Ruským plynovodem Jamal vedoucím přes Polsko přestal do západní Evropy téct plyn. Zástava to může být jen chvilková, třeba už touto dobou plyn opět teče. České republiky se včerejší hlášení z Německa ani přímo netýká, v našich zásobnících je prý plynu k pokrytí poptávky na čtyři měsíce. Nicméně takové apokalyptické zprávy jako tato nutně přispívají k růstu cenové hladiny v Evropě, který se velmi rychle přelévá do našich cen. To, co se dělo s cenami plynu a elektřiny včera, překonává konvenční představivost.

Bude se říkat, a leckdo už to řekl včera, že za „to“ může Putin. A v nejužším slova smyslu je to snad pravda. Státní Gazprom nepostupuje na vlastní pěst. Ale ve všech o něco širších významech slova si za to může sama Evropa. Němečtí Zelení, jejichž předsedkyně Annalena Baerbocková se čerstvě stala ministryní zahraničí, svým tažením proti jádru a uhlí vykonali pro závislost EU na Gazpromu tolik, že by měli být dekorováni kolektivním Hrdinou práce Ruské federace. A přece se ještě v této energetické krizi německý regulátor rozhodne odložit spuštění nového plynovodu Nord Stream 2, který už je od září smontovaný, nejdříve na – červenec příštího roku. Na to, aby tím byl uražen, se ruský prezident nemusí jmenovat Vladimir Putin.

Angela Merkelová, kterou nikdo nebude podezírat z uhranutí Putinem, svého času snahu Ameriky dostat Ukrajinu (a Gruzii) do NATO vetovala, s následujícím zdůvodněním: Členem NATO by se měl nějaký zájemce stát jen tehdy, „pokud si členství přeje nejen aktuální politické vedení, ale pokud pro členství existuje i kvalitativně významná podpora v obyvatelstvu. Země zapletené do regionálních nebo i vnitrostátních konfliktů nemohou z mého pohledu být členy NATO“. Dnes je přesně tohle, členství Ukrajiny v NATO, na pořadu dne, především část americké vlády na to tlačí. Rusové chtějí garanci, že Ukrajina přijata nebude, Západ takový závazek s ohledem na vlastní důstojnost a především na suverenitu nemůže poskytnout.

Je zřejmé, že evropské elity nemohou současně hrát geopolitickou hru s Ruskem a ambiciózní klimatickou politiku před celým světem. Klimatická politika, i v případě, že se potíže s Ruskem a plynem nějak zázračně vyřeší, věc nesmírně nákladná, je ten správný kandidát na zabijačku. Jestli se ale prosadí výklad, že prudký růst cen plynu, energií, elektřiny v Evropě je intrika Putina a pokračování ruského imperialismu jinými prostředky, budeme my a naše peněženky trpět zbytečně.