Dosluhující americký prezident Donald Trump pověřil federální úřad GSA (General Services Administration), aby spolupracoval s týmem Josepha Bidena na předání moci, stejné instrukce prý dal i týmu vlastnímu. Zároveň sice rezolutně opakoval, že to neznamená uznání porážky, ta silná slova jsou ale právě jenom slova.

Žaloby, které Trumpův tým podává, soudy odmítají jako nepodložené a rozhodují o tom třeba i soudci, které Trump sám jmenoval. Právní tým končícího prezidenta podal nejenom špatný profesní výkon, nejde jenom o to, že pro svoje tvrzení o tom, že „volby byly ukradeny“ nenašel relevantní důkazy, ani právní zpracování žalob za moc nestálo. Na protrumpovské stránce Powerline si třeba všimli, že žaloby podané ve státě Michigan operovaly tvrzeními o volbách v okresech, které jsou ve státě Minnesota.

Vrcholem pak byla paranoidní vystoupení Trumpovy právničky Sidney Powellové, která v televizích s vážnou tváří popisovala tak absurdní konspirační teorie, až to bylo i na Trumpa moc a z týmu byla vyhozena. Ta kombinace velkých slov a nicotných činů, neproduktivního chaosu může být pro Trumpovo vládnutí (nebo aspoň některé jeho aspekty) charakteristická.

Nebo taky může vypovídat o tom, že ta okázalá neochota uznat porážku a řeči o obrovském volebním podvodu, na němž muselo pracovat velice mnoho lidí, byly jen takové politické divadlo, v němž odcházející prezident zůstal, ehm, věrný sám sobě – tedy své schopnosti nevidět nic než sebe a nic jiného nerespektovat.

V jednom ohledu ale byl Trumpův boj proti výsledkům voleb zřejmě úspěšný. Podařilo se mu přesvědčit mnoho lidí, podle průzkumů veřejného mínění z posledních dnů je velice výrazná většina (88, resp. 70 procent) voličů republikánského kandidáta přesvědčena, že o výsledku voleb rozhodl podvod. To samozřejmě vypovídá o čemsi větším, než je názor na jednu událost. Třeba taky o tom, že velká část stoupenců jedné ze dvou rozhodujících partají nemá elementární důvěru v systém, jestli jim ta zásadní nedůvěra vydrží, na americkém veřejném životě se to jistě nějak projeví.

Do značně choulostivého postavení se tak může dostat protrumpovská republikánská strana – bude svým stoupencům říkat, že se k volbám ani nemusejí obtěžovat, protože jim je stejně „ukradnou“? Ale nejde jenom o ni. Nedůvěra je velice destruktivní síla, navíc v kombinaci s polarizací a rostoucím nepřátelstvím uvnitř americké společnosti. Možnosti politiky nedůvěru „vyléčit“ jsou velmi omezené, k zodpovědnosti politika by mělo patřit ji zbytečně nezhoršovat a nevyhrocovat. I v tomhle ohledu ale Donald Trump zůstal věrný sám sobě a bylo mu to jedno. Nedůvěra bude jeho dědictvím.