Divák, vyčerpaný životem v izolaci a udržovaný v nervozitě přívalem protichůdných zpráv, potřebuje taky nějakou relaxaci. A existuje početná část publika, která dosahuje relaxačního účinku sledováním filmů, v nichž nerelaxuje vůbec nikdo, taky proto, že na to má příliš velkou honičku. Musí zabíjet, zabíjet a zabíjet – tedy je-li hrdinou toho filmu. Je-li postavou spíš epizodní, je jeho úkolem být sprovozen ze světa, pokud možno kreativně, vždy násilně. To zabíjení ve velkém měřítku je možno si užít bez zbytečných morálních skrupulí, je totiž jasné, že hrdina má pro rozpoutání jatek setsakra dobrý důvod, tak proč si neužít jeho bojového umění, schopnosti tvůrčím způsobem pracovat se zbraněmi chladnými i horkými. Některá díla tohoto žánru mají o dost delší životnost, než by si asi zasloužila. Zařadí se k nim i Vyproštění? Dvě hodiny karantény ovšem ten film přežít pomůže.

Vyproštění (Extraction) je režijní debut kaskadéra Sama Hargrava, dá se tedy předpokládat, že akční scény tady budou provedeny s péčí, a taky že jsou. Mlátí se, kope, bodá a střílí ve vysokém tempu, rány duní, kosti praskají, až to jeden skoro nestíhá usledovat. To řádění dokáže Hargrave a jeho tým velmi efektně zprostředkovat, film nepůsobí jako pimprlové divadlo, je načichlý pachy reálných lokací a po formální stránce velmi předvádivý, obsahuje například několikaminutovou akční pasáž, jež vypadá, jako kdyby byla natočena v jednom záběru (vzhledem k tomu, že obsahuje honičku v autech, honičku v chodbách domu a nějaké ty skoky ze střechy na chodník, tam asi pár střihů schovaných bude). Všechny ty udivující kousky samozřejmě neslouží nějakému poselství, nebo dokonce strhujícímu příběhu plnému subtilně charakterizovaných postav. Vyproštění je v tom ohledu legrační, přiznaně a snad i radostně stupidní podobně jako jiné klasiky toho žánru.

V Bombaji unesou Oviho (Rudhraksh Jaiswal), citlivého brýlatého chlapce s velkýma očima, v nichž se často leskne smutek nad tím, jak zlý je svět a někteří lidé v něm zvlášť. Ovi je syn Oviho seniora (Pankaj Tripathi), někdejšího krále obchodu s drogami v Bombaji, momentálně za mřížemi tamtéž. Syna má najít Saju (Randeep Hooda), někdejší příslušník speciálních jednotek, který měl juniora na starosti. Motivuje ho oznámení, že nenajde-li juniora, bude zavražděn i jeho syn. Těžký úkol pro Sajua, protože Oviho juniora nechal unést Amir (Prianshu Payniuli), král obchodu s drogami v bangladéšské Dháce, kde má pod palcem úplně všechno a všechny. Je to dost dekadentní muž, obléká se s pečlivou okázalostí a rád se dívá, když jsou na jeho povel shazovány chudé děti ze střechy. Toho nebude žádná škoda. Saju najme mezinárodní bandu žoldnéřů, v níž hraje prim Tyler Rake (Chris Hemsworth), žoldák v existenciální krizi, zachmuřený muž lačnící po smrti. Sebevražedné mise jsou pro něj forma ruské rulety. Není ten člověk náhodou traumatizovaný? Nesouvisí to trauma taky se synem? Nevíme. Ale sekne mu to. Takže vzhůru na sebevražednou misi.

Film je cca o půl hodiny delší, než by být měl, ale nevadí. Je dělený do čtyř fází. V té první jsou představeni hrdinové a jejich synové. Následuje první řežba, sestává z bitvy tváří v tvář v bangladéšském činžáku, ostřelovačky na břehu řeky, honičky a druhé bitvy v činžáku, rvačky v továrních prostorách. Pak je přestávka na zotavenou, během níž Ovi junior poulí na Tylera svoje upřímné oči a klade mu s dětskou naivitou existenciální otázky, formuluje důležité terapeutické postřehy. Pak dojde ke zvratu a nastane řežba druhá, finální. Probíhá formou takzvaného katarzního kosení, při němž je Tylerem odpravena cca polovina bangladéšských ozbrojených složek. Důležité ale je, že v tom boji najde hrdina také cestu k sobě, z filmu odchází už ne jako žoldák bezcílně se potácející od řežby k řežbě, ale coby muž jdoucí od řežby k řežbě, protože v tom vidí vyšší smysl. Zabití příslušníci bangladéšských ozbrojených složek jsou jistě nadšeni, že k té transformaci mohli tak nějak přispět, a nadšeně jí aplaudují z nebíčka.

Vyproštění (USA 2020), režie: Sam Hargrave, hrají: Chris Hemsworth a další, produkce: Netflix.