Byl Ježíš uprchlík? Jak se to vezme. Podle evangelií se Ježíš narodil v době, kdy jeho rodiče směřovali do Betléma na soupis obyvatelstva, což byl nedomrlý předchůdce dnešního sčítání lidí, domů a bytů. Po dlouhé cestě nemohli ve městě Josefových předků nalézt místo k přespání a židovský král se narodil ve stáji. Ježíše jako uprchlické nemluvně si tak můžeme škrtnout.

Složitější je to s cestou do Egypta, kam rodina utekla před řáděním judského krále Heroda, který se, byv varován, že se v Betlémě narodil král, jal povraždit neviňátka. Egypt, kam rodiče s chlapcem před Herodem odešli, byl římskou provincií známou jako Aegyptus, byla to součást římské říše.

Svatá rodina tak při svém útěku nepřekročila jedinou státní hranici. Kdyby se Ježíš narodil kolem roku 2014 v nigerijské Maiduguri, hlavním městě severního státu Borno, který nejvíce zasáhli islamisté ze skupiny Boko Haram, jeho rodina by prchla do jižních států Nigérie s křesťanskou většinou, například do Lagosu. Ne do Londýna, ne do Berlína, nýbrž do Lagosu. Byli by to uprchlíci? V jistém smyslu ano, ale s tím, jak to slovo chápe Evropan v roce 2017, to má pramálo společného.

Oni to byli uprchlíci i dle všemožných konvencí a dohovorů: prchali před bezprostředním nebezpečím – Herodem vraždícím nemluvňata – do nejbližší bezpečné provincie, Egypta – provincie, kterou spravoval římský prefekt a moc Heroda tam nesahala. Navíc tam byla velká židovská diaspora. Ježíšův otčím Josef se zde živil jako tesař, a když bezprostřední nebezpečí pominulo (Herodes zemřel), rodina se vrátila domů. Ani nedostali žádné odchodné. 

Ježíš uprchlík nahradil dříve populárního Ježíše komunistu ve veřejném diskurzu zhruba od onoho roku 2015. Jako zbraň ho zastánci migrace do Evropy využívají proti skeptickým křesťanům, kteří se většinou obávají islámu, což je jim těžko mít za zlé, když denně slýchají o pronásledování křesťanů v zemích s muslimskou většinou, nebo dokonce přímo mezi příchozími. Ať si o přijímání migrantů myslíme cokoliv, je to podobná demagogie a zneužívání náboženství k politickým cílům, jaké ti samí kritizují z opačné strany.

V zásadě tato politizace slouží vždy jednomu: přimět křesťany, aby se uzpůsobili vládnoucí či převládající ideologii. Levicové, pravicové, komunistické, fašistické, multikulturní, rasistické, jakékoliv. Takoví jižané bránili otroctví biblickými verši, stejně jako abolicionisté biblickými verši hájili jeho zrušení.

Nellie Norton ve své knize Jižanské otrokářství a Bible (1864) argumentuje pro zachování otrokářství mimo jiné tím, že Abrahám také vlastnil otroky, text Desatera se přímo k otrokům vztahuje („… nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni“), a tedy je zřejmě vnímá jako něco běžného. Navíc Ježíš proti otroctví nikdy nepromluvil, připomínají jižané – podobně se dnes argumentuje například ve prospěch křesťanského uznání homosexuality.

Jestli byl Ježíš uprchlík, když se jeho rodina pohybovala pouze na území římské říše, je vlastně irelevantní. Tehdejší situace byla s dnešní nesouměřitelná – neexistovala náboženská svoboda ani sociální stát, natož média širokého dosahu. Ježíšova otčíma o Herodově úmyslu povraždit neviňátka spravil anděl, ostatní rodiče takové štěstí neměli a jejich nemluvňata byla zabita. Co zůstává, jsou hodnoty jako pohostinnost nebo pomoc bližním – a právě o jejich obsahu je nutno vést diskusi. Pokud možno bez faulů a falešných analogií.