KOMENTÁŘ Lenky Zlámalové

Zelený predátor a miliony jeho obětí

KOMENTÁŘ Lenky Zlámalové
Zelený predátor a miliony jeho obětí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Přestože nejbližším horizontem politické sezony jsou parlamentní volby v říjnu, řada vlivných finančních skupin už připravuje strategii podpory pro volby prezidentské. Leden 2023 je daleko. Na krystalizaci kandidátů a favoritů je ještě čas. Stane se spousta věcí, která ovlivní a posune atmosféru v zemi. Posune nebo obrátí ji i jméno příštího premiéra. Prezidentská volba bude vypadat jinak, pokud bude ve Strakově akademii sedět čerstvý čtyřicátník s dredy, vážně se beroucí sedmapadesátiletý profesor z Brna, nebo důchodce z Agrofertu.

Proto se zatím v průzkumech vedle jmen testují témata, která společností hýbou a budou nejspíš hýbat i za necelé dva roky. Dvě z těch průzkumů vychází velmi silně. Převyšují ostatní. S náskokem je to ekologie a za ní exekuce. Otázky nezjišťovaly, jaký názor na to lidé mají, ale jaká témata je vůbec zajímají.

Podobné průzkumy má zjevně i Andrej Babiš. A vyhodnotil si, že právě ekologie bude vedle migrace téma, které se bude snažit vyhrotit proti Pirátům. Už začal s urputností hodnou horolezeckého genu, kterým se Babiš rád chlubí, pracovat na tom, aby je vylíčil jako zdivočelé zelené radikály. Ty, kteří zdraží zelenými přirážkami úplně všechno a uvrhnou zemi do zelené regulace, jež lidi připraví o byty a auta. „My v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostát. Nechceme! My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi! My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými by se Piráti spojili!“ Takhle odstartoval před dvěma týdny Babiš kampaň v překotné řeči ve sněmovně při neúspěšném hlasování o nedůvěře jeho kabinetu.

Je pragmatické, že si vybral za terč zrovna Piráty. Jestli ho někdo ohrožuje tím, že mu bere voliče, je to koalice K2 (Piráti–STAN), nikoliv koalici K3 (ODS, TOP 09, lidovci). Průzkumy ukazují, že voliči Andreji Babišovi kromě SPD a Šlachtovy přísahy utíkají masivně právě ke STAN. Nikoliv k Pirátům. A Babiš chce voličům na útěku vylíčit zelené ekopeklo, které je volbou STAN čeká, protože jde dohromady s Piráty.

Andrej Babiš zjevně počítá s tím, že lidé jsou hloupí a nezjistí si, že k tomu, aby se tady zavedl jeho slovy řečeno „ekofanatický“ evropský Green Deal, jsme Piráty vůbec nepotřebovali. Zavedl ho tady totiž Andrej Babiš, který se vší tou regulací, která zdražuje elektřinu, zakazuje spalovací motory a vyvolává tlak na snížení spotřeby masa, opakovaně v Bruselu na summitech Evropské unie souhlasil. Nemusel. Měl minimálně dvakrát právo veta. Nikdy nic nevyjednal. Nikdy nic nezablokoval. Nezmohl se ani na zdržovací taktiku jako Poláci.

Základem Green Dealu jsou zelené finance. Jejich páteří je taxonomie. To je jakési zelené kádrování, kdy různé druhy zboží a služeb dostanou „index špinavosti“ a banky jim podle toho nastavují výši úroků a ceny pojistek. Se „špinavostí“ stoupá cena. Ten vyšší úrok a dražší pojistka je jakési trestné penále za špinavost. Od určité míry už banky na ty „nejšpinavější“ byznysy odmítají půjčovat a odmítají je pojišťovat. To se dnes děje především firmám, které těží uhlí a provozují uhelné elektrárny. Ty jsou v žebřících špinavosti nejvýš. Bude se ale postupovat dál.

Banky mají přesně regulací nařízeno, kolik musí mít ve svých portfoliích čistých zelených úvěrů a pojistek. Ty jsou regulací uměle zlevňovány. Špinavé naopak zdražovány. Stejně tak mají limity nastavené pojišťovny a penzijní fondy.

O tom, co je jak špinavé, rozhodují evropští úředníci. Nikdo neví, podle jakého klíče.

Evropské zelené finance se začaly připravovat v roce 2015 po podpisu Pařížské klimatické dohody. První verze byla ministry financí schválena v roce 2016. Ministrem financí České republiky byl tehdy inženýr Andrej Babiš. Měl právo veta. Nevyužil ho.

Pak se postupovalo dál. Inženýr Andrej Babiš už v roli ministerského předsedy schvaloval další pilíře „ekofanatického“ evropského tažení. Ten klíčový, samotný Green Deal, který počítá s masivním zdražením života ekologickými přirážkami a zákazy všeho možného, odhlasoval na summitu 16. prosince 2019. Ani se nepokusil vyjednávat a použít právo veta.

Dnes je hodně naivní kroutit hlavou nad tím, jak tady banky „zelenají“ a odmítají financovat „špinavý“ byznys. Není to jejich rozhodnutí. Nic jiného jim nezbývá. Je to regulace, kterou na zemi uvalil inženýr Andrej Babiš svou pasivitou v Bruselu. Banky a další byznys lobbovaly proti všude, dokud to šlo. Pak jim nezbylo než se přizpůsobit. Představa, že tady byznysmeni zelenají z vlastní vůle, je úplně mimo. Podřizují se regulaci. Co můžou asi dělat jiného?

Babišově zelené pasivitě se nedá moc divit. On sám je jedním z největších evropských zelených predátorů, který na dotovaném zeleném byznysu vydělává miliardy. V jeho případě to byla sázka na biopaliva, která se mezitím už ukázala slepou uličkou. Pak se ještě snažil zlobbovat podporu bioplynu. Na Green Dealu určitě Agrofert také dobře vydělá.

Těžko zatím říct, co čekat od Pirátů. Ekofanatický stát nám ale už nezavedou. Zvládl to Andrej Babiš dávno předtím, než se možná dostanou k moci. Účty za vysoké ceny energií, hrozící blackouty, domy plesnivějící po zateplení a zelený bankovní socialismus míří do Průhonic.