Utopená v novém Reflexu vyšla důležitá informace, respektive spekulace, z případu Michala Murína. Ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), který nevydržel několikaměsíční tlak premiéra Andreje Babiše a ke konci dubna odstupuje, tomuto tlaku nebyl vystaven sám.

Nebyla mu vystavena ani „jen“ inspekce jako celek, která se stala cílem šikanózní finanční kontroly a jejíž práci premiér paušálně shazoval na zasedání bezpečnostního výboru sněmovny před měsícem. Skutečný potenciální skandál je zpráva, že v podivné konstrukci, kterou na Murína předtím ušili státní zástupci z Olomouce, musela k výslechům nebo k podáním vysvětlení i jeho žena.

Aby se k vyměknutí nepohodlných lidí šlo přes rodinné příslušníky, toho byly české země naposledy svědkem za normalizace. Je to prověřená metoda, přes nátlak na manželky tu a tam StB dostala za hranice i nějakého tvrdošíjného disidenta, jenž předtím emigraci odmítal. Ta zpráva o Murínově manželce je na hranici neuvěřitelnosti, dokonce i jako spekulace. Protože tak třaskavá spekulace se obratem po zveřejnění ve společnosti s funkčním veřejným prostorem rozšíří a je buď potvrzena, nebo dementována. 

Proč to ředitel Murín s koncem dubna vzdává? Hrozba rozmáznutí případu, jímž Murínovu údajnou neúnosnost vysvětluje premiér Babiš, to být nemohla. Případ je svou skutkovou podstatou úplně nesmyslný, tudíž veřejně nevysvětlitelný. (Murín má v zásadě být potrestaný za to, že do systému nahlásil utajovanou skutečnost. Totiž že vrchní státní zástupci z Olomouce šetří náměstka policejního prezidenta za to, že se opovážil reorganizovat policii. Informace se dostala ven nikoliv Murínovou vinou a potrestaní nemají být Olomoučtí, nýbrž kupodivu Murín, který nechtěl uvést, od koho se o tomto šíleném kroku státních zástupců doslechl.)

To, že Babiš plukovníkovi vyhrožuje skandalizací, pokud neodejde dobrovolně, Murín zveřejnil před čtvrt rokem. Svědkové tvrdí, že tou dobou byl v přiměřeně bojovné náladě, rozhodnutý neustupovat. V inspekci se těšil velké spontánní podpoře. Nicméně o necelý měsíc později, na schůzi bezpečnostního výboru, už plukovník působil dojmem, jako by byl před infarktem. Co se stalo? 

Žijeme ve společnosti, jejíž zveřejňované mínění ještě nedávno a periodicky dokázal vytočit byť jen náznak represe státní nebo úřední mašinerie vůči jedincům. Řidič Roman Smetana z Olomouce, který v roce 2010 maloval tykadélka na předvolební plakáty ODS a pak odmítl nastoupit na soudně nařízené veřejně prospěšné práce, nebo nezletilý, ovšem „aktivní občan“ Jakub Čech z Prostějova, jenž ztěžuje život místním politikům, to jsou vhodné figuríny pro naši proxy válku se systémem. Nositelé takových „příběhů“ mají reálnou šanci dotáhnout to do show Jana Krause. Ale tady reálný život píše příběh s potenciálem prozradit nám cosi zásadního o mašinerii, kterou buduje nejmocnější premiér v historii České republiky.