavně znamenalo útoky na EU, například při sporu ohledně migračních kvót.

Přelom přišel v březnu 2019. Tehdy Babiš zavítal na oficiální návštěvu USA, včetně setkání s tehdejším prezidentem Donaldem Trumpem v Bílém domě. Babiš k tomu přišel trochu jako slepý k houslím. Na rozdíl od Zemana setkání s Trumpem nebyl jeho dlouholetý sen. Zeman správně tvrdil, že Trumpa podporoval dřív než jiní státníci. Na dojednání jeho návštěvy v Bílém domě dokonce velvyslanec ve Washingtonu Hynek Kmoníček najal lobbistickou firmu.

Jenže Zemanova návštěva v DC se ukázala jako naprosto politicky neprůchodná. Trump v té době čelil podezřením, později vyvráceným, že spolupracuje s Rusy. Americká politika se tomu snažila čelit, setkání se Zemanem, známým svými proruskými názory, tak nepřipadalo v úvahu.

Začátkem roku 2019 však již byla v plném proudu americká protičínská ofenziva. A Washington podnikal i protiruské kroky. Přestože Trump byl často v médiích prezentován jako proruský a osobně mu byl Vladimir Putin nejspíš sympatický, v reálných krocích jeho vláda byla víc protiputinovská než ta Obamova.

V oválné pracovně

V průběhu roku 2018 došlo ke třem událostem, které si Američané vyhodnotili jako ukázku toho, že Babiš je jejich člověk. Zaprvé šlo o vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina, o něhož soupeřily Moskva a Washington. Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán nakonec rozhodl o jeho vydání do USA. Zadruhé se Babišova vláda plně zapojila do spojenecké odpovědi na pokus ruské rozvědky v britském Salisbury zabít Sergeje Skripala. Tehdy vyhostila tři ruské diplomaty. Dalším plusem ve prospěch Babiše bylo varování NÚKIB před Huawei. Američané vyhodnotili, že tři pozitivní kroky jsou již promyšlenou politikou, a premiér je tedy, na rozdíl od prezidenta, prozápadní. Za odměnu odjel do oválné pracovny, což mělo jeho západní směřování ještě posílit.

Jedna věta z tehdy zveřejněné oficiální pozvánky dobře ilustruje důvod návštěvy. „Prezident a premiér budou hovořit o prohlubování americko-českých vztahů a nutnosti společně čelit globálním výzvám včetně kybernetických hrozeb, energetické bezpečnosti a obchodních zájmů.“ Kybernetická hrozba znamenala Huawei, energetická bezpečnost bylo kódové označení pro Temelín, o jehož dostavbě se tehdy uvažovalo, a vliv Ruska a pod obchodními zájmy se skrývá podpora v obchodní válce. Česko se tak stalo součástí amerického tažení proti světovému vlivu Ruska a Číny. Vstřícnými kroky si chtěla Trumpova administrativa pojistit, že Česká republika nesklouzne do jejich sféry vlivu.

Babiš během své návštěvy USA zavítal ještě do jednoho klíčového objektu, do centrály CIA v Langley. Doprovázel ho šéf české kontrarozvědky BIS Michal Koudelka. Ten při té příležitosti obdržel od americké rozvědky Cenu George Teneta, udělovanou za zahraniční spolupráci.

Právě Koudelka se stal symbolem pnutí v české diplomacii. Na jedné straně prozápadní vláda, na druhé proruský Hrad. Vláda má sice v zahraniční politice hlavní slovo, ale Zeman jí dokáže zdatně házet klacky pod nohy. Ukázalo se to i kolem sporu ohledně hodnosti Michala Koudelky. Ten je dosud pouze plukovníkem. Vláda ho opakovaně, tedy v květnu 2018, říjnu 2018, květnu 2019, říjnu 2019 a říjnu 2020 navrhla na povýšení na generála, Zeman to vždy odmítl.

„Náš“ novičok

Mezi Hradem a BIS panuje téměř otevřené nepřátelství. To se poprvé dostalo na veřejnost právě v roce 2018, po útoku ruské rozvědky GRU v britském Salisbury. Zeman tehdy prohlásil, že novičok, tedy látka použitá při pokusu zabít bývalého agenta GRU Sergeje Skripala, se vyráběl i v České republice. Tuto informaci prý dostal od Vojenského zpravodajství. Ve zprávě, kterou obdržel od BIS, takováto informace nebyla. Vzhledem k tomu, že prohlášení prezidenta použilo Rusko k podpoře svých tvrzení, že novičok nalezený v Salisbury mohl pocházet i z jiných zemích než z Ruska, například z Česka, vyvolalo to politickou krizi.

