Tak konečně i na českých sociálních sítích se zprava doleva rozšířilo poznání, že Facebook cenzuruje ideově nevhodné příspěvky a že už to začal provádět v takovém rozsahu, abychom to mohli označit za společenský problém. Stalo se na příkladu známého anglického raubíře a ovšem antiislamisty Tommyho Robinsona. V posledních dnech stačilo napsat na svůj účet toto jméno a Facebook zablokoval účet, byť zpravidla jen na 24 hodin, což ale pro některé uživatele se závislostí musí být citlivý trest. Robinson vede válku s islámem, což je u nás odtažité téma, přesto lidé nějak chápou, že sociální sítě nehrají otevřeně.

Ale celá věc má přímou českou souvislost. Za tuto novodobou cenzuru light nese přímý díl viny naše krajanka, komisařka Věra Jourová, který byla Českou republikou právě v těchto dnech nominována i do příští Evropské komise. Žádnému jinému Čechovi v živé paměti se nepodařilo zanechat takovou stopu, která by utvářela realitu naší civilizace. Naneštěstí to není nic, čím by se jednou šlo vytahovat.

Pravě na naléhání Jourové uzavřely velké technologické firmy (kromě Facebooku Microsoft, Twitter, YouTube, později se připojil i Google) s Evropskou komisí v říjnu 2016 tzv. code of conduct, jakýsi „dobrovolný“ řád slušného chování na sociálních sítích, na jehož základě se mažou nahlašované příspěvky, které jejich nahlašovatelky a nahlašovatelé považují za nenávistné. V řadě případů se pod tento strašný termín schová kritická poznámka o přistěhovalecké politice, o konkrétním člověku (který kromě toho, že řekl nebo udělal něco kritizovaného, je skutečně nebo pocitově příslušníkem menšiny), trestuhodné může být i to, když máte legraci z genderové mluvy.

Maže se ve velkém. Věra Jourová si letos v únoru pochválila výsledky: „Sociální sítě dnes odstraňují 72 procent obsahu, který byl nahlášen jako ilegální nenávistný projev. V roce 2016 to bylo 28 procent.“ Facebook, který se tlaku evropských politiků počínaje migrační krizí na podzim 2015 poddával ne zcela nadšeně, je dnes v oboru mazání nejdál. Jourová si pochvaluje, že maže 82 procent nahlášeného obsahu, zatímco Twitter pouze 42 procent.

U Tommyho Robinsona vidíme, kam tyto mazací orgie vedou. Facebook automaticky předpokládá, že Robinson rozpoutává nenávist, a i těm, kdo přijímají toto demagogické východisko, asi většinou dojde debilita, s níž Facebook postupuje. O Robinsonovi mechanicky zablokuje jakoukoli zmínku, tedy včetně jeho kritiky. Kdo se ve Facebooku dostal na černou listinu, ten už virtuálně nemá existovat. Naše paní Věra asi nebude pravou iniciátorkou tohoto cenzurního tažení, takové v Bruselu dostala podklady, ale před dějinami ponese zodpovědnost ona.

Ve Spojených státech je to jinak. Trumpova vláda sociální sítě k cenzurování a manipulaci rozhodně nevyzývá, naopak si na ni stěžuje. Pochopitelně, Trump sám je prvořadou obětí manipulačních sklonů těchto geeků a tech-manažerů. Navzdory několika únikům zevnitř Googlu, z nichž bylo zřejmé, že tento největší vyhledávač používá algoritmy pro výběr zpráv nastavené v neprospěch konzervativních webů nebo tak, aby v nich pravice byla subtilně znevýhodňována, si progresivní establishment vede svou. Google nařčení z cenzury odmítá, kdysi skutečně liberální týdeník Economist nedávno se zadostiučiněním citoval studii, která prý dokazuje, že Google si ve svém zpravodajství zachoval neutralitu. A pak si aktivista z konzervativní skupiny Project Veritas na skrytou kameru nahraje vysokou manažerku Googlu, vedoucí oddělení Zodpovědná inovace Jen Gennaiovou, jak vypráví: „Zkoušíme naše algoritmy. Kdyby se rok 2016 opakoval, mohl by výsledek být jiný?“ Gennaiová tu na dálku polemizuje s demokratickou političkou Elizabeth Warrenovou, která má představu, že Google je už téměř monopol a potřeboval by rozdělit. Gennaiová: „Mám Warrenovou moc ráda, ale v tomhle se plete. Situace by nebyla lepší, ale horší. Všechny ty menší firmy nebudou mít takové zdroje, co máme my, aby dokázaly zabránit příští situaci Trump.“

Známý americký psycholog, profesor Robert Epstein (politicky demokrat, ale vědecká etika je pro něho zřejmě důležitější) odhaduje, že v USA může Google při prezidentských volbách za rok svými manipulacemi změnit výsledek až o tři miliony hlasů. Což je skutečně dost, vzhledem k tomu, že volby a referenda v západních demokraciích často dopadají půl na půl a v samotných USA to představuje víc než dvě procenta hlasů a konečně že v některých klíčových státech zvítězil současný prezident o desítky tisíc hlasů – v Pensylvánii o 45 a v Michiganu o pouhých 11 tisíc. O politickém nastavení Facebooku taky nemusíme dlouho přemítat. Loni v Kongresu se na o ptal republikán Ted Cruz přímo Marka Zuckerberga. Ten mu odpověděl, že asi ví, kde je sídlo firmy: Palo Alto v Kalifornii, i podle Zuckerberga krajně levicová adresa. Ve vedení Facebooku sedí přímo někteří lidé z bývalé Obamovy vlády.

Cesta z této jemné každodenní manipulace skoro není. Zmíněné firmy mají každá ve své poloze na sociálních sítích postavení blížící se monopolu, politici, novináři, aktivisté, kteří chtějí veřejné mínění ovlivňovat, na tuto platformu nemohou rezignovat. V ideálním světě by se politická reprezentace dohodla na tom, že tyto firmy začne pořádně danit a dá jim přitom najevo, že od jisté úrovně už se daň zvyšovat nebude, pokud nebudou manipulovat veřejnou debatou. Vyvíjí se to bohužel skoro k dokonalému opaku. Evropské vlády nutí Facebook a spol. k cenzuře protiestablishmentových figur a názorů a přitom zavádějí mírné daně (pionýrem je francouzský prezident Emmanuel Macron s tříprocentní daní z příjmu). Naopak Trump si sice doma stěžuje na cenzuru, ale v Evropě Facebook a spol. před daněmi brání, protože Amerika především.