Po kolapsu Lehman Brothers v září 2008 už každý ví, že banku nikdo nenechá padnout. Že škody, které to přes šíření paniky a nedůvěry napáchá, jsou nesrovnatelně větší a ničivější, než když se prostě v rozporu se všemi tržními instinkty zachrání. Banky jsou krevním oběhem ekonomiky, a proto příliš důležité na to, aby padly a oběh peněz zkolaboval. Lehmani byli tvrdou lekcí, že to jde dál než známé too big to fail, příliš velký na pád. Lehmani nebyli zas tak velcí. Byli ale důležití a hlavně vyslali nebezpečný signál, že teď už může padnout kdokoliv. To už si v dohledné době nikdo z politiků netroufne zopakovat. Vzpomínky na to, co všechno přišlo na Západě po Lehmanech, jsou ještě příliš živé.

Finance jsou proto zvláštní branží, kde se privatizují zisky, ale socializují ztráty. Proto je dost dobrých důvodů, aby byly rozumně regulovány. K té rozumné regulaci potřebují za ni zodpovědné instituce pravomoci.

Vláda v pondělí schválila novelu zákona o České národní bance, která jí dává pravomoci regulovat, kolik a při jakých příjmech můžou banky půjčovat na hypotékách. Dosud to centrální banka dělala jen nezávazným a nevymahatelným doporučením. Prakticky prosazovala, že by banky neměly půjčovat na víc než 80 procent ceny nemovitosti a splátka by neměla rodině sebrat víc než 45 procent čistých příjmů. Tyto laťky ale může ČNB i podle nového zákona upravovat.

Hned se ozval křik politiků zprava i zleva, že se hypotéky stanou méně dostupnými a že se lidem ztíží cesta k bydlení. To je při současných cenách nemovitostí především v Praze a Brně pravda. Platí i argument, že na bydlení nedosáhnou především mladí lidé na začátku kariéry, kteří ještě nemají dost vysoké příjmy a neměli si ani čas naspořit dost startovního kapitálu. Pravdu má i šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, když tvrdí, že to mladé lidi bude odrazovat od zakládání rodin a vlastních domácností.

Kritici si ale pletou role na trhu s bydlením. Centrální banka jako regulátor finančního trhu tady není od toho, aby zajišťovala dostupné bydlení. Její rolí je, aby vytvářela podmínky, kdy banky nejdou za hranu únosného rizika a půjčují jen těm, u nichž je i ve chvíli, kdy se ekonomice nebude dařit, vysoká pravděpodobnost, že budou schopni hypotéku splácet. Čím je rodinný rozpočet po hypoteční splátce napjatější, tím je ta šance menší.

Bydlení v Česku je nejméně dostupné z celé Evropy. Jsou za to zodpovědní politici, kteří vytvořili byrokratický systém, v němž se staví nové domy a byty nejobtížněji z celé civilizované Evropy. Bytů je málo, a proto jsou drahé. To ale nevyřeší ČNB tím, že bude přehlížet nezodpovědné hypotéky. To musí vyřešit politici tím, že zjednoduší stavební řízení na úroveň civilizovaných zemí a zabrání všemožným obstrukcím, které dnes zákony dovolují různým aktivistům. Ti jsou často schopni jedním dechem blokovat stavby a zároveň nadávat na to, jak asociálně nedostupné je bydlení.

V Evropské unii už finišují přípravy takzvaných udržitelných financí, které popírají systém zisku, rizika a fakticky nutí finanční instituce financovat ztrátové věci. Nuceně je chtějí změnit na neziskovky. Než se tyto utopie, které skončí výrazně horším nárazem, než byl rok 2008, dostanou do reálného života, stále ještě platí jednoduché pravidlo, že banky můžou půjčovat jen tomu, u koho je velká šance, že peníze vrátí, a musí si dobře prověřovat, jestli je schopen splácet. Jinak svou nezodpovědností zatěžují všechny daňové poplatníky, kteří ve finále ze svých peněz banky v potížích zachraňují.

Princip, že nejen banky, ale i firmy poskytující nebankovní spotřebitelské úvěry si musí pečlivě prověřovat, jestli jsou ti, komu půjčují, schopní splácet, včera potvrdil i Ústavní soud. Rozhodoval spor dlužníků vůči firmě na spotřebitelské půjčky. „Firmy poskytující úvěry mají jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost splatit úvěr. V českém prostředí to ale firmy často nedělaly a systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere,“ uvedl v odůvodnění soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Z předlužení způsobeného množstvím nezvladatelných úvěrů tak nelze automaticky vinit jen dlužníky.

To stejné platí pro hypotéky. Neexistuje žádné základní právo dostat hypotéku ani spotřebitelský úvěr. Vždycky tady budou lidé, kteří na ně nedosáhnou. Amerika si tvrdě vyzkoušela, že hypotéky pro lidi bez příjmů, majetku a zaměstnání (známé jako NINJA) vedou jen k finančnímu rozvratu. Byť přijde jako v případě amerického státem tvrdě vymáhaného základního práva na hypotéku bez ohledu na příjem až po desítkách let. Banky nejsou sociálka ani neziskovka. Pokud je z nich začneme dělat, míříme po šikmé ploše ke krizi nesrovnatelně horší, než byla ta z roku 2008.