Na konci roku 2018 zaútočil Zeman na BIS přímo, když agenty nazval „čučkaři“. Tvrdil, že BIS jde hlavně o zachování či navýšení rozpočtu. „Musí přesvědčit veřejnost o své užitečnosti. Když budou plácat o tom, že se to tu hemží ruskými a čínskými špiony, a přitom za šest let nedokázala chytit byť jen jediného, tak je to plácání,“ řekl tehdy. Postěžoval si rovněž na údajnou neschopnost BIS bojovat proti islámskému terorismu. V narážce na případ pražského imáma Samera Shehadeha, který byl podezřelý z podpory terorismu, prohlásil: „Jsou to čučkaři. Protože tam, kde mají najít teroristu, a on opravdu existoval, a ostatně i Národní centrála pro odhalování organizovaného zločinu říká, že u nás jsou teroristé, tam ho nenašla.“ Samer Shehadeh zmizel ze země v roce 2017, o rok později byl dopaden v Jordánsku a vydán zpět do Česka. V květnu minulého roku byl odsouzen k 10 letům vězení.

Další spor následoval po vydání výroční zprávy BIS za rok 2017. V něm kontrarozvědka varovala, že moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je částečně zasažena i výuka českého jazyka a literatury. Prosovětskou interpretaci moderních dějin a pokračující vliv sovětské propagandy označila za součást ruské hybridní strategie. V lednu 2019 se kvůli tomu s Koudelkou sešel ministr školství Robert Plaga. „Nevím, proč by se do této diskuse měla vměšovat i tajná služba, to ani Státní bezpečnost neměla takovou drzost, aby radila, jak se má učit dějepis,“ prohlásil tehdy Zeman.

Z Koudelky se tak stal jeden z oblíbenců protizemanovského tábora. Je pravda, že on sám tomu částečně šel naproti. Za jeho působení se změnila komunikace BIS směrem ven. I když Česká republika má tři tajné služby, z ředitelů jen jeho jméno proniklo do povědomí široké veřejnosti. Marka Šimandla z civilní rozvědky ÚZSI a Jana Berouna z Vojenského zpravodajství nejspíš zná jen pár fajnšmekrů. BIS je také jediná ze služeb, která má vlastní twitterový účet.

Koudelka a BIS se sice k útokům ze strany prezidenta a jeho okolí veřejně nevyjadřují, ale nejrůznější prohlášení dávají tušit, že jsou vůči Hradu v politické opozici. Výroční zprávy BIS varují před ruským a čínským vlivem. Sám Koudelka v rozhovoru pro Deník N si stěžoval, že proti BIS se „chystá diskreditační kampaň“. V témže rozhovoru si také vychvaluje spolupráci s Andrejem Babišem a částečně potvrdil, že je mu nápomocný při udržování styků se zahraničními státníky.

Agent s ricinem

Jenže kolem BIS se točí i podezření, že úniky do médií se snaží ovlivňovat zdejší debatu. Například stále nebylo zodpovězeno, jak se na veřejnost dostala informace o ruském „agentovi s ricinem“. Loni v dubnu časopis Respekt přinesl zprávu, že do Prahy přicestoval muž, který měl mít v kufru jed ricin. Článek tvrdil, že jeho cílem jsou primátor Prahy Zdeněk Hřib a starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. Později byl seznam údajných cílů ještě rozšířen o starostu Řeporyj Pavla Novotného. Všichni tři dostali přidělenou policejní ochranu. Později vyšlo najevo, že žádný agent s ricinem neexistoval. Podle BIS ji jako první na „agenta s ricinem“ upozornil anonym. Při prověřování se zjistilo, že jde o vyřizování osobních účtů mezi zaměstnanci ruské ambasády, a Česko následně dva z nich vyhostilo. Koudelka tvrdil, že za zmatek si mohou média sama, když publikují neověřené informace, a jen tím BIS ztížila práci. Jak ale informace unikla, se stále nevysvětlilo.

