Křesťané na celém světě si v neděli připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoční nedělí neboli Božím hodem velikonočním vrcholí pašijový týden, a mše v tento den proto mají být co nejslavnější. Zejména v katolických kostelích se už v předcházející noc zapalují svíce a křtí dospělí. Mše začíná po západu slunce a v blízkosti kostela bývá oheň, který symbolizuje světlo Kristova vzkříšení. Z noční oslavy také pochází název Velikonoce neboli Velká noc.

V neděli se konají bohoslužby v katolických chrámech i v mnohých protestantských kostelech a sborech. Mše čeká také papeže Františka, který ve Svatopetrském chrámu ve Vatikánu současně pronese tradiční požehnání Městu a světu.

V českých lidových zvycích je Boží hod velikonoční spojen s masitým obědem po dlouhém půstu, dívky pak měly malovat vajíčka na příští den a dospělí se navštěvovali a obcházeli pole. Důležitá byla i příprava velikonočních pokrmů jako například mazanců, které se v některých farnostech v tento den i světí.

Velikonoční neděle je posledním dnem takzvaného tridua, které začíná Velkým pátkem, připomínajícím ukřižování Ježíše Krista, a pokračuje Bílou sobotou, kdy vpodvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení. Triduum v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, protože obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.

Češi si velikonoční svátky prodlužují o pondělí, ke kterému už se ale neváže žádná křesťanská oslava. Nicméně po Velikonoční neděli nastává pro křesťany doba, kdy prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení. Pondělek patří převážně lidovým zvykům, je spojen s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara.