KOMENTÁŘ Ondřeje Štindla

Jak vzdorovat lžím na sítích?

KOMENTÁŘ Ondřeje Štindla
Jak vzdorovat lžím na sítích?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Místopředsedkyně pirátské strany Olga Richterová tento týden emotivně vypovídala o urážkách a výhrůžkách, které se na ni sesypaly poté, co se o ní na Facebooku šířilo vylhané tvrzení, podle nějž se měla vyjádřit v tom smyslu, že by Česko mělo přijímat tisíce migrantů a dávat jim byty, které by jinak byly určeny pro mladé rodiny.

Ta „zpráva“ se objevila na stránce Pirátská pravda, která nemá s pirátskou stranou nic společného, naopak publikuje různé „legrácky“ na její účet. Dnes v záhlaví i popisu stránky silně zdůrazňuje, že statusy na ní jsou fikce. Jenomže to, co se tam psalo o Richterové, bylo šířeno jako seriózní zpráva, pro mladou poslankyni to mělo ošklivé důsledky. Richterová se proto obrátila na soud, podala žalobu na aktivistku Nelu Liskovou, která tu lež na sociální síti šířila. Činila tak dokonce opakovaně, jednou ji po upozornění Richterové smazala (poslankyně tvrdí, že status smazal Facebook po nahlášení), později lež zveřejnila znovu, spor okořenila otevřeným dopisem, v němž naopak obviňovala Richterovou a její „neofašistickou stranu“.

Nela Lisková je celkem známá aktivistka ze světa „alternativních médií“ a konspirací, jednu dobu se prezentovala jako konzulka separatistické Doněcké republiky, působila v organizaci Národní domobrana.

Její argumentace se dá shrnout slovy: ten status sdílela spousta lidí, není důvod, proč by za to měla pykat zrovna ona, navíc je pronásledována za názor, status prý navíc odstranila, když ji o to Olga Richterová požádala. Soud o kauze bude rozhodovat v květnu.

Z morálního hlediska může působit docela jasně – Nela Lisková šířila nepravdu, a navíc opakovaně, i potom, co na lživost statusu byla upozorněna, nijak se nesnažila zmírnit důsledky, jaké lež měla pro Olgu Richterovou (třeba veřejnou omluvou, nebo aspoň dementi), její slova o tom, jak je pronásledovaná za názor, jsou nesmysl. Nestojí před trestním soudem, ale je žalovaná v občanskoprávním sporu. A ne kvůli názoru, ale kvůli poškozující lži, kterou prezentovala jako fakt. Může se hájit tím, že publikovala cizí výmysl. Jenomže to stačit nemusí – dělala to opakovaně, i když byla o lživosti toho tvrzení informována. Navíc – Olga Richterová kvůli tomu neutrpěla jenom pošramocenou pověst. Být vystavena útoku „internetového davu“ je velice obtížná a třeba i traumatizující situace.

Debatě o volnosti vyjadřování na sociálních sítích dominují dvě protichůdné a zároveň těžko zpochybnitelné pravdy. Ano, po sítích koluje obrovská spousta lží. Lidé, kteří je šíří, velmi často nevyvinou sebemenší snahu je jakkoliv ověřit, má to velice destruktivní vliv na podobu a úroveň veřejné debaty.

Stejně tak platí, že „lék“ na takovou situaci může být ještě nebezpečnější než nemoc, pokud by to znamenalo zvýšený dohled státní moci nad tím, co lidé na sítě píší, nebo – ještě hůře – když se ten dohled „outsourcuje“ na velké internetové firmy, které mohou také sledovat vlastní zájmy, snažit se posilovat vlastní, beztak nepřiměřeně velkou moc.

Hájit se proti nebezpečným lžím občanskoprávní žalobou je způsob, jak toxické atmosféře sociálních sítí čelit, aniž by člověk podporoval moc technologických gigantů nebo se dožadoval zvýšeného státního dohledu, nástupu trestního práva (výmluvným příkladem je šílený, šestiletý trest pro muže ze Znojma, který – nepochybně nechutným způsobem – schvaloval teroristický útok na Novém Zélandu). S trochou nadsázky by se dalo říct, že člověk, který se k tomu odhodlá, může činit i něco obecně prospěšného.

19. března 2021