Hlavním trumfem v boji proti korupci z dílny podnikatelské strany ANO měl být systém elektronických pokladen. Pokladny EET fungují třetím rokem a teprve teď uvázla v jejich síti první velká ryba. Jmenuje se Generální finanční ředitelství, které pod dohledem ministra financí Andreje Babiše pokladny zavádělo.

O tom, jak jsou veřejné zakázky na EET netransparentní a neprůhledné, se popsalo v letech 2015 a 2016 spousty papíru, konkrétně v těch médiích, které nepatří oligarchům. Za pravdu kritikům dala včerejší zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu s neurčitým názvem „Informační podpora agendy daňového řízení“. Od začátku do konce se ovšem týká elektronických pokladen. Stát za systém EET utratil přes 400 milionů, aniž by přitom využil veřejnou soutěž, jak předepisuje zákon, a také pořídil nepotřebný hardware za 70 milionů.

„V rozporu se zákonem“

Příběh zakázky na EET vypadá složitě jen na první pohled. Ministr Babiš rozjel projekt začátkem roku 2015, kdy si nechal od svého předlistopadového kamaráda Milana Rusnáka vypracovat studii proveditelnosti a kdy založil zbrusu nový státní podnik Státní pokladna – Centrum sdílených služeb (SPCSS). Firma dostala za úkol vytvořit potřebný software. Smyslem bylo obejít zákon o veřejných zakázkách, který pro státní firmy neplatí, ovšem SPCSS úkol nezvládla a generální ředitel Finanční správy Martin Janeček se dostal do časové tísně. Proto na jaře 2016 jeho lidé rovněž bez soutěže svěřili zakázku společnosti IBM, výhradnímu dodavateli daňového informačního systému ADIS. Finanční správa před třemi lety dostatečně nevysvětlila, proč obešla zákon (viz například Echo č. 46/2016), a jak se dnes ukazuje, nepřesvědčila ani Nejvyšší kontrolní úřad. „Zadání této veřejné zakázky proběhlo v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, když ji Generální finanční ředitelství zadalo formou jednacího řízení bez uveřejnění, ač nebyly naplněny podmínky pro jeho užití,“ stojí v kontrolní zprávě NKÚ. U šedesátimilionové zakázky proto došlo k porušení rozpočtové kázně.

Obdobné problémy provázely pořízení nového hardwaru. Finanční správa omezila při nákupech počet dodavatelů tím, že si vyžádala detailně popsané výrobky firmy IBM, tedy dodavatele systému ADIS. „O účasti potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku na rozšíření infrastruktury ADIS v otevřeném výběrovém řízení rozhodoval dodavatel ADIS,“ popisuje NKÚ průběh největší z hardwarových zakázek, ve které stát nehospodárně utratil 186 milionů. V dalším výčtu se uvádějí prokazatelné škody, které státu vznikly tím, že se Finanční správa nakoupila příliš mnoho hardwaru. Například pořídila šest XML akcelerátorů za 33 milionů, z toho ovšem čtyři nebyly potřeba. Zbytečný byl i nákup dvou serverů za 46 milionů, protože „potřebný výpočetní výkon bylo možné zajistit využitím již dříve instalovaného, ale nevyužívaného výpočetního výkonu dosud provozovaných serverů“. Další výtky se týkají softwaru pro kontrolní hlášení, naopak podle zákona proběhla zakázka na účtenkovou loterii.

Myslete politicky

Finanční správa se proti kontrole ohradila nepříliš přesvědčivými větami. Hlavně si postěžovala, že NKÚ odmítl argument časové tísně. „Nezohledňují reálnou situaci, ve které se Generální finanční ředitelství v kontrolovaném období nacházelo,“ napsal mluvčí Petr Habáň. Tím ovšem jen připomněl, že úřad chtěl za každou cenu splnit politickou zakázku, i když selhala dodávka od státní firmy SPCSS. K jiným než politickým škodám pro vládní strany by dalším odkladem EET ovšem nedošlo.

Z výčtu obsahujícího dvojnásobné porušení zákona o veřejných zakázkách i několik nehospodárných nákupů vyplývají další pochybnosti, o kterých se zpráva NKÚ už nezmiňuje. V rámci tažení EET se živnostníci dočkali pokut i za to, že kontrolorům nepodali účtenku přímo do ruky, případně na ní neuvedli přesnou vteřinu prodeje. Přirozená otázka pak zní, jak budou postiženi ti, kteří rovněž v rámci projektu EET porušili zákon o veřejných zakázkách a vyhazovali z okna státní peníze. Není třeba velké právní fantazie, aby člověk začal uvažovat, jestli se nákupčí softwaru a hardwaru nedostali do konfliktu s paragrafy 220, 248 a 256 trestního zákoníku, které stíhají porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže nebo zjednání výhody při zadání veřejné zakázky.

Jistě nemá smysl se hned se vším obracet na policii, zvlášť když je pravděpodobné, že generální ředitel Janeček i jeho lidé opravdu chtěli stíhat neplatiče daní. Ovšem zametání kontrolních zjištění NKÚ pod koberec povede k úplnému zpochybnění projektu EET v jeho širších souvislostech. Stíhá ty nejmenší živnostníky, proti mocným se však používat nesmí.