Včera počtvrté během čtvrtroku přišlo hlášení o úniku chemikálií do řeky Bečvy. Naštěstí včerejší nehodu nelze srovnávat se zářijovou katastrofou, po níž do kafilerie odvezli 40 tun leklých ryb. Je tu ovšem někdo, kdo souvislost se zářím vytváří. Tím někým je ministr životního prostředí Richard Brabec, který včera na Twitteru napsal: „Další únik neznámé látky kanálem z areálu Tesla Rožnov do Bečvy. Šílené! Jedu opět na místo.“

Toto krátké sdělení, retweetované i premiérem Babišem, je mistrovskou ukázkou v umění, jak lidem vsugerovat něco, co by vyřčené naplno mohlo naplňovat trestný čin pomluvy. Včera prý chemikálie vytekla z kanálu Tesly. Takže ministr Brabec (ANO) nám svým tweetem hned napovídá, že za mnohem ničivějším únikem jedu v září stojí také Tesla Rožnov – a nikoliv Deza z Babišovic Agrofertu.

Dnes čekáme na policii, která zase čeká na znalecký posudek. Policie pracuje se všemi variantami, tedy včetně Dezy. Brabec nějakou dobu odpálkovával téma Bečvy s tím, že mu policie zakázala se k případu vyjadřovat. To policie popřela – a včera řeči o informačním embargu citovaným tweetem popřel sám Brabec. Jak dopadne vyšetřování, nevíme. Ale už teď víme, že ministerstvo i jeho inspekce měly předem zájem na určitém výsledku: vyvinit Brabcova bývalého zaměstnavatele, holding Agrofert.

Richard Brabec do roku 2011, kdy se Andrej Babiš rozhodl vstoupit do politiky, řídil severočeskou Lovochemii, jeden z pilířů Agrofertu. Někomu by letošní havárie na Bečvě mohla připomenout září 2014, kdy také měsíc před volbami (tehdy nikoliv krajskými, ale obecními) únik jedů z Lovochemie otrávil ryby v přilehlém úseku Labe, kdy Agrofert nejprve vehementně popíral vinu a kdy Česká inspekce životního prostředí Lovochemii několik měsíců po volbách za znečištění Labe vyměřila pokutu 100 tisíc korun. (Tou dobou už je Brabec členem Sobotkovy vlády, jejíž vlajkovou lodí je EET; po spuštění EET finanční úřady pokutují obchodníky za banální „opakované nevystavení účtenky“ až do výše 150 tisíc korun.)

Tato měkkost vůči holdingu se za Brabcova ministrování projevila vícekrát – například vůči masokombinátu Kmotr, který v Kroměříži po nástupu Brabce na ministerstvo mohl beztrestně překračovat povolené emise; podrobnosti se zájemce dočte v knize Žlutý baron redaktorů Deníku Referendum Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky. K celkovému obrazu Brabce ale patří ještě vstřícnost vůči zeleným extremistům všude tam, kde z vlastního krev neteče – takže jim na hraní dáme Šumavu a pak ještě České Švýcarsko, které po přijetí dogmatu bezzásahovosti nastoupilo šumavskou cestu a v nejcennějších partiích národního parku už se také může chlubit kůrovcovou planinou.

Brabcovo ANO hájí dotace do průmyslového velkozemědělství, zatímco jeho místopředseda Brabec ve vládě hrdě alokuje peníze na boj se suchem, které je přitom z podstatné části zaviněno těmi širými lány řepky a kukuřice. Ale Brabec boj proti suchu správně zarámoval do boje proti globálnímu oteplování! A světe div se, nikdy se také neocitl pod srovnatelnou palbou zelených jako jeho předchůdci z řad „ropákovské“ ODS Pavel Drobil či Tomáš Chalupa. Ne všichni environmentalisté jsou ve věci stejně neústupní jako Patočka.

S Bečvou má ministr větší smůlu, stalo se z ní sledované téma. Takže třeba včera jeho tweet možná dalším lidem ukázal, kdo to je Richard Brabec: historicky první ministr životního prostředí České republiky, který působí jako lobbista pro konkrétního znečišťovatele.