Reakci zemí na koronavirus lze rozdělit do tří kategorií. První jsou země, které to berou vážně a zavádí drastická opatření, druhou, stále se zmenšující, jsou země, které hrozbu vážně neberou a nedělají nic. A pak je tu Velká Británie, která koronavirus považuje za velké nebezpečí, ale rozhodla se nedělat nic. Jejím cílem je naopak nakazit co nejvíce lidí. Chce totiž nemoc přechytračit.

Britská vláda tvrdí, že masová karanténa a další restriktivní opatření nefungují. Mohou pomoci dostat nemoc pod kontrolu, ale nejde je udržovat donekonečna, a jakmile se omezení zruší, tak se epidemie znovu rozběhne. Britové také očekávají, že koronavirus ustoupí v letních měsících, ale na podzim se vrátí v plné síle. Jediný způsob, jak koronavirus porazit napořád, je podle Britů vybudovat si komunitní imunitu, anglicky „herd imunity“ čili imunitu stáda. Za uvažováním stojí předpoklad, že jakmile je ve společnosti dostatečně velká imunita, nemoc se nemůže jednoduše šířit, a jsou tak chráněni i zranitelní členové společnosti. Vzhledem k tomu, že neexistuje vakcína, jediný způsob, jak imunitu získat, je nakazit se a poté se vyléčit. Britská vláda tvrdí, že aby stádní imunita byla účinná, musí se nakazit 60 % obyvatelstva.

Proto Britové naprosto programově neuzavírají velké části země. Fotbalové zápasy a další velké akce jsou zakázané teprve od tohoto týdne. Školy zůstávají otevřené. Hospody jedou. Vláda také zkrátila karanténu pro lidí s příznaky na sedm dní, tvrdí, že po tomto období drtivá většina již není infekční.

Britové mají pro vše dobré vysvětlení. Například uzavření škol by mohlo vyřadit z provozu doktory a další pracovníky v první linii, protože by museli zůstat doma hlídat děti, nebo by ohrozilo seniory, kteří by se museli o vnoučata starat. Navíc vláda chce zřejmě použít děti jako přenašeče, aby uspíšila budování imunity. Děti jsou nejméně ohroženou skupinou a skvěle se k tomuto hodí.

Podle vlády je hlavní počet nemocných rozložit co nejvíce v čase, největší nebezpečí je, aby pod přílivem nakažených nezkolaboval zdravotní systém, jak se to stalo třeba v Lombardii. Vláda proto nejspíše v následujících několika týdnech nařídí povinnou karanténu pro všechny lidi nad sedmdesát a další ohrožené skupiny, a to až na čtyři měsíce. Další restrikce chce zavádět postupně, aby mohla regulovat počet nemocných. Tvrdí, že klíčové je načasování. Prý jakékoliv nové omezení se během šesti až osmi týdnů omrzí a lidé ho přestanou dodržovat. Proto je potřeba ho správně načasovat. Například květnové komunální volby byly odloženy o rok. Vláda totiž očekává v tom čase vrchol epidemie.

Plán zní velmi chytře a experti se shodují, že by mohl fungovat. Je ale velmi riskantní. Stačí nezvládnout přísun nemocných a britský zdravotnický systém, který i tak nemá nejlepší pověst, rychle zkolabuje. Dále kritici plánu vyčítají, že se opírá o mnoho hypotetických úvah. Historie i dění v Číně a dalších zemích ukazuje, že karantény fungují. Druhá vlna nemoci na podzim není zaručená.

Nejzávažnější je však kritika, že britská politika povede ke zbytečným úmrtím. I když se podaří izolovat seniory a další ohrožené, jsou případy, kdy koronavirus zabil mladší, zdravé lidi.

Vládní politika ve stylu „musíme se všichni nakazit“ se nesetkala s pochopením a o víkendu ministr zdravotnictví Matt Hancock již plán mírnil. „Imunita stáda není naší politikou, není naším cílem, naším cílem je chránit životy,“ řekl v talkshow Andrewa Marra. To je ale v přímém rozporu s informováním a chováním vlády v posledních týdnech. Také vláda oznámila speciální pravomoci jako zabavení hotelů pro vytvoření nouzových nemocnic, karantény na celé oblasti a uzavření hospod, které chce využít, kdyby se situace vymkla kontrole. Ve velkém chystá nákupy zdravotnických pomůcek.

Británie se vydává jinou cestou než zbytek světa. Věří, že lze virus přelstít. Následující týdny ukážou, jestli Británie objevila cestu, jak se vypořádat s virem bez velkých omezení, nebo nakonec bude muset přistoupit k osvědčeným metodám a uvalit na zemi karanténu.