Jiří Drahoš se dopustil názoru a Mirek Topolánek ho za něj stírá. Na otázku v interview pro Info.cz, zda by jmenoval vládu ANO s podporou KSČM a SPD, tedy vládu stávající Babišovy většiny pro sněmovnu, Drahoš kývl.

Od Topolánka si vysloužil ostrou reakci: „Jsem šokován vyjádřením Jiřího Drahoše, že by jako prezident jmenoval vládu ANO s podporou SPD a KSČM.“ Drahoš prý dokazuje, že „není zralý, silný a hodnotově pevný pro funkci prezidenta republiky. Neumím si ani představit, že všichni voliči ANO by si takovou koalici přáli. Znovu opakuji, že já bych na místě prezidenta nejmenoval premiéra, který by mi nepřinesl na Hrad jasnou dohodu o většinové demokratické koalici.“ Podobně se vyjádřil Michal Horáček. Ale demokracie, pánové, znamená, že vládnou ti, kdo dohromady dostali většinu a mezi sebou se umějí domluvit. Bohužel Češi ve své většině hlasovali tak, že nejpohodlnější by byla právě tato koalice proti listopadu 1989. Nedemokratické je takové koalici bránit, prezident Topolánek by se tím ocitl mimo ústavu.

Drahoše je naopak třeba kritizovat za to, že není zralý a silný natolik, aby v tomto uvažování šel dost daleko. V rozhovoru pouze připustil, že by jmenoval menšinovou vládu ANO a nevadilo by mu, kdyby vznikla za aktivní či pasivní podpory komunistů a okamurovců ve sněmovně (a pokud nebude její premiér trestně stíhán, což je dnes taková zaříkávací formule všech, kdo předpokládají, že sněmovna Babiše policii stejně nevydá, respektive že orgány pod dojmem politického vývoje od obžaloby upustí). Drahoš by prý nejmenoval vládu, v níž by tyto dvě strany přímo seděly.

Ve skutečnosti se profesor Drahoš touto střední cestou mezi Topolánkovým neústavním kurzem a mezi demokracií na 100 procent trefuje přesně do Babišových zájmů. Předseda ANO samozřejmě nemá zájem ustavovat vládu s přímým zastoupením těchto dvou i na jeho měřítka zbytečně ulítlých stran. Zbytečně by tím riskoval vyhrocení situace doma a nepříjemnou pozornost ze zahraničí, která by byla jistě více upřena na Okamuru než na komunisty (na pravicové extremisty je dnes mainstream v EU vybaven kontrolkami a používá je).

Definujícím znakem nové doby ale není nějaký Radek Koten, ten je tak nejspíš synonymem všeobecného úpadku. Zásadní je pouhá přítomnost byznysmena, druhého nejbohatšího občana ČR, tvůrce Agrofertu s jeho bezpečnostní a mediální divizí na Úřadu vlády – a předpodělanost, jakou ten fakt sám o sobě bude u řady lidí vyvolávat.

Pokud k Babišovi do vlády nastoupí tzv. demokratické strany – řekněme ČSSD a KDU-ČSL, jedna se zdůvodněním, že jde o zachování proevropské orientace republiky, druhá kvůli odvrácení daní na církevní restituce –, máme pocítit úlevu, že se stáváme oligarchií naštěstí proevropskou?

Tlačen moderátorem, aby zdůvodnil, proč Tomia Okamuru považuje za extremistu, si profesor Drahoš vzpomněl, že SPD chce zrušit Senát. Ale to chtěl Babiš dlouho, ještě letos v létě, taky, jenže Babiš je pro Drahoše asi velký pes, kterého konfrontujeme obezřetněji, že.

Efekt velkého psa je vidět i v dalších rovinách. Jisté pobouření vyvolal fakt, že by se předsedou sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů měl stát poslanec KSČM Zdeněk Ondráček, v roce 1989 příslušník Pohotovostního pluku. Ondráček zasahoval při protirežimních demonstracích, a pak ještě měl tu smůlu, že o tom promluvil na kameru tehdejší Československé televize.

V režii Michala Horáčka vznikla veřejná výzva Babišovi, ať Ondráčkově instalaci zabrání, přímluvou – apelem přispěli Petr Pithart, Pavel Pafko, Zdeněk Svěrák. Že do čela ministerstva vnitra nastupuje jiný příslušník Pohotovostního pluku SNB Lubomír Metnar, nevzbudilo ani zlomek zájmu jako u Ondráčka. Zprávu přinesl Týden včetně Metnarových slov: „Že bych já se účastnil zásahů? Samozřejmě že jsme v rámci těchto výcviků jezdili. Měli jsme pohotovosti, měli jsme praxi, ale že bychom se účastnili zásahů, to ne. Jestli to byly následné ročníky, já nevím.“

Po takhle extrémně rozpačitém dementi – nesmysl s následnými ročníky, Metnar byl v angažmá u Pohotovostního pluku do března 1989; a co byla praxe po výcvicích, když ne nasazení ve dny demonstrací? –  nepřichází další kolo otázek, veřejná odezva je nulová. Ministr vnitra se svým významem asi předsedovi sněmovní komise pro kontrolu GIBS nemůže rovnat. Přitom Metnar, člověk takto zranitelný a soudě podle jeho mládí dosti bezskrupulózní, bude v čase policejního šetření dotace na Čapí hnízdo a potenciálně ještě víc v čase policejního šetření Babišových operací s dluhopisy klíčová figura při nastolování nových pořádků.

Ale my – přesněji Drahoš, Topolánek, Horáček a většina veřejného prostoru – se soustředíme na to, aby se do vlády náhodou nedostali extremisté a pravda o přetržení polistopadového režimu nebyla příliš okatá. Hlavně od Topolánka, který jako jediný mezi kandidáty zvrat reprezentovaný Babišem vidí a pojmenovává ostře, to nedává smysl.