ÚHEL POHLEDU: Svým způsobem jako bychom se v posledním týdnu ocitli opět na začátku války s Ukrajinou – tedy minimálně pokud jde o náladu na finančním trhu. Jen samozřejmě v mnohem menším měřítku. Poté, co Vladimir Putin oznámil částečnou mobilizaci, finanční trhy zareagovaly co do směrů pohybu stejně, jako když válka vypukla: akciové trhy opět padají. Ceny energií opět rostou. A cena zlata v dolarech roste.

Ne že by to bylo věcně až tak moc relevantní, ale i americký ekonom Roubini nyní varoval, že přijde „dlouhá a ošklivá recese“, která bude trvat celý příští rok. Akcie by přitom měly klesnout o 40 procent. Kdekdo si může čekat, co chce (ostatně já na tomto místě opakovaně psala něco podobného), ale Roubini má auru „velkého ekonoma“, takže když něco řekne Roubini, finanční trhy si z toho sednou na zem. A když se spojí, že Rusko se ještě víc vojensky aktivizuje, plus Roubini tvrdí, že akcie půjdou ještě výrazně níž, musí z toho nutně vypadnout, že akcie aktuálně padají.

No a poslední hřebíček do jejich rakve je fakt, že se čeká pořád větší a větší zvyšování úrokových sazeb v USA i v eurozóně. Konkrétně šéfka ECB Christine Lagardeová dnes prohlásila, že ECB „možná“ bude muset zvýšit své úrokové sazby na úroveň omezující hospodářský růst, aby tak oslabila poptávku a dostala pod kontrolu nepřijatelně vysokou inflaci. (Za mne to není „možná“, ale „určitě“ a už to mělo být dávno hotové.) To je ovšem také negativní pro akcie.

Jenomže tím se dostáváme k další otázce. Když tedy finanční trhy padají, kam v tento okamžik uložit peníze? Akcie – ne. Ty půjdou níž ještě o desítky procent. Dluhopisy – ne. Tam platí totéž v bledě modrém, nehledě na to, že v Evropě se stahují mračna dluhové krize. Reality – kdo je má, dobře je má, ale nyní již dochází k poklesu, takže v tuto chvíli je dobré spíš čekat, případně nakupovat jen na naprostých okrajích republiky.

Pak je tu zlato. A to vzbuzuje u mnohých smíšené pocity. Zlato bylo letos nejvýš se začátkem války na Ukrajině, do dnešního dne ovšem jeho cena klesla. Před rokem, 21. 9. 2021, byla cena zlata 1773,36 USD. Pak prudce vyletěla, zase klesla a nyní je na 1675,32 USD. Přitom během roku se cena pohybovala v intervalu 1664–2048 USD. Z pohledu jednoho posledního roku tedy také nic moc. Důvody jsou jasné, jednak růst úrokových sazeb zlatu nesvědčí, zadruhé sílící dolar ho prodražuje v jiných měnách, což po něm snižuje v některých měnách poptávku. Jenomže…

… jenomže to je velmi omezený úhel pohledu bez kontextu. Jak jsme právě řekli, cenu ztrácí prakticky všechna finanční aktiva, minimálně reálně, tedy po odečtení inflace. Nyní se proto nehraje na to, jak vydělat, ale na to, jak minimalizovat ztráty. Za posledních více než 20 let, tedy od 1. 1. 2000, si zlato připsalo 492 procent, americký akciový index DJIA si připsal 162 procent. Za poslední rok, tedy od 21. 9. 2021, zlato ztratilo 5,5 procenta, akciový index DJIA ztratil 9,5 procenta. A o tom to je. V tom je smysl zlata. V tom, že jeho výkonnost je dlouhodobě, a to zejména v době finančních krizí, lepší než výkonnost srovnatelných aktiv.
My to totiž vnímáme celé úplně chybně – díváme se zvnitřku krabice. Snažíme se cenu zlata měřit v korunách či dolarech, což jsou velmi inflační měny, a tedy mají velmi silně pokaženou schopnost měřitele hodnoty. Měli bychom to vnímat tak, že zlato je vlastně globální kotva – globální měna, která kopíruje průměrnou globální životní úroveň, a ve zlatě měříme hodnotu jednotlivých inflačních národních měn. Když takto otočíme úhel pohledu, najednou zjistíme, že hodnota dolaru za poslední rok mírně vzrostla, ale hodnota eura výrazně poklesla…