Závažnější však jsou zjevné úniky okolo kauzy Vrbětice. Čímž se dostáváme zpět k Babišově zahraniční politice.

V posledních několika týdnech až měsících se Babišova vláda posunula od opatrného atlantismu k zřetelněji proruské politice. Důvodů je několik. Zaprvé zpackaný nákup vakcín znamená, že počátkem roku byl v České republice, ale i v celé Evropě očkovacích látek nedostatek. Jednou z mála zemí, které nabízely vakcíny, bylo Rusko se svým Sputnikem.

Svou roli však jistě hrály i blížící se volby. Pokud má Babiš mít nějakou šanci, aby sestavil vládu, potřebuje spolupráci prezidenta Zemana. Ten oznámil, že jmenuje po volbách premiérem lídra nejsilnější strany či hnutí v parlamentu, nikoli koalice. Bylo to přiznání, že prezident je připraven jmenovat Babiše předsedou vlády, i pokud volby prohraje. Jenže aby svůj závazek Zeman splnil, musí Babiš sekat dobrotu, a to znamená i chovat se hezky k Rusku. Například ho pustit do tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany.

Přes Rusko do sněmovny

Příklon k Rusku si i sociální demokraté vyhodnotili jako možnost, jak se zachránit ve sněmovně. Po stranickém sjezdu se šéf ČSSD Jan Hamáček rozhodl, že je potřeba přilákat zpět voliče zběhlé k SPD a podobným stranám. Orientace na Rusko k tomu měla přispět, takový záměr stojí za jeho nápadem letět do Moskvy vyjednávat o vakcínách Sputnik nebo uspořádat summit Putin–Biden.

Pak však přišel zásadní zlom. Hamáček s Babišem vystoupili na tiskové konferenci, oznámili, že za výbuchem ve Vrběticích stojí ruská vojenská rozvědka GRU a že Česká republika vyhostí osmnáct ruských diplomatů, u kterých je prokázáno, že jsou ve skutečnosti pracovníky ruských tajných služeb.

Vzhledem k tomu, že premiér přiznal, že o podezření věděl od 7. dubna, a prezident, že informace měl zhruba tři týdny, je jasné, že samo vědomí o ruské diverzní akci ke změně zahraniční politiky nestačilo. Vládní představitele vyděsilo zjištění, že se informace objeví v médiích.

Podrobnosti o kauze Vrbětice zveřejněné v Respektu a na webu Bellingcat mohly uniknout jen z tajných služeb. Z rychlosti, jakou byl článek o Vrběticích na webu Respektu publikován po Babišově a Hamáčkově tiskovce, je jasné, že byl připraven předem.

Exprezident Václav Klaus prohlásil, že „kdyby v amerických prezidentských volbách znovu vyhrál Trump a byl dnes prezidentem, opožděná kauza Vrbětice by nenastala“. Může mít pravdu, i když asi jiným způsobem, než zamýšlel. V uplynulých dnech skončila skoro krize u ukrajinských hranic, kam Rusko rozmístilo desítky tisíc vojáků. Nejspíš to byl i test nového amerického prezidenta Joea Bidena, je možné, že kdyby prezidentem byl stále Trump, test by se nekonal. Biden odpověděl sankcemi a vyhošťováním diplomatů. Někteří evropští spojenci se přidali, například Polsko poslalo domů tři Rusy. Česko však pokračovalo v nastoupeném proruském kurzu. Je velmi pravděpodobné, že někdo se rozhodl Babišovi pomoci nalézt ztracenou proamerickou orientaci.

S drobnou nadsázkou tak lze říct, že Babiš je chycen mezi Washingtonem a Moskvou. Jeho zmatení dobře ilustrovalo dění v uplynulém týdnu. V sobotu sice vyhlásil studenou válku Rusku, ale v pondělí již svá slova mírnil, když řekl, že ve Vrběticích nešlo o státní terorismus, ale o útok na zboží bulharského obchodníka. Čistě z právního hlediska může mít pravdu. Proč to však potřeboval zdůraznit, je otázka. A už v úterý se za svá slova omlouval.

Pokud si máme vybrat, jestli přilneme spíš k Bílému domu, nebo ke Kremlu, je potřeba vždy volit Bílý dům. Spojenectví z vlastní vůle je však vždy silnější než to z donucení.